No, to zase bude nadělení. Kdoví pokolikáté mi v uších hučí prvotina Crashpoint ze Studénky, na monitoru se mi objevuje přesně to, co bych od sebe od podobné produkce rozhodně očekával. Mí blízcí mi už bez servítků nadávají, nechť laskavě pustím něco poslouchatelného a raději opouštějí teplo domova a za dosud sepsaný obsah recenze si stejně nevysloužím nic jiného, než obvinění ze zakomplexovanosti a hojení si svých problémů na úkor mladé, začínající, kvalitní a nadějné kapely, v tom lepším případě mi bude otlučena o hlavu má naprostá neobjektivnost a neschopnost rozeznat kvalitní muziku.
Mezi námi děvčaty, crossover skutečně nepovažuju zrovna za vrchol hudebního snažení. A z tohoto pocitu zjevně pramení má zjevná neobjektivnost. Mé nepříliš potěšené chuťové buňky už svoje zaznamenaly, teď už zbývá jen tak nějak kapitolu Crashpoint uzavřít, save a send – šup s tím do pošty.
Zvonek u dveří. Na prahu stojí přítel X, se kterým jsme se asi před šesti lety dohodli, že zajdeme na jedno.
X: „Čus, tak deš?“
S: „Poď chvíli dál, jen to dopíšu a zajdem.“
X: „Ty zas píšeš ňákou recenzi, né? Tak se na to vykašli, dopíšeš to pak.“
S: „Hele, je to skoro hotový a pak už se k tomu nechci vracet.“
X se spokojeně ukládá do křesla a evidentně potěšeně potřásá hlavou. Po deseti minutách (kdy ze mě toho moc nového nevypadlo) už to nevydrží.
X: „To píšeš tohle?“
Kývám hlavou.
X: „Ty vole, to je maso. Pusť to od začátku.“
Po dalších deseti minutách se X zvedá a nakukuje mi přes rameno.
X. „Ti snad jebe! To nemyslíš vážně. No tohle…, no jo, když ti nehučí savatáž, tak jsou všichni vořezávátka, co? Seš naprosto neobjektivní hňup a když nedokážeš poznat kvalitní muziku, tak aspoň nepiš takovýhle jedy, úchyle! Poslouchej, jak je to geniálně pospojovaný a přitom je to funkční a všechno sedí. Crashpoint? O těch sem už něco četl. Ty vole, první album, takhle pestrý a přitom to není žádná rychlokvaška. Ten zpěvák, to je borec, řve, zpívá, rapuje a přitom to je naprosto přirozený a naprosto to sedí. Dyť tam máš, kurňa, všechno, co do toho můžeš namíchat – hard core, rap, funky, reagge, metal. Je to melodický, natlakovaný, moderní, drzý a ty jsi naprosto zakomplexovanej, když můžeš napsat takovýhle cancy. No tady ten přechod z lyriky do řevu, jak si pěkně vybrnkávaj. A tady ty gramofónky, nádhera. Ty vole, ty kytary, ty to mydlí, to je mazec…“
X není k zastavení. Když se konečně nadechne, stačím jen zabrumlat: „Hele, ale mi se to vážně nelíbí.“ Což se X evidentně dotkne.
X: „Hoň si ty svý komplexy na někom jiným a ne na takhle povedený partě!
DELETE – SAVE!!!
S: „Ty vole, si děláš prdel, dyť už to bylo hotový!“
X: „Tak to máš psát pořádně a objektivně. Jo, to cejdo si půjčím, zejtra ti to donesu a ty to zatím napiš pořádně.“
Druhý den zvoní telefon.
X: „Hele, tak já si to cejdo asi nechám, tobě se to stejně nelíbilo. Řekni Metal-manovi, ať takovýhle věci posílá častějc (S:“To určitě…“), je to bomba. No na konci jim teda trochu došel dech, ale ta francouzština v osmičce je dokonalá, největší palba jsou ty první dvě skladby a ještě čtyřka a sedmička. A ta poslední ukolíbavka, to jsou Elízinčejnz jak vyšitý. Nádhera. Tak to tak nějak napiš, jak sem říkal, dej tomu osmičku, dík za cejdo a zase někdy někam zajdem, stavím se. Tak čau.“
Tak, někdy není nad pohled z druhé strany. Už to znova smolit nebudu. Co si tak vzpomínám, tak míchanice to byla vskutku řádná, zpěvák Hanzy byl vážně jistý ve všech polohách, zvukově je to povedené album. Nejvíc mi do uší spadla závěrečná „Early Girl“, špatná nebyla ani „Le Comercionalle“ a vůbec mi do uší nalezly spíš pomalejší pasáže. Ale jak říkám, za srdce mě kyselí vitamíni zrovna nevzali.
P.S. Metal-manovi jsem už řekl, ať mi crossovery radši nedává. Že mě pak kamarádi týraj. X bude zuřit :-) !
|
