Vypadalo to, že Kingdom Come našli cestu, jak proplouvat mezi moderními vlivy a svou klasickou tvorbou, která byla fanoušky stále vyžadována. Deska „Ain`t Crying For The Moon“ ukázala, že Lenny Wolf a jeho znovu plnohodnotná kapela mají stále co říct, a i když nedosahovali takových vrcholů jako v nejslavnějších dobách, či později v devadesátých let, nejednalo se o špatné album. Lenny dokázal vytvořit několik výborných skladeb, které kolekci táhly dopředu. Potvrzením životaschopnosti Kingdom Come bylo následné turné po boku Dokken, na kterém Lenny a jeho parta působili čerstvějším dojmem i v roli předkapely, než lehce unavený principál hlavní hvězdy. Už to vypadalo, že se Kingdom Come probouzejí do nového života, který jim poskytne místo na scéně, neboť pro tvorbu další desky měla kapela zamířit do studia kompletní, a od poněkud zmatené nahrávky „Too“ se mělo jednat o kolektivní práci a ne jen dílo Lennyho Wolfa.

O to překvapující byl fakt, že smlouva s Frontiers Music dojetím turné skončila a Lenny se rozhodl další desku vydat bez podpory jakéhokoliv vydavatelství. Posléze sice vyjednal kontrakt s několika obskurními firmami, ale znovu to znamenalo krok zpět na začátek desetiletky. Za tu dobu však pokročily studivé technologie, tak se nedalo příliš počítat s tím, že by vznikla zvuková prasečina ve stylu „Independent“ a „Perpetual“, ale i tak bylo jasné, že nová deska, kterou Wolf pojmenoval odvážně „Magnified“, nebude po stránce zvukové ani produkční nejzdařilejší dílo. Kingdom Come ovšem dlouhou řadu let spoléhali na sílu Wolfových hudebních nápadů a nezaměnitelnost jeho hlasu. Druhý aspekt však zůstal osamocený, protože „Magnified“ ukázala, že Lennyho kreativní studnice začala rychle vysychat.

Deska pokračuje ve stejném stylu jako „Ain`t Crying For The Moon“, což by pro fanouška mohla být docela dobrá zpráva, ale v případě „Magnified“ není stylové směřování nejdůležitější. Veškerou snahu přebíjí fakt, že deska obsahuje nejslabší materiál za dosavadní dráhu Kingdom Come. Jejím obrazem je úvodní „Living Dynamite“, nečekaně chudokrevný otvírák, postrádající nosnou melodii i kvalitní kytarový motiv. Ten nechybí následující „No Murdered I Kiss“, v níž by mohutný riff klidně mohl pocházet z pera mistrů klasického hard rocku, ovšem i tato skladba trpí zoufalým nedostatkem invence. Ani posmutnělá balada (což byla dlouhou dobu tajná Lennyho zbraň) „24 Hours“ nedokáže vyvolat mrazení jako před lety „Can`t Fake Affection“ nebo „Crown Of Moscow“ z novější doby. Jako kdyby se melodie někam vytratily a cit pro temnou, silně melancholickou atmosféru zůstal zapomenut v minulosti.

S takovým problémem se potýkají i další skladby, a když se posluchač začne alespoň částečně chytat s „Over You“, zjištění, že je v polovině desky, nepůsobí příliš dobře. V tu chvíli Wolf a jeho spoluhráči začnou zvedat hlavu, ale spíše se jedná o chytání stébla rukou tonoucího. „Sweet Killing“ má slušnou atmosféru, ale hru se syntezátory uměla kapela v minulosti (zejména na albu „Twilight Cruiser“) lépe a když zcela nepřesvědčí ani nejlepší věc kolekce „Unwritten Language“, pomalu se nad deskou láme hůl. Do konce dospěje v trochu lopotném duchu přes tuctové „Hey Mama“ a „Feeding The Flame“ a přece jen trochu lepší The Machine Inside“, ale s vědomím, že si Kingdom Come vybírají slabší hodinku a času na reparát je pořád více než dost. To ovšem byla chyba.

Počínaje tímto alba začíná tvorba Kingdom Come povážlivě blednout. Wolfovi se sice podařilo uzavřít smlouvu s renomovaným vydavatelství SPV/Steamhammer a výsledkem byla naprosto zbytečná kolekce „Rendered Waters“, obsahující tři nové věci, ale jinak nabízející znovu natočený starý materiál, jehož kvalita nedosáhla původních verzí. Pod stejným vydavatelstvím vyšla v roce 2013 ještě deska „Outlier“, ovšem ani ta nedokázala zcela přesvědčit a materiál na ní v podstatě odpovídal kvalitě „Magnified, z čehož bylo patrné, že Kingdom Come se zcela vyčerpali, což ostatně cítil i Wolf. „Chci se jen dívat, jak si slunce pohrává s mraky,“ napsal v srpnu zpěvák úryvek svého textu ze skladby „Inherit The Silence“, a tuto větu doplnil prohlášením, že Kingdom Come končí, stejně jako jeho hudební kariéra. Ačkoliv se jednalo o krok očekávaný, pro fanouška byl velice smutný, protože s těmito slovy ze scény zmizelo velice specifické těleso, které sice mělo nejlepší léta za sebou, ale zanechalo kus skvělé hudby, která jen těžko bude hledat následovníka.

Příběh má ještě dovětek, kaňku na závěr. O dva roky později se objevila zpráva, že se Kingdom Come vrací na scénu v nejslavnější sestavě. Chyběl u toho pouze jediný člověk, paradoxně Lenny Wolf. O slovo se znovu přihlásili kytaristé Danny Stag a Rick Steier, basista Johnny B. Frank a bubeník James Kottak, což po třiceti letech představovalo nestydatý pokus vydřít pár dolarů navíc a parazitovat na dlouholeté Wolfově práci. Tento podnik funguje dosud, i přes smrt chlastem zdecimovaného Kottaka a odchod Wolfova nástupce Keitha St. Johna. Pokusy zbylé trojice navázat na někdejší nit ale stojí jen za mávnutí rukou, protože praví Kingdom Come skončili Wolfovým odchodem ze scény. Teď už se jen čeká, kdy se zhasne za posledním fanouškem…

www.lennywolf.com

YouTube ukázka - Living Dynamite

Seznam skladeb:
1. Living Dynamite
2. No Murderer I Kiss
3. 24 Hours
4. So Unreal
5. When I Was
6. Over You
7. Sweet Killing
8. Unwritten Language
9. Hey Mama
10. The Machine Inside
11. Feeding The Flamebr>
Sestava:
Lenny Wolf - zpěv, kytara, baskytara
Eric Förster - kytara
Hendrik Thiesbrummel - klávesy, bicí
Frank Binke - bicí

Rok vydání: 2009
Čas: 46:13
Label: Lenny Wold
Země: Německo
Žánr: hard rock/alternative rock

Diskografie:
1988 - Kingdom Come
1989 - In Your Face
1991 - Hands Of Time
1993 - Bad Image
1995 - Twilight Cruiser
1997 - Master Seven
2000 - Too
2002 - Independent
2004 - Perpetual
2006 - Ain`t Crying For The Moon
2009 - Magnified
2011 - Rendered Waters
2013 - Outlier

Související články

Foto: archiv kapely