Jak ještě více podráždit fanoušky, kteří vám nikdy nepřestanou vyčítat přechod k jinému stylu? Dát název onoho žánru přímo do titulu desky! Rané, čistě punkové období D.R.I. bylo dávno pryč, a kapela v tom chtěla udělat jednou provždy jasno. Ale možná tím přesvědčovala trochu i samu sebe, protože původní hudební feeling z tvorby Imbecilů ve skutečnosti nikdy nevymizel, a tak lze název páté studiovky "Thrash Zone" považovat sice za směroplatný, ale také lehce zavádějící. O čisté stylové provedení zde rozhodně nejde, Kaliforňané vesele pokračují v organickém prolínání hadrcore punku s thrashem, jinými slovy v přednesu učebnicového a jedinečného crossoveru...
Ještě před začátkem nahrávání odešel z kapely basista Josh Pappé, který dostal lano od spřízněného spolku Gang Green. Nahradil jej jistý John Menor. V tuto chvíli je ovšem vhodné zmínit, že čtyřstrunná pozice byla u D.R.I. zřejmě zakletá, a to nejen z důvodu stálých výměn. Tři z basistů, kteří se u Imbecilů vystřídali, již nejsou mezi živými. Josh Pappe zemřel v roce 2020, předtím to byl Chumly Porter (2011), a ještě před ním do metalového nebe putoval Mike Offender (2007). To je nebývale smutná statistika, a nezbývá než popřát Gregovi Orrovi, jenž baskytaře u Imbecilů vládne v současnosti, aby s kapelou odehrál ještě mnoho šťastných let.
Malým paradoxem páté nahrávky D.R.I. (s ikonickým cover motivem od uměleckého dua Sam Leyja a Wendy Kramer) je skutečnost, že se její klenot ukrývá na samotném konci. Song "Abduction" přináší to nejlepší z tehdejší formy Imbecilů, koncentrovaný komplex atraktivních riffů, jež jsou na novince zpravidla servírovány v dvojsekvenčních blocích tak, aby vynikla příprava na příkrou změnu tempa. "Abduction" se k tomu zabývá vážným tématem zneužívání dětí. Kapela ke skladbě natočila klip, jehož děj se odehrává za zdmi gymnázia. Přes dotyčný kousek může k Imbecilům snadnou vniknout každý, kdo tak ještě doposud neučinil.
Z celkového pohledu lze autora Cassidyho chválit za dobrou produkci alba, ale také mu vyčíst nadměrné množství pomalých, pocitově až upracovaných ploch, které na koncertě leda přibrzdily chtivě rozjetý kotel. Protože jakmile kapela protne speedovou blanku, je o zábavu postaráno. Týká se to např. úvodní "Thrashard" s povedeným pseudokoncertním aranžmá, stakátově nasekané "Enemy Within" i kusu "Labeled Uncurable", v němž si můžeme všimnout, kolik melodií byl Cassidy schopen narvat do svých na první pohled drsňáckých kytar.
Titul "Thrash Zone" je možná zcestný, minimálně z marketingového hlediska ale vůbec nebyl od věci. Příslušný žánr byl v té době na vrcholu, a mnohým stačilo vidět slůvko "thrash" v titulu nahrávky, aby okamžitě sáhli po peněžence a to které album koupili. Možná proto byla pátá řadovka Imbecilů doposud nejúspěšnějším zápisem kapely, který se zároveň stal jejím zenitem. Poté pomalu přicházel převrat hudebních dějin, jenž se dotkl i spolku D.R.I., který po kazetě "Thrash Zone" vydal už pouhá dvě plnohodnotná alba...
|