Od poslední návštěvy brazilské Sepultury neuběhl sice ještě ani rok, ale fanoušci této legendy už mohli zase začít shánět vstupenky. Oproti loňskému roku, kdy Sepultura doprovázela Švédy In Flames na jejich evropské části tour, se Brazilci letos rozhodli zpropagovat poslední album Dante XXI ještě jednou a samostatně. Čtvrtou zastávkou v jejich cestě po Evropě se tentokrát stal pražský klub Rock Café, který je sice velký, ale na takovouhle akci kapacitou stále dost omezený, a tak se není čemu divit, že bylo už několik dní před začátkem vyprodáno.
Celou akci odstartovala přesně na čas jihoafrická formace Forever Will Burn a svým půlhodinovým setem se postarala o pořádné rozehřátí publika. Musím se přiznat, že jsem o téhle kapele nikdy předtím neslyšel a s jejich tvorbou jsem se poprvé trochu setkal až den před koncertem, když jsem si projížděl skladby na jejich MySpace profilu. A i když mě z těch tří skladeb nijak moc nezaujaly, na živo jsem byl jejich hodně svižným metalcorem celkem mile překvapen. Z celého playlistu mě utkvěla v hlavě pouze vypalovačka „Hell Is Six Feet Deep“.
Že bude celý večer tak trochu exotický potvrdila i druhá předkapela Betzefer, pocházející pro změnu z izraelského Tel-Avivu. I přes trochu rozpačitý začátek, tedy z mého pohledu, bylo na kapele jasně vidět, že nehraje v naší zemi poprvé a během krátké chvíle si získala přízeň většiny přítomných. Kromě zapojení fanoušků do zpěvu potěšila i krátkou vsuvkou v podobě riffu legendárních Slayer. Hudebně Izraelci pokračovali v podobných vodách jako jejich kolegové, ale řekl bych, že jejich metalcore byl o něco propracovanější než v případě Forever Will Burn.
Se splněným cílem, zahřát Rock Café na brazilskou teplotu, odešli po zhruba třičtvrtě hodině Betzefer z pódia a přenechali místo hlavní hvězdě večera. Po krátkých úpravách tak mohlo konečně dojít na to, kvůli čemu všichni přišli..
Přesně ve čtvrt na jedenáct se přeplněnou halou pražského klubu rozeznělo intro z poslední desky „Dante XXI“ a po něm už naběhla na scénu čtveřice v čele s dredatým sympaťákem Derrickem Greenem. V podobě skladby „Dark Wood of Error“ tak pro mě začal téměř boj o přežití. Následoval „jumping“ masakr „Refuse/Resist“ během kterého mě naštěstí vlny skákajícího davu odhodily o několik metrů dál na místo, kde jsem si už v celkem stabilní poloze (konečně jsem stál na obou nohách :-) ) mohl vychutnat další pecky od téhle legendy.
Musím pochválit Rock Café za dobře fungující klimatizaci, protože i když bylo v klubu vedro jak v brazilském pralese, neustálý přísun čerstvého vzduchu zajišťoval, že se dalo aspoň trochu dýchat, což o loňském koncertě Sepultury v hale Folimanka říct nemůžu.
Co se týče playlistu, kapela bez zbytečného „okecávání“ zahrála téměř celé album Dante XXI včetně famózní "Ostia". Samozřejmě to prokládala i starými nesmrtelnými hity z éry Maxe Cavalery, které jsou fanoušky mnohem žádanější, a i já je mám radši, než novější věci z desek, co vyšly po Roots. Zazněly tak kultovní písně jako například: „Territory“, „Beneath the Remains“, „Troops of Doom“ či „Arise“.
Sepulturu s Maxem jsem na živo nikdy neviděl, znám ji pouze ze záznamu koncertů, ale připadá mi, že s příchodem Derricka získala skupina novou sílu. Derrick svým temperamentem a nenucenou komunikací s publikem dodává koncertním vystoupením až neuvěřitelnou, vysoce nakažlivou energii a je radost ho sledovat. Velkým překvapením pro mě bylo, když po Derrickovo hlášče: „What else do you wanna hear?“ spustila Sepultura výbornou cover verzi „Orgasmatron“ od Motörhead. Věděl jsem, že ji s Maxem hráli, ale z nějakého důvodu jsem byl přesvědčen, že ji s koncertního listu už dávno vyjmuli..
Více než hodinu a půl dlouhý set byl zakončen hitovkou „Roots Bloody Roots“, při které se naposled rozskákal celý klub a po té se Sepultura za obrovských ovací vytratila z pódia..
Ke zvuku se objektivně vyjádřit nemůžu, neboť jsem ohluchl díky nevhodně zvolenému místu stání při úvodních Forever Will Burn :-)).
|
