Co byste dělali, kdybyste věděli, že za pět měsíců bude konec světa? Tahle filozofická (doufejme) otázka je ústředním námětem novinky Arjena Anthonyho Lucassena, a byť má poměrně pesimistický název, k melancholii není důvod. „Songs No One Will Hear“ by určitě neobstálo jako soundtrack k apokalyptickému filmu, dýchá z něj spíš přemýšlivé smíření a vyrovnanost (byť na dramatičnost také dojde). Máte-li v malíku Lucassenovo hudební portfolio, zahrnující sólová alba, rozmáchlé opusy Ayreon, komplikovanější Star One, famózní spolupráci ať už s Anneke van Giersbergen v rámci The Gentle Storm, či parádní symbiózu se Simone Simons, aktuální dílo vás nepřekvapí. A asi ani úplně nenadchne, protože si jednak můžete oprávněně pokládat otázku, jestli se po některých cestách už v minulosti nešlo, jednak se tentokrát nepodařilo ani dostatečně vypointovat pár skladeb v čele se závěrečným vyvrcholením „Our Final Song“.

Z verzí s vypravěčem a bez něj je celkem jednoznačná volba varianta, ve které promlouvá frontman australských Toehider Michael Mills. Nestává se příliš často, aby pravidelné vypravěčovy vstupy nenabourávaly sjízdnost hudebního díla, v tomto případě fakt, že Lucassenovu poměrně rozvážnému dílu občas zahrozí unylost, přináší ironické ironické vstupy příjemné a přijatelné narušení atmosféry. Nezanedbatelnou roli (byť spíš v promo rovině, než že bych na nich stál hudební prožitek) hrají i další spolupracovníci – nejvíc pozornosti asi vzbudí fakt, že se na desce potkávají sestry Jansenovy, na kooperaci z Ayreon navazuje Marcela Bovio a Robert Soeterboek.

Vzhledem k tomu, že jde o koncepční záležitost, je škoda, že největší trumfy představí Lucassen v úvodu alba. V „The Clocks Ticks Down“ se na začátku vyplíží až savatageovsky podmanivá nálada plná očekávání, a i když se Arjen nepustí do žádného bouření, v této skladbě se projeví nevtíravý cit pro dramatičnost nejvýrazněji. Fakt, že vyprávění otevírá sedmiminutový song, u kterého vytrvale jemně mrazí, svědčí o tom, že Lucassen v umění napsat silně emotivní věc nepolevuje. Jako skok do jiného světa funguje následná „Goddamn Conspiracy“, která jako kdyby dílo náladově (energie i drive oproti úvodu narostou) kopla o pěkných pár desítek let – může za to především flétna s výraznou příchutí Jethro Tull a určitá jedovatost Arjenova vokálu (decentní ženské hlasy skladbu drží na opratích), typickou kombinaci melodie s jiskřičkou pozitivity nabídne housličková „The Universe Has Other Plans“, vrcholem neposednosti se stane rozverná „Shaggaton“.

V tomhle čtyřlístku je obsaženo to nejpodstatnější z alba, Lucassen postupně přejde na jakýsi náladový minimalismus a v „Just Not Today“ až v prosté písničkářství, závěrečná téměř čtvrthodinová záležitost „Our Final Song“ vtáhne do hry znovu flétny a výrazné hammondy, ale pokud očekáváte, že Lucassen nabídne strhující finále, odejdete s prázdnou. V první polovině alba se zdálo, že Lucassen míří k jednomu z nejsilnějších děl svojí tvorby (byť z už víc než osvědčených postupů), ve druhé polovině se tyto ambice rozplynuly, ale to nic nemění na tom, že poslech „Songs No One Will Hear“ je dobrá volba.

www.arjenlucassen.com

YouTube ukázka - We`ll Never Know

Seznam skladeb:
1. The Clock Ticks Down
2. Goddamn Conspiracy
3. The Universe Has Other Plans
4. Shaggathon
5. We`ll Never Know
6. Dr. Slumber`s Blue Bus
7. Just Not Today
8. Our Final Song

Sestava:
Arjen Anthony Lucassen – zpěv, kytary, baskytara, klávesy

Hosté:
Irene Jansen - zpěv
Floor Jansen – zpěv (5)
Robert Soeterboek – zpěv (8)
Marcela Bovio – zpěv (8)
Peter Daltrey – mluvené slovo (8)
Michael Mills - vypravěč
Ben Mathot - housle
Jeroen Goossens - flétna
Jurriaan Westerveld - cello
Joost van den Broek - Hammond
Patty Gurdy - hurdy gurdy (8)
Koen Herfst - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 50:27
Vydavatelství: InsideOut Music
Země: Holandsko

Diskografie:
1994 – Pools of Sorrow, Waves of Joy
1996 – Strange Hobby
2012 – Lost in the New Real
2025 - Songs No One Will Hear

Související články

Foto: archiv Arjena Anthony Lucassena