Kapitola 1.
Andílek ze Sarajeva
Vánoce, Vánoce přicházejí…
Kdy jindy, než právě teď, je ten nejlepší čas pro vyprávění sentimentálně sladkých, kouzelných, oduševnělých, podivných či romantických příběhů s dobrým koncem, kde váhající se vydávají na správnou cestu, cynici v sobě objevují dávno zapomenuté city, jeden nachází cestu k druhému a zlo se objevuje jen proto, aby mohlo být poraženo? Kdy jindy, než právě v téhle době, je čas na zvláštní příběh o kapele, či spíš (vzhledem k počtu zúčastněných), projektu, který popřel tradiční vývojová stádia a doba jeho vzniku se datuje rok po napsání prvního hitu? Projektu, majícího základ v muzikantech, kteří v době vydání prvního alba kompletně fungovali pod jiným jménem? Projektu, který monstrózně zpracoval téma a motivy Vánoc? Seznamte se, prosím, to jsou Trans-Siberian Orchestra.
Ale pěkně popořádku. Píše se rok 1995. Savatage právě vydali své nejsymfoničtější album „Dead Winter Dead“, věnované válce v Jugoslávii. A na tomto albu se objevila i instrumentální skladba „Christmas Eve (Sarajevo 12/24)“, která se (považte!) stala rádiovým hitem. A protože byla škoda nechat tuto skladbu zapadnout, napadlo kterousi chytrou hlavu (osobně bych vsadil na producenta Paula O´Neilla), využít základního motivu a stvořit na jeho základě rockově operní story. Už o rok později se Savatage (vyjma kytaristy Chrise Cafferyho – ale nemějte obavy, ani ten následně kouzlu vánočních příběhů neodolá) sešli pod hlavičkou Trans-Siberian Orchestra ve studiu se zpěváky z Broadwaye, kde dali vzniknout prvnímu příběhu malého andílka, sbírajícího o Štědrém večeru zkušenosti s lidskou cháskou.
Na otázku svého božského šéfa „Která věc nejlépe reprezentuje dobro, jež bylo vykonáno ve jménu vánočních dní“ hledá andílek odpověď za doprovodu tradičních hudebně vánočních motivů, zabalených do rockového hávu. Vytáhnete-li z již zmíněného Sava-alba „Dead Winter Dead“ všechny optimistické a pozitivní momenty, budete mít jasno v tom, co se na albu „Chrismas Eve And Other Stories“ odehrává. Na jedné straně rozmáchlé a velkoryse pojaté orchestrální hromobití, na straně druhé jemné a citlivé pasáže, na straně jedné pohodové hrátky, na straně druhé víření emocí. Všechno je zaranžováno tak dokonale, že máte-li alespoň náznak ponětí o andílkových myšlenkových pochodech a prožitcích, ožijí před vámi postavičky tohoto příběhu jak na filmovém plátně. V duchu rockových oper se ke slovu dostává kupa silných vokálů, které na klasicky kovovém albu asi nikdy neuslyšíte a které fungují naprosto originálně. Vzhledem k tématu, kdy se neustále pohybujeme kolem tisíckrát protřepaných (i když pravda, jen jednou do roka…) motivů, není zrovna jednoduché udržet kvalitativní hladinu a pozornost ve střehu. Ale celý vánoční komplet drží skvěle pohromadě a najdou si v něm své snílci, požitkáři i milovníci dramat.
Osobně mě nejvíc berou za srdce pasáže, kdy T.S.O. zabrousí do železitějších vod, přitlačí na pilu a zahustí atmosféru vybroušeným napětím. Jinak řečeno, kdy se T.S.O. zhmotňují do podoby Savatage. Prim hraje „Ornament“, pomalá skladba, s typickým navolněním v podobě uklidňujícího piána a lehce zdrsnělého zpěvného vyprávění, přecházející do symfonického hromobití a tklivého kytarového sólování. Proplétání vokálních linek v „A Star To Follow“ je tentokrát obohaceno kontrastem mezi mužským a dětským sborem, vrcholících v povznášejícím přání krásných Vánoc a mohutnou orchestrální podporou s kytarovým sólováním. Narůstající napětí mezi vyřvanými pasážemi a přechody do jemného klapkohraní graduje v „This Christmas Day“ až do bombastického závěru a vokálních orgií. Do toho všeho zasaďte písničkářskou elegenci v „Old City Bar“. Skladba, kde se odehrává nejzásadnější okamžik celého příběhu, má barovou atmosféru i díky nakřáplému hlasu pěvce. A ač příběh vrcholí, z písničky dýchá pohoda v duchu vyprávění barda Tony Careyho. Podstatnou roli hrají i náladotvorné instrumentálky. O „Christmas Eve (Sarajevo 12/24)“ řeč byla, neskutečně vášnivá skladba s natřískanou atmosférou, vystupňovaná do dramatické dokonalosti a jeden z nejsilnějších okamžiků nahrávky si vůbec nezadá se skotačením v „A Mad Russian´s Christmas“, postavené na klasickém základu vypůjčeném od Čajkovského. Ohromující. Sladké, pompézní, kýčovité, ale ohromující. No co, přece jsou Vánoce.
A jakou že odpověď andílek donesl do nebe? Co je tím nejlepším okamžikem Vánoc? Přece upřímné přání štěstí druhému. Ale počítám, že jen skromnost zabránila autorům dodat, že andílek zároveň vrazil do rukou pána boha tohle cédečko.
|
