TORTHARRY by mohli vyprávět, jak je ten hudební průmysl nespravedlivý... Deska „White“ sice byla poněkud jiná, než předcházející tvorba, ale vysoké kvality jí nechyběly. Žel posluchači je nemohli najít, protože byly takřka rafinovaně schovány. Co tedy následovalo? Přesně to, co udělala většina kapel po svém experimentálním dýchánku – návrat ke kořenům. TORTHARRY tudíž nyní začínají opět tam, kde už jednou začínali...
„Reborn“ je název, který mluví za vše. Kapela opět šlápla tvrdě na plyn a dokázala, že nezapomněla hrát pořádně brutálně. I jednotlivé stopáže mluví za vše. Přesně na tohle určitě čekala většina fans, žádné šolichání kolem horké kaše, pěkně rovnou na věc. Jedinou výjimkou je závěrečná „Japanese Night“, která je jednoznačně tím nejlepším, co nám „Reborn“ nabízí. Takřka doom metalová rozvleklost kapele náramně sedí. Rychlost sice funguje, ale něco mi tu prostě chybí. Deska se dobře poslouchá, ale schází mi moment překvapení, nějaká chvíle, která posluchače vytrhne z hlubokého zamyšlení. Může se totiž stát, že při poslechu utečete myšlenkami někam úplně jinam a to je přece škoda. Co se mi líbí, je občasné využití až grindového vokálu. Poprvé mě to sice dalo ránu do uší, ale potom, co jsem si zvykl, jsem tomu přišel na chuť a určitě bych přivítal takových pasáží více.
Výhrady mám i ke zvuku. TORTHARRY zamávali na rozloučenou Haciendě Miloše Doležala a vydali se objevovat nové obzory do studia Shaark. Na tom by nic špatného nebylo, ale ten zvuk mi prostě nepřijde příliš průrazný. Chtělo by to větší razanci, ale to je věc názoru.
„Reborn“ je mírný nadprůměr. Čekal jsem trošku víc, ale také jsem mohl dostat míň. Prostě solidní death metalová nahrávka.
|
