To, že má kariéra Kingdom Come rychle sestupnou tendenci, bylo v novém tisíciletí jasné i největšímu fanouškovi, který stále obhajoval alba „Independent“ a „Perpetual“, i když tušil, že na nich není zdaleka všechno v pořádku, a že se nedokáží vyrovnat dílům z konce osmdesátých let, ani dekády následující. Lenny Wolf si stále uchovával typický rukopis, který z něho pro určitou skupinku posluchačů udělal takřka génia, ale obě alba působila odfláknutým dojmem, jemuž nepomáhala zoufalá produkce a mizerný zvuk. Snad i Lennymu bylo jasné, že tímto stylem dále pokračovat nemůže i proto, že vlastními silami se mu nedařilo protlačit desky mimo okruh hrstky věrných. Výsledkem byla už předtím smlouva s agilní italskou firmou Frontiers Music, která po roce 2000 začala sbírat skomírající hvězdy hard rockové a glam metalové scény osmdesátých let a jala se jim stavět novou kariéru. U někoho to dopadlo líp, u někoho hůř. Někdo pochopil, že cesta k restartu vede přes návrat k hudbě nejslavnějších dnů, jiný chtěl pokračovat v dosavadní tvorbě, která jej však vedla na scestí.

U Lennyho se jednalo o druhý případ, ačkoliv podléhal tlakům firmy na to, aby vrátil do hry Kingdom Come známé z americké epizody. To nešlo, protože válečná sekera mezi Wolfem a bývalými spoluhráči zakopána nebyla a Lenny přiznával, že kromě bubeníka Jamese Kottaka, který pobýval částečně i v Německu, kde byl členem legendárních Scorpions, s ostatními léta nemluvil. Pak tu byla také letitá odlišnost tvorby Kingdom Come od zmíněné éry, kdy pod názvem kapely nevycházela špatná alba. Wolf byl ochoten navázat na první alba pouze částečně, jak vyplývá z dobových rozhovorů, umělecká svoboda a touha zkoušet nové věci pro něho byla důležitější než komerční úspěch, který by přišel v mnohem omezenější míře, jelikož svět nestál v pozoru, toužebně očekávající novou desku Kingdom Come.

Spolupráce s Frontiers Music Wolfovi zaručovala zázemí lepšího studia a výrazně více finančních prostředků, než měl k dispozici u předchozích dvou desek a toho Lenny využil. Na výsledku je to znát a i když se deska „Ain`t Crying For The Moon“ úplně nepřiblížila kvalitě prvních šesti alb, pro širší fanouškovskou obec šlo o pozitivní překvapení, s nímž se Lenny odrazil od pomyslného dna. Aspoň pro rok 2006. Album si uchovává něco z předchozího období, úvodní „Two Legged Sheep“ má silnou ozvěnu industriálního rocku, na „Not Here To Be Your Friend“ Lenny rovněž přikládá pod kotlem strojově chladné riffy, jako by obě skladby chtěli stůj co stůj dokázat, že si Wolf za předchozími dvěma deskami stojí. I „Same Old Star“ má alternativní nádech, jenž by spíš mohl směřovat někam k deskám „Twilight Crusier“ a „,Master Seven“, ačkoliv jim se nedokáže vyrovnat kvalitou.

Velké překvapení se ale ukrývá pod pokličkou titulní skladby, kterou Wolf rozehraje pouze za doprovodu klavíru, sám kouzlí skvělé melodie, jejich výsledkem je skvělá baladická část skladby, která se v polovině láme do epického monstra zeppelinovského střihu, což představuje pro staré fanoušky po letech jeden z vrcholových okamžiků. Skladba představuje i zlom v desce, protože „Perfect Citizen“ má střih poloviny devadesátých let a jsou v ní hmatatelné ozvěny desky „Twilight Cruiser“, a „This Is My Life“ a „Bon Scott“ jsou typické skladby, které Kingdom Come vrací skoro až do amerického období. Propojením mezi nejslavnější érou a modernějším přístupem, včetně malých připomínek elektronického období, je výborná „Friends In Spirit“, která by mohla být vodítkem k dalším věcem a kompromisem toho, co chce Wolf a co vydavatelská firma a staří fanoušci.

Úkrokem k temnému znění je nevýrazná „Darkroom“ a alternativní (ač vydařená) „Across The Universe“, které tvoří protipól klasičtější věcem „Look At You“ a „Removed The Sting“, v nichž jako kdyby se Wolf snažil pohřbít elektronické experimenty co nejhlouběji a udobřit si zhrzené příznivce. Jasně vstřícným (až podlézavým) krokem je znovunahraný první singl Kingdom Come „Get It On“, který Wolf uvede otázkou „remember this?“. Jeho zařazení je zcela zbytečné, protože nová verze nedosahuje kvalit té původní a její zbytečně špinavý zvuk pohřbívá původní vycizelovanost a zeppelinovskou noblesu. Ale záměr je jasný. Po předchozích dvou deskách a pod praporem nového vydavatele se mělo ukázat, že Kingdom Come se vrací zpět ke klasickému zvuku, ačkoliv to nebyla až tak úplně pravda.

Desku podpořilo turné s Dokken, které se v září 2007 zastavilo i v Praze a pro Wolfa bylo druhou ze tří zastávek Kingdom Come v České republice. Jednalo se o zdařilý koncert, který podtrhl tendence vymazat desky „Independent“ a „Perpetual“ z historie kapely a playlist se soustředil hlavně na americké období. Hlavní bylo, že Lenny ukázal, že hlas ještě ovládá dokonale, což byla věc, která kvalitou spojovala všechna období kapely.

www.lennywolf.com

YouTube ukázka - Ain`t Crying For The Moon

Seznam skladeb:
1. Two Legged Sheep
2. Not Here To Be Your Friend
3. Same Old Stars
4. Ain`t Crying For The Moon
5. Perfect Citizen
6. This Is My Life
7. Bon Scott
8. Removed The Sting
9. Friends In Spirit
10. Darkroom
11. Look At You
12. Across The Universe
13. Get It On (2006 version)

Sestava:
Lenny Wolf - zpěv, kytara, baskytara, klávesy, programování
Eric Förster - kytara
Hehdrik Thiesbrummel - klavír

Rok vydání: 2006
Čas: 1:02:46
Label: Frontiers Music
Země: Německo
Žánr: hard rock/industrial rock

Diskografie:
1988 - Kingdom Come
1989 - In Your Face
1991 - Hands Of Time
1993 - Bad Image
1995 - Twilight Cruiser
1997 - Master Seven
2000 - Too
2002 - Independent
2004 - Perpetual
2006 - Ain`t Crying For The Moon
2009 - Magnified
2011 - Rendered Waters
2013 - Outlier

Související články

Foto: archiv kapely