Invaze náladovek z DVS Records, potažmo Metal Age Productions pokračuje a albem „A Different Point Of You“ z dílny Alias Eye dosáhla momentálně na svůj kvalitativní vrchol. Srovnám-li totiž tvorbu německých Alias Eye s nedávno hodnocenými Dynamic Lights a Silent Edge, má jejich výtvor v porovnání s těmito stájovými kolegy dvě významná plus. Oproti Silent Edge se jedná o album plné originálních nápadů a vcelku netradičního pojetí rockové muziky. Oproti Dynamic Lights se veškerá progresivita line bez upracovanosti a dřiny naprosto přirozeně a nekomplikovaně, s grácií, elegencí a šarmem zkušených písničkářů.
Základním stavebním kamenem tohoto alba je fakt, že Alias Eye příjemně nedodržují pravidla. A tak do svého progresivního koktejlu namíchali přísady z klasiky, funku i jazzu. Výsledkem je vznešený progpomp rock, s občasnými odkazy např. na Saga, Kansas, Dream Theater, Spock´s Beard i Supertramp, důmyslně oživený harmonikou, saxofonem, kontrabasem a k ukojení rockochoutek semtam (ale vážně jen semtam) říznutý důraznou kytarou.
Úvodní klaunův příběh se díky orientálnímu motivu začíná odvíjet kdesi na bazaru na Dálném Východě, aby se vzápětí o slovo přihlásila kytara (na poměry alba mám chuť napsat „až hutná“, ale tento výraz berte hodně s rezervou). Příjemná melodie a silný, sebejistý hlas Philipa Griffitse a sólo na saxofon dělají z „A Clown´s Tale“ přitažlivý atmosférický otvírák a zároveň jednu z těch rockovějších skladeb na albu. „Fake The Right“ brnká hlavně na funkově rozvernou taneční notu s ukřičeným refrénem. Multikulturní záležitost „Your Other Way“ začíná španělskou kytarou, aby se z ní plynule vyloupla pohlednice s atmosférou pařížských ulic, malovaná šansonovou harmonikou a barovým piánem, která přejde do rozhoupané rockové relaxace. Následuje asi nejobyčenější skladba na albu „Icarus Unworded“. Nejobyčenější z toho pohledu, že se jedná o laskavě lenošivou písničkářskou baladu bez nějakých výstřelků. A abychom se snad nenechali ukolébat, „The Usual Routine“ nasadí tempo jazz-funkového pamětnického tanečního cvičení. Smutnilovská balada „Drifting“, postavená na podmanivém hlasu zpěváka je jedním z těch momentů, kvůli kterým stojí za to se na chvíli zastavit a nechat se houpat a unášet do říše snů. „On The Fringe“ a další zajímavý moment v podobě dráždivé kytary, splývající s piánem. Co mě na tvorbě Alias Eye bere nejvíc, je právě tohle šťavnaté spojení konejšivé náruče chůvy, které do pobrukování ukolébavky občas přes rameno nakoukne zjizvený sympaťák a přejede vám po tváři drsnou dlaní. Přesně v tomto duchu se odvíjí i další balada „The Great Open“, nepříliš nápaditá melodická linka, která sklouzne do symfonické rozkoše s heavy kytarami na temnou, pompézní a melodramatickou majestátní cestu. Závěrečná „Too Much Toulouse“, jazz-soulová šantánově zakouřená balada mi po předcházejícím nadšení přijde trochu zbytečná, a laciná, ale nic to nemění na faktu, že mě Alias Eye překvapili svou rozmanitostí a vtáhli mě do svého pohodového světa.
Motto vydavatelství DVS Records zní „nevšední zvuky pro inteligentní poslech“. No, těžko si pod tím něco představit. A když už, tak asi Alias Eye. Takže v případě alba „Different Point Of You“ pokyvuju hlavou a brumlám si „nekecaj, nekecaj“. Moc příjemná záležitost.
|
