Ukažte mi kapelu, která vám řekne, že muziku tvoří jen kvůli sobě a fanoušci je absolutně nezajímají. Kromě několika ojedinělých egoistických úkazů se všichni shodnou na tom, že naslouchající oddané dušičky jsou motorem, který je žene vpřed. A tak když jeden z motůrků upozorní na počin svého nic netušícího favorita, spolknu své hromy blesky ohledně faktu, že se jedná o pouhé dvě skladby a vydávám se na křížovou cestu do Brna.
Staří domorodci z Polabí a nejbližšího okolí údajně okomentovali přátelské soužití před vznikem naší samostatnosti s dnešním jižním sousedem výrokem: „Kdyby nebylo Rakouska, museli bychom si jej vytvořit“. Při poslechu počinu skupiny Ironcross mě napadá parafráze tohoto sloganu: „Kdybychom neměli Manowar, museli bychom si jej vytvořit“.
Ne, ne, přátelé, nemuseli, Ironcross to už udělali za nás. A myslím, že jim tohle přirovnání vadit nebude, spíš naopak. Navíc – ač přiznávám, že jsem se chytil toho nejsnazšího, co se samo nabízí – s tím musí počítat. Ironcross totiž vsadili na epický „hero“ metal a výhradně válečnou tématiku v textech. Vzhledem k člověčím dějinám mají nevyčerpatelné množství témat ke zpracování (mrkněte na webstránky kapely, kde se můžete seznámit i s historickými reáliemi skladeb), vzhledem k hluboce vyjetým kolejím od svých přechůdců a vzorů (Manowar, Grave Digger, Accept, Virgin Steele…) mají i jasně daný směr. Majestátní kompozice, agresivní melodie, výpravná nálada, hutný spodek, správně nabroušené kytary a příslušně důstojný hluboký hlas mistra pěvce, sem tam podpořený rozmáchlým chorálem. Jak říkám, jestli klukům nevisí ve zkušebně papírový Joey DeMaio a Eric Adams, tak… tak asi nemají vlastní zkušebnu.
Nutno přiznat, že jejich pocta krvácejícím hrdinům má solidní úroveň. Z obou věcí na mě větší dojem udělala „The Brave“. Zpracování střípku skotských dějin, u kterého, chca nechca, se neubráním srovnání s hrobníkovskou verzí. Na to, že „Válečné melodie“ od Grave Digger dodnes považuju za jedno z nejlepších metalových alb, nedopadli Ironcross při téhle komparaci tak zle. Majestátnost dotažená do absolutna a rozevlátá důstojnost, podpořená odrecitovanou pasáží, je pohlazením zjizvené duše každého pravého válečníka. Snad jen zbytečně dlouhé kytarové sólo tuhle atmosféru nabourává. Na druhou stranu, z celé nahrávky jde v podstatě o jediný moment, kdy se Ironcross vrátí z oblačných výšin hrdinské pompéznosti na pozemskou úroveň nás, obyčejných smrtelníků bez válečných vyznamenání. Takže ve chvíli, kdy jsem celé demo prohnal ušima dokolečka dokola asi k sedmé rundě, nabývala tahle instrumentální pasáž na významu jako okamžik výměny stráží pro nádech pózující hrdiny s vypnutou hrudí.
„Khalkin Gol“ je přímočará heavy skladba, která díky svému našlápnutějšímu rytmu nedosáhne na tak důstojnou atmosféru a tak jí Ironcross dohánějí alespoň vícehlasými vokály. Standartní Manowar z doby, kdy Maiovci byly ještě „true“ a nikoliv „really true“.
Jsem docela zvědav, jak by mohlo vypadat full-album brněnských válečníků. Pokud dokáží ukrotit hrdinskou gloriolu natolik, aby se z jejich nápadů nezůstala jen póza a muzika se nerozplynula ve střelném prachu, vznášejícím se nad bitevním polem, možná se dočkáme hodně solidního alba.
Bodování se dnes konat nebude. Čistě z preventivních důvodů, aby do redakce nezačali chodit jednotlivé skladby – znovu připomínám, že samotní Ironcross jsou v tom naprosto nevinně – k ohodnocení. Takže využiju vymožeností našeho školství a hodnocení nechávám pouze ve slovní podobě. Kluci, dobrý, vaše muzika mě baví. Bacha na hranici, kde se ze zábavy stává karikatura. A blahopřeju k fanouškovskýmu klanu.
|
