RAGE - A New World Rising
Souhlasim s Orre. Hrají s chutí a kvalitu mají...

MEAT LOAF - Bat Out Of Hell II: Back Into Hell
b.wolf: Jasne ze 10/10 - jiny hodnoceni v pripade...

RAGE - A New World Rising
Aha, takže kdyby experimentovali, nebo vydali...

RAGE - A New World Rising
Rage robia hudbu pre fanúšikov, ale stále tých...

MEAT LOAF - Bat Out Of Hell II: Back Into Hell
bohužel již nežijícího plnoštíhlého týpka; adrian...

RAGE - A New World Rising
Tak v prvé řadě hrají Rage pro fanoušky a baví je...

RAGE - A New World Rising
Až na ten hrozný AI obal solidní deska, kytarista...

RAGE - A New World Rising
Súhlas so všetkými predrečníkmi. Nepočúva sa to...

RAGE - A New World Rising
Přesně tak! To je podstata věci. Nedává vůbec...

PARADISE LOST - Ascension
Medusa mi prisla slaba a z Obsidian si nepamatam...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




D.R.I. - 4 of a Kind

Jestli můžeme v rámci thrash metalu označit nějaké období za vrcholné, pak je to bezesporu konec osmdesátých let. Tehdy vznikaly skutečné a nadčasové klenoty, díla, která není možné nikdy překonat. To ale s sebou logicky neslo jedno zásadní úskalí. Prosadit se v mohutné konkurenci nebylo snadné, a pokud někdo začínal jako punkový spolek, měl to složité dvojnásob. D.R.I. o fanoušky nouzi neměli, nikdy jich ale nebylo tolik, aby kapela vystřelila mezi elitu. Pro někoho byli málo thrash, pro jiné zase moc punk. Čtvrtá studiovka se stylovým titulem "4 of a Kind" z roku 1988 navazuje na cestu započatou albem "Crossover", ještě více tlačí na metalovou strunu a tím prohlubuje příkop, přes který se měla chuť dostat jenom specifická množina posluchačů.

Nicméně ti, jimž se to podařilo, pravděpodobně nikdy nelitovali. Kaliforňané měli osobitý styl, který jen tak někdo nenabízel. Cassidyho kytarová a spoluprodukční práce byla rychle rozpoznatelná, a když se slova ujal Kurt Brecht, nemohl o autorech slyšeného pochybovat vůbec nikdo. I to mělo svá rizika, která se ještě zviditelní při posuzování metalografie jako celku. Počínaje dílem "Crossover" alba nabrala jednolitý ráz a správné přiřazení skladeb k jednotlivým řadovkám by zvládli jenom největší příznivci Imbecilů. Deska "4 of a Kind" ale nabízí aspekt, který umožní danou výzvu zdolat i všem ostatním...

Jde o zvuk kopáků, jež znějí s ohledem na celek neorganicky, trochu jako naklepávání peřiny. Potenciál rušivosti není nijak drastický, cenu za nejlepší ozvučení by ale Cassidy s Billem Metoyerem určitě nedostali. Jinak si není na co stěžovat. Čtyři vytlemení žolíci stvořili dobré album, navíc poprvé v historii ve stabilizované sestavě. Skladby dle tradice nabídnou energetický obsah, ačkoli i zde existují silnější a slabší plochy. Punkové nájezdy v kombinaci s ostrými kytarami zabírají bez omylu, dlouhé riffové sekvence naopak půvab ztrácí. V tu chvíli člověk zalituje, že kapela vyřadila z programu krátké songy, které mohly skvěle dynamizovat proud celé nahrávky (viz atraktivní, avšak pohříchu jediný podminutový šťouchanec "Death in a Ditch").

Úvodní song "All for Nothing" nastolí autorský rámec, ze kterého se nevybočí do konce tracklistu. Až na podivný pazvuk v první polovině skladby jde o lehce návykový punk thrash s hravými riffy, jež posluchače nutí k pozici připomínající ikonické poznávací logo Imbecilů. Velkou porci sympatií Amíci nabírají při pečlivě připravených a svůdně rytmizovaných speedových sekvencích (např. "Do the Dream", "Shut-Up!", "Man Unkind"), do kterých posléze zpěvák Kurt Brecht diktuje přesně umístěné, spratkovsky libozvučné fráze. A pak zde máme kousek "Think for Yourself", v němž se náš kvartet dotkne jižanského bluesrocku. Vzhledem k tomu, že borci pocházejí z Texasu, je s podivem, že k tomu došlo až na čtvrté řadovce. A je moc dobře, že jde o záležitost ojedinělou a zcela okrajovou.

K téměř výhradně punkové skladbě "Suit and Tie Guy" sestava stvořila svůj první videoklip. I díky tomu přibylo nemálo fanoušků, jak ale bylo zmíněno, díru do světa se Imbecilům nikdy udělat nepodařilo. Scéně vládly jiné, žánrově striktně vyhraněné kapely (např. Metallica, od které Spike Cassidy trochu okukoval). D.R.I. nabyli kultovního statusu až s postupem dekád, kdy se odkrýval jejich skutečný dopad na crossoverovou scénu. Důkazem budiž nespočet tributních coversongů, včetně vynikající předělávky "Violent Pacification" od Slayer z desky "Undisputed Attitude". V osmdesátkách pozice kapely tak jistá nebyla, hudebníci se ale nenechali rozhodit, koncertní štace jezdili s metalovými i punkovými souputníky a nová alba servírovali v obdivuhodných jednoročních intervalech...

Petr Štěpnička             


dirtyrottenimbeciles.com

YouTube ukázka - Suit and Tie Guy

Seznam skladeb:
1. All for Nothing
2. Manifest Destiny
3. Gone Too Long
4. Do the Dream
5. Shut-Up!
6. Modern World
7. Think for Yourself
8. Slumlord
9. Dead in a Ditch
10. Suit and Tie Guy
11. Man Unkind

Sestava:
Kurt Brecht – zpěv
Spike Cassidy – kytara
Josh Pappé – baskytara
Felix Griffin – bicí

Rok vydání: 1988
Čas: 35:13
Mix, mastering, produkce: Spike Cassidy, Bill Metoyer
Label: Metal Blade Records
Země: USA
Žánr: crossover thrash

Diskografie:
1983 - Dirty Rotten LP
1985 - Dealing with It!
1987 - Crossover
1988 - 4 of a Kind
1989 - Thrash Zone
1992 - Definition
1995 - Full Speed Ahead

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 25.09.2025
Přečteno: 216x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.01054 sekund.