Máte rádi podzim? Donedávna to bylo mé nejneoblíbenější roční období. S přibývajícími šedinami a mohutnějícím stabilizátorem v oblasti pasu postupně přicházím na chuť ukryté kráse příjemně obyčejných, zasmušile uplakaných dnů s posmutnělou atmosférou, kdy s posledním zábleskem hřejivého slunce ještě pomrkává optimismus a naděje, než se pomalu, ale jistě uloží k zimnímu spánku. A přesně touhle atmosférou na mně dýchlo třetí album polských gotiků Via Mistica.
Pro vyjádření mých pocitů z alba „Under My Eyelids“ je tím nejtrefnějším výrazem pojem „příjemný“. Via Mistica nejsou žádní objevitelé, pevně se drží odkazu starých Theatre Of Tragedy, včetně určité podobnosti ve výrazu frontmanky Kaśky s bývalou divadelnicí Liv. A tak z alba proudí jistota gotického doom metalu, v pomalejším nebo středním tempu s uslzenou atmosférou, výrazným (a hodně povedeným) ženským vokálem, přibarveným v občasných vlnách kontrastním mužským hlasem, pohybujícím se od čistých poloh až k deathovému huhlání. Obyčejné konejšivé melodie s potemnělou náladou a zasněným rozjímáním, zabalené do standartního gotického vzorce, který Via Mistica oživí využitím violencella i svého rodného jazyka.
Příběh, odehrávající se kdesi po očními víčky, má jednu výraznou hlavní hrdinku. Zpěvačku Kaśku, která ve volných chvílích, kdy nečaruje s hlasivkami, se alespoň mazlí se smyčcem. Svým příjemně zabarveným hlasem, spolehlivě se pohybujícím z polohy sytého spodního toku až do tenoučké výškolapky, stoprocentně odtáhne celé album, aniž by začala nudit. Z mužských hlasových pomocníků se mi daleko více zamlouvá hlas hostujícího Kamila Budziňského, jehož hrubý a přitom čistý vokál velice výrazně přichutí Kaščin sytý zpěv. Chropot kytaristy Marka už příliš zapadá do standartních postupů alá „Beauty And The Beast“ a zdaleka tak nevynikne jako přirozenost Kamila.
Album otevírá, na úvod poměrně netradičně zařazená, skladba nepocházející z pera kapely. Soundtrackové téma ze série „Twin Peaks“, pomalý uklidňující klávesový motiv s křehkou Kaśkou je příjemným startem. A potom už se začíná snít („pod mými očními víčky, ve stínu řas, je země mých trpkých nadějí…“), dojatě utírat slzy a truchlit v mysticky mlžném oparu podle osvědčených potemnělých formulí. Konzervativní přístup kapely se s rostoucí stopáží odráží v určité podobnosti skladeb, která nenudí, ale je vcelku snadno odhadnutelné, kudy a kam se budeme ubírat. A tak jako světlo v temných časech působí obě skladby, odzpívané v mateřštině Via Mistica, pitvořivá pohádka se špatným koncem „Fairy Tale“ („nevěř tomu, co říkám, protože když spíš, vlévám jed do tvých snů“), postavená na kontrastu tajemného klávesového motivu a jednoduchého kytarového vybrnkávání, přichucená poťouchlým pochechtáváním, koňským ržáním i odbíjením zvonů a závěrečná, smyčci ozdobená, nenápadná „Reflected In My Last Tear“. Sakra, proč je tak těžké pro Slovany prosadit se ve světě v rodném jazyce, když tady ta polština zní naprosto úchvatně? Ta největší perla na albu, která trochu popírá mé předchozí tvrzení o sklouzávání do podobnosti, se nachází u konce. Riffová, agresivní a drzá skladba „Parallel Mind“, s duetem Kaśky a Kamila, plná života i šílenství.
K mnou tolik oblíbenému tématu tradičně dodávám, že až na výjimky mi je (opět) milejší povedené čerpání z historie, než (občas) nepovedené experimenty. Nad albem „Under My Eyelids“ staromilci zajásají a experimentátoři nejspíš znuděně uzívnou. Pro (nás) ostatní bude tahle obyčejně neobyčejná náladovka něčím, bez čeho si sice život dovedeme představit, ale s čím příchuť barevně ubrečeného podzimu (případně jiných melancholických příležitostí) bude ještě intezivnější a smyslnější.
|
