Zda soukromé tvoření alb byla pro Lennyho Wolfa finanční nutnost nebo se jednalo o nevysvětlený hudební záměr, není dodnes jasné. Jisté je, že za patnáct let od velkého komerčního průlomu ve Spojených státech, kdy Kingdom Come rotovali na hudební stanici MTV, což byla alfa a omega jakéhokoliv úspěchu tehdejší doby, se z jeho hudebního tělesa stala takřka sklepní záležitost. Dávní fanoušci kapelu přestali sledovat ve chvíli, kdy Wolf zvedl kotvy ze Spojených států a i skalní si museli všimnout, že kvalita jde nezadržitelně dolů. Potíže jim dělalo strávení nového repertoáru, který na desce „Independent“ nesl silné známky ovlivnění industriálem a po produkční stránce zůstal prakticky neošetřen. Nebylo to tak, že by Wolf zapomněl psát zajímavé věci, ale laciné a zvukově otřesné balení jeho talent sabotovalo.
I když si vyslechl nejeden kritický hlas, se Lenny rozhodl další desku vytvořit ve stejném módu jako „Independent“. Pořád jej držela chuť experimentovat se zvukem i vlastní tvorbou, snad jako kdyby se stále pokoušet setřást dávnou nálepku „Led Zeppelin pro chudé“, která ale pozbyla platnost nejpozději na „Twilight Cruiser“. Možná dávným označením, za které si jej na paškál kdysi vzal i Ozzy Osbourne, Wolf stále trpěl a proto výsledkem byly desky, které měly ukázat, kam se jeho tvorba pohnula. Měl pořád plantovsky silný hlas, který spolu s tvrdými riffy byl spojnicí s minulostí, ale původní forma se skryla pod moderní zvuk plný samplovaných přísad. Lennymu zůstali jen nekritičtí obdivovatelé, kteří ještě registrovali, že pod značkou Kingdom Come to stále žije.
Pro tvorbu alba „Perpetual“ využil Wolf jak služeb hamburského studia, tak se i za přispění své nové vydavatelské firmy Frontiers Music vydal po letech znovu do Los Angeles. Italští vydavatelé z mohutně se nadechující společnosti, pasoucí po legendách osmdesátých let, nechali Wolfovi volnou ruku v tvorbě desky, přičemž Lenny byl skálopevně přesvědčen o správnosti cesty, nastoupené na „Independent“. Stále si zachovával notnou dávku melancholie a temnoty, která byla příznačná pro „Twilight Cruiser“ a „Master Seven“, a do desky „Perpetual“ se propsala více než na „Independent“. Byla také tím, co se dalo považovat za kus přitažlivosti a díky ní je deska o kousek podařenější, než předchůdce. Ovšem pořád není tím, co by fanoušek klasických Kingdom Come chtěl slyšet.
V tvorbě niterních kompozic, ve kterých se sází na minimalismus, ale i mocnou, nepříliš veselou atmosféru, jde nejdále výtečná „Inhaling The Silence“, kterou o řadu let později Lenny využil jako metaforu pro loučení s hudební kariéru, možná i proto, je z desky jednou z pocitově nejsilnějších. Kompozicí, která vyčnívá nad ostatními, je čarokrásná „Crown Of Moscow“. I ji zaplevelila industriální špinavost, ale nedokázala zakrýt skvělé melodie a hořkosladkou atmosféru, umocňující jednoduché, ale přesto velice působivé kytarové motivy. Tahle skladba je bezpochyby z této éry vývoje Kingdom Come (myšleno první pětiletky nového milénia) nejzásadnější a pro neznalce může představovat vstup do tehdejší Wolfovy tvorby. Je škoda, že podobně silná věc se už na desce nevyskytuje.
Je tu ještě několik skladeb, které lze označit za silné. Mezi ně patří křehká „Silhouette Paitings“, riffová (a znovu otvírající téma kopírky Led Zeppelin) „Hang`Em High“, alternativně laděná „King Of Nothing“ a tvrdá „Watch The Dragon Fly“, ve které Lenny žene svůj hlas na hranice možností, skoro až k prasknutí. Jeho projev exceluje na celém albu, ale na řadě míst nedokáže zakrýt kompoziční bezradnost, protože úvodní „Gotta Move Now“, „Time To Realign“ nebo „Borrowed Time“ by cestu do zlatého fondu Kingdom Come hledaly jen velmi těžko. Čistě hypoteticky, kdyby Wolf spojil silné skladby z „Perpetual“ a „Independent“, byla by z toho velmi dobrá deska a možná by ani nevadil podivný zvukový kabátek. Takhle znovu zůstává někdejším vrcholům vzdálený.
Úspěšnosti alba nepomohla ani smlouva s Frontiers Music, protože „Perpetual“ byla odlišná od toho, co si Lennyho fanoušci představovali. „To, co chcete a co dostanete, jsou dvě rozdílné věci,“, pojmenovali své poslední turné američtí Guns N`Roses, ovšem tento slogan by se dal napasovat i na Kingdom Come z éry alb „Independent“ a „Perpetual“. V tu dobu byl Wolf asi nejdál od svých klasických alb.
|
