Tak už to na světě chodí. Je těžké odolat žádostem nadšeného davu o nastavení chutné kaše. Proto taky máme možnost slyšet tolikrát slyšené, vidět tolikrát viděné a přitom se nestává zase tak často, aby člověk odcházel se stejně povzneseným pocitem, neřku-li ještě nadšenější, než u dílu předcházejícího. Naštěstí se najdou i výjimky potvrzující pravidlo. A právě Heavens Gate můžu směle zařadit mezi výtečníky, kteří dokázali ohromující dokonalost vybrousit do oslňujícího diamantu a s albem „Livin´ In Hysteria“ se zapsat do kategorie nesmrtelných. Oproti prvnímu albu nepůsobí tahle placka tak barevně a rozmanitě, ale i tak jednotlivé kousky koktejlu dýchají vzdušností a originalitou. A když lze s klidným svědomím prohlásit, že čtyři skladby se bez námahy přehoupnout nad vysokánsky nastavenou laťku a zbytek materiálu ji ani v náznacích nepodleze, asi nikoho nepřekvapí, že za „Livin´ In Hysteria“ si Heavens Gate vyslouží hodnocení nejvyšší.
Základní metalové kameny – originální riffy, dynamickou palbu bicích, vzletný vokál, chytlavé melodie a sóla, která vás nekompromisně nakopnou – mají Heavens Gate v malíku, producent Charlie Bauerfeind (po Tommy Hansenovi, který se podílel na „In Control“ další věhlasné jméno, zaručující stoprocentní kvalitu) se postaral o sytější zvuk, který nezní tak ostře, jako v minulém dílu, ale nahrávce, která víc než na powermetalové razanci staví na speedové nekomplikovanosti, tím docela prospívá. Oproti stylově barevné a vyvážené prvotině je nejvýraznějším prvkem „života v hysterii“ vše pohlcující rychlost.
Které že zmíněné čtyři skladby jsou těmi příslušníky speedmetalové megaelity? V první řadě závěrečná „Gate Of Heaven“, demoliční stroj s nebezpečně přetlakovaným kotlem, který na své cestě nemilosrdně drtí v každém okamžiku cokoliv, co se mu připlete pod kola. Rychlostní masakr, počínající úvodním štiplavým riffem s kulometnou palbou bicích, přes našlápnutě jedovatý Rittkeho vokál, dramatický rozvláčný přechod až k závěrečnému chorálu, úchvatně podkreslujícím závěrečný refrén. Bez debat nejsilnější kompozice, kterou kdy Heavens Gate zplodili a zároveň skladba, přesvědčivě kandidující na speedmetalový trůn. Jak silný závěr Heavens Gate nabídnou, stejně tak mohutný vpád do „Livin´ In Hysteria“ obstarává podobně řízná stejnojmenná melodie. Titulní skladba si v rychlosti s „Gate Of Heaven“ vůbec nezadá a přitom nabídne excelentní kytarově kudrlinkové sólo, náladový, zpěvný přechod i slastný souboj rychlých prstů Saschi Paetha a Bonnyho Bilskiho. Další nadčasovkou je nejméně charakteristická skladba na albu, rozvláčná atmosférická „The Neverending Fire“, která sice zpomalí ďábelské tempo z prvních dvou skladeb, ale za to si pohrává s dramatickým výrazem pomocí temného recitačního epilogu a houpavě důstojného (znovu to manowarovsky slavnostní létání nad zemí, jako na prvním albu) povznášejícího pocitu, včetně rozmáchlého chorálu s dunivou podporou válečných bicích. Královskou čtyřku doplňuje balada „Best Days Of My Life“, postavená na kontrastu jemného piána s laskavým vokálem Thomase Rettkeho a naléhavého zvratu s vypjatým zpěvem.
Dalo by se pokračovat vesele dál. „Livin´ In Hysteria“ nemá slabé místo. To už jsem tvrdil u dílu minulého, a tak ten hlavní kvalitativní rozdíl u aktuálního alba vidím především v tom, že Heavens Gate znějí vyzrále, ve velice krátkém čase dokázali bez zaškobrtnutí vypustit do světa další kvalitní dílo, na kterém neztratili nic ze své energie a spontánnosti a ke kterému přihodili i špetku zapamatovatelnější hitovosti. A do mozaiky dokonalosti lze zahrnout i obálku alba. Pro někoho možná kýčovitá, ale tak jak snadno identifikovatelná je hudba Heavens Gate, tak nezaměnitelný je bafající, do modra vybarvený drak a mrně likvidující zbytky od vydatného oběda.
To byla lahůdka!
|
