Člověk od koncertu Marilyna Mansona může čekat cokoliv. Z pódia může přilétnout kýbl plný chcanek, může vám nadrátovaný zpěvák skočit do úsměvu, napálit jí bubeníkovi, provádět orální sex s kytaristou nebo všechno předčasně ukončit, jen když něco nedopadne podle jeho představ. Vše ale také může proběhnout naprosto hladce a frontman a jeho nájemná kapela mohou zanechat profesionální dojem. Přesně tak to bylo v případě pražského koncertu, který ukázal, že i tak kontroverzní umělec může předvést vystoupení bez sebemenšího náznaku chaosu a soustředit se pouze na hudbu. Otázka je, zda tohle od Mansona chcete, ale ten komu nevoní jeho extrempore a naopak na koncerty chodí především za audiozážitkem, musel být zcela spokojen. Kdo čekal show ve stylu devadesátých let, ten si musí uvědomit, kolik Mansonovi je.

Podle přesně dodržovaného harmonogramu, na který se ve Fortuna Aréně dbalo především, vyběhla na pódium předkapela Dead Posey. Ta je díky loňskému debutu „Are You In A Cult?“ považována za horký typ rockové scény, ovšem ve skutečnost to až tak žhavé není. Základní dvojici, pohlednou, i když nijak osobitou zpěvačku Danyell Souza a kytaristu Tonyho Fagensona naživo doplňuje i bubeník, ale ani jeho přítomnost nemohla zahnat rozpaky z provedení koncertu. Ten byl mnohem více o kroutící se vokalistce a o efektu než o poctivé hudbě. To, co lezlo z beden, byl mix živé hudby a předtočených dohrávek, což z vystoupení Dead Posey dělalo dojem jakéhosi navoněného karaoke. Ani skladby, které toho dost dluží ikonám Korn, Garbage, Nine Inch Nails nebo právě Marilynu Mansonovi, nijak zvlášť neoslnily a vystoupení tohoto uskupení bylo v porovnání s velikostí hvězdy večera pouze plácnutím do vody.

Přestávku vyplnilo čekání ve frontě na záchod i na pivo, což znovu potvrdilo, že Fortuna Aréna není úplně nejlepší prostor pro pořádání masových akcí, ale na značkách bylo třeba být přesně v devět, protože to byl čas, kdy Marilyn Manson a jeho spolek podle původního harmonogramu skutečně dorazili. Scénu pokryly obrácené dvojkříže a sám Satan vstoupil mezi lid se skladbou „Nod If You Understand“ z poslední desky „One Assassination Under God – Part I“, která působila spíše jako rozehřívací kolo, protože většina návštěvníků přišla na hity. A s těmi Manson začal záhy, když jako druhou nasadil „Disposable Teens“ z klasického alba „Holy Wood (In The Shadow Of The Valley Of Death)“, která byla jedinou připomínkou této velmi uznávané desky. Kromě novinky se nejvíce hrálo z dvojice „Antichrist Superstar“ a „Mechanical Animals“.

Už s klasickou „Angel With The Scabbed Wings“ Manson ukázal, že z typického vokálu neztratil snad ani procento a jeho hlas opět řezal skoro až na hranici bolesti, což je zjevně poloha, která mu vyhovuje. Mnohem sofistikovanější „Great Big White World“ představovala jediné zaškobrtnutí koncertu, protože se nepodařilo navodit její působivou atmosféru z desky, což ukázalo, že (na rozdíl od předkapely) se Manson spoléhá mnohem více na živé provedení, neboť i řadu klávesových rejstříků (nikoliv všechny) si mezi sebe rozdělovali kytaristé. Výrazně potěšily „This is New Shit“ a „Long Hard Road Out Of Hell“, které spadají do klasické éry, kdy byl Manson považován za public enemy number one všemi strážci americké morálky. To, že v něm z té doby ještě něco zbylo, se v průběhu koncertu potvrdilo.

Když se ozval nezaměnitelný úvod skladby „I Don`t Like Drugs (But The Drugs Like Me)“, vypadalo to na změnu oproti zavedenému playlistu, která se ale nekonala. Místo toho Manson promluvil k publiku, kterému sdělil, že má drogy rád a že je feťákem a spustil jeden z největších svých hitů „The Dope Show“. Nakolik lze brát jeho prohlášení vážně, vzhledem k tomu, v jak dobré kondici v současné době je, a také s přihlédnutím k faktu, že byl kdysi označen za Barona Prášila rock n`rollu, se asi nikdy nikdo neshodne, ovšem člověk, jehož měla před očima Fortuna Aréna rozhodně nevypadal na vystíhovaného feťáka nebo trosku, která neví, co dělá. Vždyť si jen vzpomeňme na ostudné vystoupení v roce 2009 v Brně, kdy by mu člověk něco podobného i uvěřil. Ale dneska? Polemika může být nekonečná.

Že největší úspěch sklidí coververze „Sweet Dream (And Made Of This)“ se dalo čekat, protože dodnes rotuje v rádiích a je hodně lidí, kteří si Mansonovu tvorbu spojují pouze s ní. Když ji kapela spustila, rozzářila se Fortuna Aréna jako vánoční stromeček, protože přece natočení mizerného videa, na které se už nikdy nikdo nepodívá, je lepší než bezprostřední zážitek. Ten gradoval s „mOBSCENE“ a „Beautiful People“, přičemž zařazení druhé jmenované dalo jasně na srozuměnou, že finále koncertu se blíží. V něm Manson potěšil pamětníky, když se při „Tourniquet“ zjevil na pódiu na vysokých chůdách, čímž připomněl koncert na stejném místě v únoru 2001. Tehdy zavítal do České republiky poprvé a na vrcholu sil. K tomu dnes zase až tak daleko nemá.

Začalo sněžit a úvodní tóny překrásné „Coma White“ symbolicky předznamenaly konec vystoupení. Ačkoliv byla skladba třešničkou na dortu a dost možná nejlepší věcí z celé desky, konec přišel příliš rychle. Fanoušci by ještě čtyři, pět skladeb snesli, ale Manson bez nějakého většího loučení zmizel z pódia a světla v hale se rozsvítila. V člověku v tu chvíli převládl jakýsi pocit neúplnosti, který ale velmi dobrý koncert nezastínil. Jen fakt, že Marilyn Manson přišel na pódium jako do práce a odpíchl si včas příchod i odchod, zůstal neodiskutovatelný. Ale práci odvedl velice dobrou, to se musí nechat.

www.marilynmanson.com

YouTube ukázka - Marilyn Manson, Praha

Související články

Foto: Facebook/Live Nation