Pokud se v souvislosti s debutovým albem německé party Aeternia mluví o podobnosti s ranými Blind Guardian a Helloween, je to trošku zavádějící. Tato jména jsou ideální pro odhalení toho, že Aeternia hraje docela akční a přitom trochu neotesaný heavy / power metal, občas koketující se speedovým tempem a občas sázejícím na výpravnost, protože v osmdesátkách byli Strážci a Dýně jednoznačným symbolem rozkvétajícího žánru, jenže Aeternia do svého výrazu vstřebala několik desetiletí vývoje, takže sice působí podobně živočišně, ale pocit, že se rodí a objevuje něco neprobádaného a objevného nepřichází (ani přijít nemůže). Aeternia má jednoduše výhodu v tom, že u6 má jasně vytyčený směr a drží se ho jako klíště.
Důležité je, že pětice ze Severního Porýní-Vestfálska tuhle výhodu umí využít ve svůj prospěch. Projevuje se to v tom, že album zbytečně nenatáhla, takže v podobném duchu řízené rychlé a přímočaré střely se nestihnou vyčerpat, v tom, že kombinaci průraznosti a melodičnosti je dostatečně vyvážená, aby si na své přišli příznivci důrazu i melodických výkrutů, v tom, že šikulové u kytar David Ponwitz a Martin Kramer jsou schopni skladbám dodat důležitý rozměr a rozehrát mezi sebou solidní dobrodružství, rytmická úderka Sven Hamacher a Hendrik Czirr písně důkladně natlakuje a žene je nekompromisním způsobem vpřed a pilka v hrdle křiklouna Daniele Gelsomina po celou dobu sympaticky řeže a krájí bez většího oddechu. Osvědčená klasika, dá se říct.
Cvrlikavá krátkometrážní divoká instrumentálka „Ascending“ s neposednou kytarou v úvodu alba jednoznačně prozradí, že základní mantrou Aeternie je rychlost, dravost a energie (stačí na to necelá minuta), zaječení v úvodu následné riffovky „Dragon`s Gaze“ rozbuší srdce uctívačům osmdesátkových klišé a pak už z adrenalinového tempa Aeternia vypadne jen v robustnější pochodovce „Trial By Fire And Water“, v závěru skladby „Lightbringer (Fall Of The Church“), v níž si sólový zpěv chytře přihrává se sbory a ve finální tečce „Lay Of Hildebrand“, která v lehce manowarovském halekacím duchu nejprve vsadí na heroičnost a poté na nadýchanější motiv, čímž Aeternii pod rukama vykvete nejvíce atmosférický kousek kolekce. Pro odhalení základní podstaty kapely sáhněte po klokotavé „Forged In Fire“, v níž Gelsomino protáhne hlasivky až na hranice prasknutí, melodický skluz je v ní nejintenzivnější a kytaristé nabídnou i na albu nejbarevnější sólo.
Naostřete meče a osedlejte draka! Pokud víte, co v téhle nápovědě hledat a aspoň někdy jste na těchto ingrediencích ujížděli, neváhejte. Aeternia je dobrá volba.
|