Kdo by neznal ARGEMU, kapelu, kterou ortodoxní fanoušci (nebo spíše fanynky) milují nade vše nebo ortodoxní odpůrci, kteří by nejraději spálili vše s logem souboru.
Jedno je jisté, ARGEMA dříve byla poměrně tvrdá kapela. Do rukou se mi dostala nahrávka z osmdesátých let, kdy to kluci slušně drtili. Jenomže, poté přišla vidina „Pomaláčů“ a vše šlo do kopru. S novou deskou „Čas se zbláznil“ se skupina chtěla evidentně vrátit do tvrdších vod, ale návraty jsou vždycky těžké...
ARGEMA se na novince prezentuje tak trochu schizofrenně. Na jednu stranu slušné rockové pecky jako úvodní „Už mě nehledej“ střídají naprosto unylé hrůzy typu „Přístav snů“, ze kterých přeběhne mráz po zádech, ale bohužel v negativním slova smyslu. Bohužel, nahrávka je poté jak rozklepaná várka. Dobrý kousek střídá slabší kousek, celkem se to vyrovnává.
Dnešní ARGEMA spadá někam do společného pytle, jako třeba západočeská MASH. Nevinný bigbítek, který chce mít ambice na něco víc, ale jaksi se tomu nechce prorazit.
Pochválit musím celkem charismatický zpěv, který jistě udělá radost fanouškům Petra Koláře nebo Vlasty Horvátha. Také zvuk je výborný. Krásně zviditelňuje velice slušná sóla, která mi výsledný dojem zlepšují. Obal a celkové provedení také zaslouží pochvalu.
„Čas se zbláznil“ je sympatické album, ale ARGEMA až moc zabředla do podbízivosti a prvoplánovosti, ze které se nedokáže vymotat. Snaha se ale cení. Pár slušných kousků jsem našel, takže to tak špatné není. Jen příště nenatočit další „Pomaláče“ a raději se vrátit k programu „Velká Morava“, což?
|
