Už jsou to tři roky, co královéhradecká THEMA ELEVEN vydala svůj famózní debut a dostala se tak na vrchol evropské dark-hardcorové scény. Svou zběsilostí a agresivitou v kombinaci s depresivní, místy až neúnosně naléhavou atmosférou mě totálně dostala, a proto jsem se jejich druhého alba nemohl dočkat.
Konečně je to tady a i když jsem přistupoval k nahrávce s jistými obavami - vůbec jsem nevěděl co čekat - musím říct, že Thema nezklamala a dokonce předchozí DCLXVI mnohonásobně překonala.
„The Great Misanthrope“ je jiná deska, než její předchůdce. Tím nechci říct, že by se kapela nějak zásadně odklonila od své dosavadní tvorby. Odklon tu vlastně není žádný. Opět se můžeme těšit na pořádný emociální výplach v podobě kytarového řádění a vokálového vykreslování atmosféry.
Rozdíl je hlavně v tom, že „The Great Misanthrope" je instrumentálně vyzrálejší, propracovanější, nápaditější a působí mnohem kompaktněji. I přes svou složitost a propracovanost je však pro posluchače otevřenější a přístupnější. Chytla mě hned na první poslech a zatím jsem nenašel slabší místo, naopak, stejně jako u DCLXVI, čím více do desky pronikám, tím více se mi líbí. Velkou zásluhu na kvalitě tohoto díla má i zvuk, který je opravdu výborný a dává vyniknout všem nástrojům včetně dvou vokálů. Střídání brutálního a vypjatého řevu, o který se dělí kytarista a basák, má velkou zásluhu na gradaci a náladové proměnlivosti alba. „The Great Misanthrope“ mi tak občas svojí zoufalou naléhavostí připomíná Japonce ENVY, schizofrenními náladami zase ISIS. Je to prostě album mnoha barev, navrstvených na sebe a tvořících dokonalou emociální koláž.
Kdybych měl novinku Themy 11 srovnat s LVMEN a jejich poslední deskou „Mondo“, vyhrála by Thema Eleven. „The Great Misanthrope“ totiž obsahuje něco, co mi na Mondu chybělo. A právě to něco těžko popsatelné pro mě dělá toto album lepším :-).
Jak už jsem psal, nahrávka je velmi kompaktní a jen těžko najdeme nějaké nedostatky. Proto nebudu vyzdvihovat žádnou ze skladeb, všechny jsou naprosto skvělé. Jen bych se ještě zmínil o textech, které jsou v bookletu otištěné nejen v anglickém originálu, ale i v českém překladu. A pokud se s nimi trochu poperete, zjistíte, že se nejedná o nějaké povrchní slátaniny, jak je v dnešní době bohužel běžné, ale že jsou to texty, které nesou hlubší myšlenku.
Tímto albem Thema 11 potvrdila, že je jedna z mála českých kapel, které dokáží konkurovat evropské, ba dokonce světové špičce. Závěrem mi nezbývá, než „The Great Misanthrope“ všem vřele doporučit a troufám si tvrdit, že tu máme jednoho z největších kandidátů na domácí album roku.
|
