To, že Stan Bush napsal skladby pro filmy „Transformers“ nebo „Kickboxer“ je věc všeobecně známá, stejně jako skutečnost, že největší hit kapely House Of Lords „Love Don`t Lie“ je v podstatě coververze, pocházející z jeho autorské dílny. Už méně známá je jeho sólová tvorba, která ve zlatých osmdesátých letech, kdy dokázal vytvořit několik velkých hitů, stála tak trochu v pozadí a smrskla se pouze na debutové eponymní dílo, které se velkého komerčního úspěchu nedočkalo. Sólová alba Stan Bush začal vydávat pravidelně až v devadesátých letech, což ale nebyla doba, kdy by mohl s mixem hard rocku a AOR udělat velkou díru do světa. Přitom v daném ranku platil za velmi zdatného umělce, jehož desky mohou konkurovat největším stylovým hvězdám, ale jejich načasování, vzhledem k boomu grunge a alternativního rocku, už horší být nemohlo.
Bush se velkou hvězdou nestal a dodnes je pracovitým dělníkem žánru. I když novinku „Born For Battle“ vydává po pěti letech od minulého díla „Dare To Dream“, předchozí dodržování cyklu vydávání alb s takřka železnou pravidelností vygenerovalo už více než desítku nahrávek, které se vyznačují konstantní kvalitou. I když Bush nedokáže překvapit posunem v tvorbě, alespoň u něho máte jistotu, že pokud vezmete jakoukoliv jeho desku (nebereme na zřetel zbytečné vánoční album „Merry Christmas & A Happy New Year“), vždycky můžete čekat nadprůměrný materiál, od něhož by se řada dnešních AOR kapel mohla učit, jak se píšou zapamatovatelné skladby. Takové, jaké by se v době, přející stylu, staly velkými stadionovými hity a Bush by byl řazen k titánům Stevu Perrymu (Journey), Lou Grammovi (Foreigner) nebo Jimi Jamisonovi (Survivor). Na rozdíl od nich ale dodnes stojí na pódiu a nahrává desky, a to už je mu přes sedmdesát.
Jenže věk je jen číslo a „Born For Battle“ to dokazuje více než cokoliv jiného. Bush se prezentuje ve výborné formě, jeho hlas prakticky neztratil nic ze své síly a mladické vyznění mu zaručuje stálou přitažlivost. Také zvuková čistota nahrávky velmi prospívá výsledku a znovu zdůrazňuje sílu jednotlivých skladeb, které dokáží fungovat jak samostatně, tak jako celek a jedenácti položková sbírka se tak vyhýbá pocitům nudy. Zpěvák umí skvěle dávkovat jistou uhlazenost a noblesu skladeb, patřičný rockový drajv a důraz klade i na nosné melodie, včetně zapamatovatelných refrénů. A i když by vám deska (pokud znáte Bushovu předchozí tvorbu) zněla až moc předvídatelně, i tohle dokáže Bush vyvážit chytře napsanými kompozicemi, které mají tu vlastnost, že se vám zakousnou do uší a bude trvat delší dobu, než se je podaří vypudit.
Stačí jen v ostřejší úvodu „The Sound Of Victory“ Bush rozpumpuje atmosféru, a když na ni naváže hymnickou „Invincible“, může si dovolit i drobné uvolnění, které dává vyniknout jeho pevnému a stále skvělému hlasu. Proto mu odpustíte i sirupové klávesy v úvodu „Runnin` The Gauntlet“, které slušely například Survivor kolem roku 1986, ale dnes působí lehce přežitým dojmem, ač je skladba další potencionální hit. Vrcholová čísla Stan nabízí pod názvy „Prisoner Of The Heart“, „Brothers In Arms“ a „Freedom“, při jejichž poslechu si budete znovu klást otázku, proč se nikdy nestal hvězdou. Co se týče hudební odvahy, je nejzajímavější položkou závěrečná „The Reason For Everything“, v níž svůj um zpěvák dává všanc více písničkářskému stylu, který šperkuje překrásnou letní atmosférou a nádhernými kytarovými vyhrávkami.
Po pěti letech představuje „Born For Battle“ velice příjemné setkání s hudbou floridského vytrvalce. Čas se zastavit nedá a nedá se počítat s tím, že dalších dvacet let budou podobní hegemoni AOR stále natáčet desky, ale v případě této nahrávky se Bushovi stále daří popírat přírodní zákonitosti co mu síly stačí. "Born For Battle" je bezesporu jedna z nejlepších desek, která v žánru letos vyšla.
|
