V posledních letech se američtí hardcoristé Agnostic Front ocitli v nejtěžší chvilce kariéry. Poslední album „Get Loud!“ vydali ještě před covidem, a když se věci začaly vracet do zdánlivého normálu, přišel frontman Roger Miret se zdrcující zprávou o svém onemocnění rakovinou. Jejich kariéra začala tonout v nejhlubších pochybách, protože bez Mireta si člověk Agnostic Front dokáže představit jen stěží, jelikož vyspěl v jednoho z nejlepších pěvců ve svém ranku. Prakticky celý rok 2021 se stálo, protože zpěvák musel podstoupit náročnou operaci, během níž mu nádor odstranili a po dlouhé rekonvalescenci se kapela vrátila na pódia v květnu 2022. Nejdřív opatrně, ale postupně se zlepšující Miretův stav jí dovolil čím dál více, až přistoupila k natočení nové desky.
Ta může být brána i jako pozdní oslava čtyřiceti let, protože taková doba uplynula od chvíle, kdy Agnostic Front v roce 1984 vypustili do světa kultovní patnáctiminutový debut „Victim In Pain“, který přepsal pravidla amerického undergroundu a podnítil hardcore scénu, neboť náklonnost k němu přiznávají Biohazard, Fear Factory, Pro-Pain, Hatebreed, Napalm Death nebo slovutný Phil Anselmo. Ve chvíli, kdy deska vyšla, stali se Agnostic Front legendou, protože takovou hudbu kromě The Exploited nikdo nehrál. Agnostic Front na ní stavěli další kariéru, ačkoliv do hudby implementovali i vlivy crossover thrashe, jejich kořeny byly v podstatě vždy punkové. Léta jsou v tomto stylu ukotveni a že by se někdy chtěli odhodlat k nějaké změně (proč taky?), je krajně nepravděpodobné. Novinka „Echoes In Eternity“ tento stav popisuje zcela věrně.
Jak bývá u kapely zvykem, deska je půlhodinovou smrští rychlého a ještě rychlejšího hardcore punku, rozšířeného o silný thrashový aspekt. Hlavním jmenovatelem všech skladeb je spalující energie, vycházející jak z jednotlivých nástrojů, tak z Miretova hrdla. Na něm nejsou znát žádné známky prožitých strastí a jeho projev jako kdyby stále pocházel ze zlaté éry, za níž se dá počítat jak druhá polovina osmdesátých let, tak druhá polovina dekády následující, kdy se Agnostic Front dostali do pozice stylových mentorů. V ní jsou dodnes, protože stále mají sílu školit mnohem mladší ročníky, jak se jejich styl hudby má hrát. Když vyplivnou úvodní manifest „Way Of War“, nezní to jako přívětivé přivítání k dalšímu poslechu, ale spíše jako pouliční manifest či výzva k boji. O tom kapela byla vždycky, pořád se tvářila, že je víc připravená někomu jednu majznout, než vést řeči na dlouhé lokte.
Ani s důležitými otázkami si nebere servítky, což je patrné v „Matter Of Life & Death“, kde je jasně znát, že Miret je velký bojovník, jenž se dokáže s nepřízní osudu dostatečně poprat. Kapela sice volí houpavější tempo, které je pro newyorský hardcore rovněž typické, ale znepokojující pocit, kdy každou vteřinu čekáte, že zařadí vyšší rychlostní stupeň, je neodbytný. Rapela ji rychle střídá thrashovou „Tears For Everyone“, v níž provětrá dvojkopáky nováčka Dannyho Lamagna. Na melodie se znovu nehraje, není na ně čas. Kapela sází další skladby v rychlém sledu a když z tempa ubere jako v „Divided“, není to proto, že by si potřebovala odpočinout, ale proto, že ví, že nařezat desku plnou vysokoobrátkových minutových štěků, není dnes nic, co by dokázalo uchvátit.
„Echoes In Eternity“ také zcela neuchvátí, protože na ní Agnostic Front nabízejí v zásadě jen svou klasiku. To není vzhledem k okolnostem zas tak málo, protože pod kvalitativní laťku nejdou a nabízejí konstantní kvalitu. A kdo jiný by měl hrát takový styl než oni, kteří ho v podstatě kdysi dávno definovali?
|
