Když se někde objeví jméno švédského zpěváka Nilse Patrika Johanssona, dá se předpokládat, že hudební kvalita nebude číhat daleko. Vůbec přitom není nutné znát umělcovy předešlé spolky k tomu, abychom si užili cokoli, v čem právě pěje. Toho času se jedná o třetí sólovou desku, která je v rámci Johanssonových klišé plná historických témat, válečného heroismu, a především klasického heavíku, jemuž na hymnické okázalosti přidávají power metalové prvky.
Spolupráce s vlastním synem Nilsem Fredrikem (bicí) a dlouholetým partnerem Larsem Chrissem (Lions Share) stále funguje, ačkoli u druhého jmenovaného bych si jako u producenta uměl představit lepší ohlídání mixážního pultu (hlavní výtka tradičně směřuje k bicím). Na druhou stranu se mi zdá, že každý důkaz lidské (i když nedokonalé) činnosti je dnes pro mnohé fanoušky stokrát milejší, nežli detailně vyladěné digitální produkty, či rovnou kompletní výtvory umělé inteligence. S deskou "War and Peace" jsou v tomto ohledu v dokonalém bezpečí.
Prostřednictvím skladeb se ocitáme v době zlatého věku heavy metalu a velkých zpěváků typu Dia, kterého Johanssonova tvorba často připomíná. Nezbytnou součástí písní jsou pochodová tempa, chytře dávkované napětí, nenásilně zakomponované hymnické motivy a důraz na refrénové party. To se ne vždy podaří, úvodní stopa "Gustav Vasa" (jestli vám tohle jméno nic neříká, jsme na tom stejně) sice není k zahození, refrén je ale z kategorie laciných opakovaček. Ještě hůř dopadla "Barbarossa", u které stačí první refrénový náslech, abychom věděli, že se v něm bude po celou dobu odehrávat útrpné opakování titulu songu. Stejně otravně působí i množství tradicionalismů, jako je úsek americké hymny, bojová trubka nebo vložka z ruské Kalinky.
Většině skladeb se nicméně nedá upřít kýžený tah na branku. "Prodigal Son" je plný veselých vyhrávek (z nichž některé by mohly figurovat na libovolné desce Alkeholu), a tentokrát se povedl i bridge s refrénem, potažmo pikantní závěrečné zrychlení. Střednětempá "Stay Behind" zaujme neinvazivní naléhavostí a houpavými melodiemi, "Hungarian Dance" vlije do poslechu vítanou dávku speedové energie a "Two Shots in Sarajevo" ozdobí finále nahrávky prvotřídně velkolepým pochodovým refrénem. Švédský zpěvák se svojí metalovou kumpanií stvořil další solidní album, ačkoli v porovnání s předešlými dvěma sólovými počiny jde zřejmě o jeho doposud nejslabší studiový zápis.
|
