Aktuální deska české kapely ZLÖ se pohybuje někde mezi velmi ranou tvorbou BATHORY, EMPEROR a MAYHEM. Najdete na ní ale i paralely s TROLLECH, starými ELEDHEL nebo s ENOCHIAN v původní sestavě.
ZLÖ se prezentuje jako „true-satanic-blackmetal“ a jeho sestava je pouze jednočlenná – tvoří ji člověk, který si říká „Prastar (Opuchlina Hovní)“. První demo projektu, nazvané prozaicky „Zlö“, vyšlo 6.6.2006 u Bažina Records v nákladu 16 kusů za 66 korun a stylově je dle dostupných údajů označováno jako „true pure fucking black metal forever“. Po tomto demosnímku následuje koncem roku 2006 právě recenzovaný debut „Říše Zlä“. Více reálií se bohužel nepodařilo najít, ale již výše uvedená fakta mohou pomoci naší představě o tom, co chce vlastně ZLÖ posluchači sdělit. Ano, ZLÖ se jeví jako typická „sranda kapela“. Asi. A to je určitě sympatičtější než propaganda nějakého jednostranného náboženského či společensko-politického zaměření. Otázkou však je, co tento umělecký koncept posluchači přinese...
Živé kytary plus programované bicí, basa a klávesy působí po všech stránkách tradičně blackmetalově. Vokál je taktéž poměrně standardní, příliš se nemění a velmi často frázuje ve stejné barvě a výšce. Bicí zní spíše jako metronom, ale nic proti tomu – do nahrávky totiž dobře zapadají, neruší ji a s citem určují její dynamiku. Překvapivá je progresivní pasáž v poslední třetině skladby „Prokletá duše“ – jde o zajímavou programátorskou hru s bicími, u nichž je nečekaně změněna frekvenční modulace za podkresu vcelku schizoidního programovaně-klávesového partu.
Co se týče formální stránky díla, oceňuji velký cit pro kytarové melodie a (sporadicky využité) programované klávesové aranže. Pěkné je i to, že některé tracky ke konci epicky gradují. V jednotlivých motivech je ZLÖ na true black na poměrně velmi melodické, tyto barvité pasáže se ale na druhou stranu často opakují.
Slovům není většinou vůbec rozumět, ale i podle toho mála, co se mi podařilo odposlouchat, je jich minimálně většina v českém jazyce. Texty v bookletu nejsou a nepodařilo se mi je najít ani na internetu, a tak lze odvodit, že nebudou příliš důležitou součástí výrazu kapely. Musíme si tedy vystačit pouze se samotnými názvy skladeb: „Říše Zlä“, „Prokletá duše“, „Proti Bohu“, „Znamení“, „Zlö“, „Der Ärger des Satan“, „Sláva všem pohanským válečníkům“ a „Kristobijec“. Na černobílém a zajímavě ztvárněném obalu mě ale potěšilo alespoň sdělení „antikopyrajt – nezištné množení a šíření tohoto disku povoleno“.
Zvuk je velmi (tzn. opravdu velmi) syrový a nahrávka zní vcelku monotónně, a to nejen po kompoziční, ale i po masteringové stránce. Ani jedno z toho by mi ale vůbec nevadilo; myslím, že kvalitu nelze hodnotit podle toho, jaký má deska zvuk, nebo nakolik je hudebně složitá. Jako silné negativum vnímám ale to, že ZLÖ podle mne nenabízí nic víc než opakování a pravděpodobně i (částečné nebo úplné) parodování zajetých archetypů.
Na nahrávce jsem tedy objevil tři věci: 1) stylizaci do klasického antikřesťansky laděného true black metalu (parodující, či přesvědčenou?), 2) graficky povedený obal, 3) chytlavé, na poslech příjemné nejen kytarové motivy.
Tyto tři věci ale dle mého názoru nikdy nemohou stačit. Z desky necítím ani uměleckou svébytnost, ani jakékoli existenciální gesto, vlastně ani jakýkoli pocit. Ano, možná ani jedno nebylo záměrem autora... Ano, asi jde jen o postmoderní „srandu“ a bezúčelné „hraní si“... Nepřijde mi to však ani zajímavé, ani hluboké, ani povznášející, ani jakkoli krásné nebo hnusné, ani zábavné, ani provokující, ani vtipné, necítím z toho prostě žádný obsah ...a právě tento typ tvorby dnes vnímám jako čím dál častější. Bohužel nejen v metalu a bohužel nejen v hudbě. Jde samozřejmě o velmi subjektivní náhled. Možná budete mít pro desku více pochopení vy.
|
