Zdálo se, že Vitacit usnul nadobro, protože po neúspěchu desky „Máte se hnout“, za níž dva členy klasické sestavy Luďka Adámka a Pavla Hejče stihla velká nevole ze strany fanoušků, nebyla sebemenší vůle pokračovat. Stala se však věc, která tento stav obrátila. V roce 1993 byl bývalý zpěvák Vitacitu Ladislav Křížek v tuzemsku hvězdou první kategorie. Na koncertech Kreysonu běžně připomínal své někdejší působiště a tehdy v něm dozrála myšlenka na vytvoření retrospektivní desky, mapující nejen působení v Kreysonu, v Citronu i ve Vitacitu. Pro potřeby alba „Klíč k mé duši“ si do studia pozval Luďka Adámka a Pavla Hejče, aby se podíleli na nových verzích starých klasik „Já chci se ptát těch králů“, „Snad odpustíš“ a „Drákula“, které následně na albu vyšly. „Vitacit byl vždycky mojí součástí a „Klíč k mé duši“ je částečné splacení dluhu, který k fanouškům i kapele mám,“ vysvětlovat Křížek.

Nevědomky tím pomohl na svět nové reinkarnaci Vitacitu, protože v Dodo Doležalovi zasel semínko touhy po návratu ke staré značce, která byla korunována o rok později. Pomohla mu nejen znovuobnovená poptávka po Vitacitu, vykřesaná „Klíčem k mé duši“, ale i malý dopad druhé studiové spolupráce s americkým kytaristou Guy Mann-Dudem, neboť se jim nepovedlo navázat na úspěch debutu „Dráždivý dotyk“ a bezejmenná deska z roku 1994 zůstala (i přes částečný úspěch balady „Karlův most“) víceméně opomenuta. Brzy po jejím vydání došlo k oznámení, že se Vitacit vrací v čele s Dodem znovu na scénu. Složení kapely mohlo být mírně překvapivé, protože kromě Doda a věčně loajálního parťáka Hejče se v ní neobjevil Adámek, ani bubeník Ivan Polák, ale původní basista Karel Adam, který si z Kreysonu přivedl i nerozlučného rytmického parťáka, bubeníka Daniela Hafsteina.

Už ze sestavy bylo jasné, že nová tvorba nebude navazovat na desku „Máte se hnout“, protože přítomnost Hejče jako jediného z alba nemohla naznačovat prakticky žádný náznak stylového směřování. Víceméně se počítalo, že se bude navazovat na debut „Vzhůru přes oceán“, ale od jeho tvorby uplynulo skoro pět let a za tu dobu se toho změnilo hodně. Bylo jasné, že v tvůrčím procesu bude mít hlavní slovo Dodo, který bude do Vitacitu chtít přetavit americkou zkušenost i znění obou sólovek. Nové skladby v zásadě navazovaly na druhý počin s Mann-Dudem, i když Dodo jim dal tvrdší a riffovější ráz a Vitacit začal pošilhávat po groove metalu, a v některých nápadech bylo cítit ovlivnění Panterou či Machine Head.

Z tohoto pohledu deska, příznačně nazvaná „Navostro“ staré fanoušky zaskočila. Řada z nich ale kvitovala návrat k tvrdšímu znění po street rockovém počinu „Máte se hnout“ (ten šel spíše ke kořenům Vitacitu a více než na „Vzhůru přes oceán“ navazoval na horynovskou éru), ale nemohlo jim uniknout, že se zhutnění a pořádné přitvrzení soundu děje na úkor výrazných melodií, které skladbám povětšinou chybí. Album má skvělý úvod v podobě těžkotonážní „Heavy Rider (Harley)“, kterou jako jedinou napsal Karel Adam a jejíž dravé tempo Vitacitu velmi slušelo, ale od následujícího „Lazaretu“ bylo jasné, že se hraje spíše podle tehdejších pravidel moderního amerického metalu, hlavní důraz se klade na na kytarové riffy, neveselou náladu a těžká tempa. Z něho na chvilku vybočí hitovka „Nebezpečná nálož“, která se stala nepsanou hymnou tohoto vitacitovského období, ale většina alba se pohybuje v intencích „Lazaretu“ či další tvrdé „Jsem Bůh“.

Kvůli přístupu, v němž společným jmenovatelem skladeb je kytarová tvrdost, se výrazné motivy rozmělňují v jisté nevýraznosti, která desce dominuje. Z ostatních skladeb dokáže zaujmout ještě „Bílej cadillac“ s hysterickým Dodovým jekotem a titulní „Navostro“, v níž dimebagovskou tvrdost riffů doplňují slušné melodie v refrénu. „Ikarus“, „Škorpion“, „Betonová džungle“ a závěrečná „Vlka smrti“ jsou víceméně nenápadné kusy, které si místo na slunci nevybojovaly. Ve své době mohly mít vyšší ambice, protože plně odrážely dění na zámořské scéně, ale dnes se znění „Navostro“ jeví poplatné době vzniku, ovšem to není věc, kterou by bylo možné albu vyčítat. V zásadě je to dobrá deska, která dopadla trochu jinak, než staří fanoušci od Doležalova návratu očekávali, ale vrátila jméno Vitacitu na scénu v lepší formě, než tomu bylo v případě „Máte se hnout“.

I když české kapely v polovině devadesátých let neměly kvůli zahraniční konkurenci na růžích ustláno, Vitacit obstál. Předskakování Iron Maiden na pražské zastávce k „The X-Factour“ bylo nejen splněním snu, ale také důkazem, že se kapela znovu dokázala prodrat na špičku české tvrdě rockové scény. V řadě žebříčků pro rok 1995 se jméno Vitacit objevovalo mezi nejlepšími tuzemskými interprety, i navzdory pochybnostem, které v souvislosti s „Navostro“ zcela nezmizely.

www.vitacit.eu

YouTube ukázka - Nebezpečná nálož

Seznam skladeb:
1. Heavy Rider (Harley)
2. Lazaret
3. Nebezpečná nálož
4. Jsem bůh
5. Ikarus
6. Škorpion
7. Navostro
8. Betonová džungle
9. Bílej cadillac
10. Vlak smrti

Sestava:
Miloš Dodo Doležal - zpěv, kytara
Pavel Kuře Hejč - kytara
Karel Adam - baskytara
Daniel Hafstein - bicí

Rok vydání: 1995
Čas: 42:03
Label: Monitor-EMI
Země: Česká republika
Žánr: heavy/groove metal

Diskografie:
1990 - Vzhůru přes oceán
1992 - Máte se hnout
1995 - Navostro
1996 - Zaživa mrtví

Související články

Foto: archiv kapely