Danko Jones je nezmar. A to nejen v tom smyslu, že alba vydává s takřka železnou pravidelností a za třiadvacet let kariéry jich do světa pustil už dvanáct, ale také proto, že se celou dobu neúnavně snaží dostat do první ligy a zoufale mu to nejde. Jeho největším úspěchem pravděpodobně zůstává předskakování Guns N`Roses v době, kdy tato kapela působila v módu půlnoční magor Axl Rose plus nájemný a docela nesourodý ansámbl muzikantů. Mohlo to vypadat jako odrazový můstek pro Dankovu kariéru, ovšem příležitost zůstala nevyužita, protože další alba, která Kanaďan vydal, jej nikam neposouvala. Danko Jones (jako kapela), ač by chtěli, nejsou Motörhead a hra na stále stejnou písničku jim pořád vycházet nemůže. Lemmy za svou dlouhou kariéru napsal bezpočet hitů, které těmto Kanaďanům prostě chybí.

Jejich tvorbu přesně symbolizuje definice dobře zvládnutého řemesla a nutno dodat, že pěveckého a instrumentálního. Trojice v diskografii nemá žádnou vyloženou bombu, která by poukazovala na její výjimečnost a každá z desek by se sice dobře vyjímala jako kulisa v motorkářském klubu, kde by se dobře poslouchala k pivu nebo lascivnímu flirtování se spoře oděnými servírkami, ale výrazně jinou hodnotu nemají. Nejsou určené k soustředěnému poslechu v obýváku, protože by se odhalila jejich obyčejnost. Ve stále bobtnající diskografii se dají najít lepší kusy, například „Fire Music“, „Sleep Is My Enemy“ nebo minulá „Electric Sounds“, ale ani tato alba nemohou pomýšlet na to, že by v ranku, v němž se střetává hard rock, heavy metal, garážový punk a stařičký rokenrol, mohla kdy tvořit žánrovou špičku.

Kdo zná tvorbu Danko Jones ví, že kapela je natolik zacyklená, že od ní nelze prakticky čekat nic jiného. Pro novinku „Leo Rising“ je to spíše přitěžující okolnost, protože už po dvanácté posloucháte stejnou strukturu desky, variace na totožná témata, omšelé riffy, opakující se melodické postupy a skladby, které mohly stát na jakémkoliv předchozím albu. Přitom nejsou špatné, jen mají smůlu, že je Jones nenatočil na první alba, kdy jeho tvorba působila osvěžujícím dojmem, ale až na dvanáctou desku, která znovu riskuje, že bude odzívána i nejskalnějšími fanoušky. Dávné rčení o tom, že opakovaný vtip přestává býti vtipem v případě Danko Jones platí vrchovatě.

Album má potřebný drajv, punkovou energii i hrst dobrých melodií, zejména ve dvojici „Everyday Is Saturday Night“ a „I „Love It Louder“, ale co na tom, když po celou dobu máte potřebu přemýšlet, kde jste ten či onen motiv slyšeli. Jistým ozvláštněním mělo být hostování někdejšího kytaristy Megadeth Martyho Friedmana v „Diamond In The Rough“, ale i jeho angažmá je jen plácnutím do vody, rozpuštěné do víceméně nevýrazného materiálu. Čím dále deska postupuje, tím více se začne vytrácet posluchačova pozornost, a finále, ač není o nic horší než začátek desky, se i po několikerém poslechu vnímá spíše okrajově. Navíc budete mít pocit, že kapele dochází šťáva, což dokladuje unavená „Pretty Stuff“, která by v minulosti na řadovou nahrávku těžko hledala cestu.

Danko Jones jsou definitivně odsunuti do pozice druhojakostní kapely, která dokáže odehrát v klubu koncert, při němž poteče pot po zdech, ale desky žádné nadšenější emoce vyvolat nedokáží. Jistou kvalitu mají, protože kapela nedělá nic jiného než v minulosti, ale právě s tím je čím dál větší problém.

www.dankojones.com

YouTube ukázka - Everyday Is Saturday Night

Seznam skladeb:
1. What You Need
2. Diamond In The Rough
3. Everyday Is Saturday Night
4. I Love It Louder
5. I`m Going Blind
6. Hot Fox
7. It`s A Celebration
8. Pretty Stuff
9. Gotta Let It Go
10. I Can`t Stop
11. Too Slick For Love

Sestava:
Danko Jones - zpěv, kytara
John Calabrese - baskytara
Rich Knox - bicí

Rok vydání: 2025
Čas: 37:52
Label: Reigning Phoenix Music
Země: Kanada
Žánr: hard rock/rock n`roll

Diskografie:
2002 - Born A Lion
2003 - We Sweat Blood
2006 - Sleep Is The Enemy
2008 - Never Too Loud
2010 - Below The Belt
2012 - Rock N`Roll Is Black And Blue
2015 - Fire Music
2017 - Wild Cat
2019 - A Rock Supreme
2021 - Power Trio
2023 - Electric Sounds
2025 - Leo Rising

Související články

Foto: archiv umělce