Vida, k čemu jsou tahle ohlédnutí dobrá. K Heavens Gate jsem po experimentálním „Hell For Sale!“ téměř ztratil důvěru. Setkání s „Planet E.“ tenhle pocit jen umocnilo a gejtovský ekologický příspěvek (a s ním i následující „Menergy“) putoval do propadliště dějin. S odstupem celé dekády (a s vymazáním předsudku, že Heavens Gate prostě musí být speedovými vlajkonoši) si s velkým překvapením užívám velice rozmanité a pestré album. Heavens Gate se na svých cestách světem potkali s Dream Theater a jakoby je toto setkání inspirovalo v dalším vývoji. O albu „Planet E.“ se dá bez uzardění konstatovat, že se jedná o velice čerstvý power metal s výrazným vlivem progresivních prvků, který se drží kořenů (dokonce i na speedové pasáže dojde) a přitom se nevtíravě rozprostírá do různých koutů světa. Heavens Gate stvořili až přízračně dospělé a vyspělé album, které není snadné vstřebat na první poslech a které svou krásu pouze rafinovaně poodhaluje. Pokud najdete chuť a sílu prokousat se nepřístupnou polevou, v nitru tohohle kotoučku objevíte malý poklad.
Heavens Gate svá alba konstruují s rafinovaností studovaného psychologa. Dobře vědí, že je vhodné zaujmout hned na úvod, a tak ani u „Planet E.“ si jeden nemusí lámat hlavu s tím, co že si kapela zase přichystala za novoty. Otvírák „Terminated World“ je sice o krok přemýšlivější než tradiční lehkonohé jízdy, ale stále vychází z agresivně napjatého tempa, v refrénu se těsně přiblíží nekomplikované melodické sjízdnosti a kluci se při něm i dostatečně instrumentálně vyřádí. U titulní skladby je poprvé ta správná doba sápat se po louskáčku na ořechy. Prokoušete-li se její pevnou skořápkou, zapůsobí na vás ekologický apel s působivým „domorodým intrem“ i s barevnou paletou, obsahující všechny odstíny zvukově-barevného spektra, to vše ve slušném kalupu s excelentními přechody, lahodným kytarovým sólem a nádherně emotivním vokálem („…každý den sleduji zprávy a tam říkají, že svět krvácí, jsme odpovědní za každý kousíček země…“). Heavens Gate se zcela nečekaně dostanou až na území klasického rocku. Ubublaná „Back From The Dawn“ ani „Rebel Yell“ (která mi výrazně připomíná Pink Cream 69 v přechodu od „Food For Thought“ k "Electrified“) nebudou nikdy patřit k tomu nejchytlavějšímu, co kdy z dílny gejtů vylezlo na světlo, nicméně i tato tvář kapely má svoje kouzlo. Historické okénko si kapela otevře v „On The Edge“, která by se se svou heavy náladou a skvělou kytarovou harmonií klidně mohla objevit mezi chytlavkami na předchozím albu.
Než se dostanu k tomu nejlepšímu, zmíním i momenty, které kredit alba rozhodně nezvyšují. Oběma coververzím, „Animal“ od Lisy Dabello a závěrečné „This Town Ain´t Big Enough For Both Of Us“ od The Sparks sice dokázali Heavens Gate vtisknout vlastní tvář, nicméně za okolní barevností krapet pokulhávají. A podivínsky nenáročná balada „The Children Play“ je z kategorie věcí, u kterých se nepokrytě těším na to, kdy už Heavens Gate znovu nasadí pořádné tempo.
K vrcholu alba se vydejte přes „Black Religion“, s východní tématikou ovlivněným úvodem i následnými motivy, pekelnými riffy, nečekanými změnami tempa i teatrálními vokály, plné tlaku a napětí. Ta vás přivede k epické „Noah´s Dream“. Vše, co se kdy Heavens Gate povedlo, to dokázali naskládat a smysluplně pospojovat v tomto výpravném příběhu. Ač chytlavých momentů v téhle skladbě najdete spoustu – počínaje famózním vokálem á capella v úvodu, přes rázné přechody a speedovou melodiku až k renesančním kytarovým citacím, motiv dětské zpívánky o zvířátkách, které se v zástupu hrnou na Noeho archu si (bez přehánění) už několikátý den se spokojeným výrazem ve tváři pobrukuje celá naše famílie.
Heavens Gate už nemají potřebu účastnit se jakýchkoliv rychlostních dostihů. Heavens Gate nemají už potřebu přizpůsobovat se požadavkům fanoušků, doby ani trendů. Heavens Gate mají radost z toho, že mohou zkoumat a objevovat. Heavens Gate se sami delegovali do pozice nenápadné, ale o to zajímavější kapely. Přeměnu z mladické vášně a dravosti na originální dospělou rafinovanost, smyslnost a vyzrálost zvládli Heavens Gate na výbornou. Jen je třeba (a mluví ze mě vlastní zkušenost) mít s nimi trochu víc trpělivosti.
|
