Řečtí Elwing se se svým novinkovým albem, celkem druhým v pořadí, vydávají na válečné tažení. Pokud se budete chtít přidat k jejich armádě, tak předpokládám, že základní cestovní výbavu máte už doma někde ve skříni uloženou. No schválně, na které polici se vám povaluje dřevěná noha, páska přes oko a pirátská vlajka? Kde je uložená válečná sekera, nabroušená tím jediným pravým a nefalšovaným kovovým brusičem a ukovaná z ryzí, až panensky čisté oceli? Kde se pomalu a jistě rozpouší kousky zmrzlé země? Kampak zapadla hrobníkova lopata? Je to tak, vážení válečníci. Příznivce skupiny Elwing bude možno oddělit od bezvěrců jedním ostrým řezem, aniž by na řeznickém stole zbyl jakýkoliv zbytek čísi tkáně. Pokud kouzlo metalu hledáte v alespoň sebemenším pokusu o objevování dosud neprobádaných končin, asi si s touhle bandou neporozumíte. Pokud vám nebude vadit, že muzika Elwing se motá kolem x-krát prověřených motivů, že se neobjevuje a „pouze“ válčí, budete si po poslechu alba „War“ moci spokojeně mlasknout. Elwingovská válečná strategie vychází z rozmáchlého epického power metalu s působivou atmosférou, dospělým agresivním soundem, postaveným na instrumentálně solidním základu a melodickém hlubokém hlasu Sakise Koutsasise, charakteristického ostrým uřvaným zpěvem, perfektně zapadajícím do tohoto druhu hudby, sem tam vyšperkovaného uječeným vokálem a hymnickými chorály.
Už z promo materiálu je zřejmé, že Elwing se hrdě hlásí ke svým vzorům. A tak se nijak netají svojí láskou ke starším Running Wild a Manowar. S nenucenou elegancí se vyhýbají všemožným klišé a tak dokáží z téhle inspirace vytěžit maximum, bez zbytečného pózování taví svoje agresivní přímočaré riffy do masivního základu divokých bicích a když přihodí špetku vlivu od Virgin Steele, Iced Earth, Grave Digger a kdo ví koho ještě, vyleze nám z toho dokonalá válečná hymna.
„War“ má bezesporu svoje kouzlo. Vychutnat si ho lze však pouze v tom případě, že se nebudete chtít zúčastnit vědomostní soutěž „kde a u koho jsem to už slyšel“. Pokud se do téhle hry zapojíte, už vám na nic jiného nezbude čas. Zvukově Elwing vsadil na jistotu, což v této chvíli už asi nepřekvapí, ale dostatečně masivní zvuk je zárukou powermetalového standardu. Na albu se nachází celkem deset skladeb, z toho dvě instrumentálky, jedna balada a závěrečná coververze „Lost Humanity“, vzpomínková záležitost bývalého člena řeckých Nemesis, basáka Elwing Tasose Karapapazoglou, na jeho bývalé působiště. Pokud vám úvodní „Marching To Glory“ proklouzne ušima bez většího zadrhnutí, máte vyhráno. Podle tohoto schématu se odehrává prakticky celá válka. A tak od klasického šlapání na kvalt a válečného ryku si můžete vydechnout v baladické „Blood On My Hands“, kde Elwing sáhnou k uplakané epičnosti a jejich demonstrování síly prostřednictvím melancholie a smutku (odpusťte, ale tady mi to opravdu nedá) to je óda na genialitu Iced Earth jako vyšitá. Z titulní „War“ i druhé instrumentálky „Armageddon“ dýchá soundtracková nespoutanost, která oživuje představu pochodující řecké armády a krásu mýtických příběhů.
V rámci své zakonzervovanosti si já, pacifista a mírotvorce, u téhle války mnu ruce. Sázka na jistotu nemusí být pokaždé zklamáním. A mně tahleta elwingovská jistota je čím dál tím víc bližší.
|
