A tohle je jako co? Nazvěte to, jak chcete. Totální devalvace ochranné značky Kreyson, nejslabší album v dějinách kapely, bubble-gum pop pro maminy k žehlení, výhybka na ztracenou trať k Damiens…
Ač neuběhlo příliš mnoho času od minulého alba, je u Kreyson znovu všechno jinak, znovu se důkladně šachuje se sestavou. Původní muzikanti se rozběhli po dalších štacích, zůstal jen věrný kytarista Jaroslav Bartoň, ale ani on se už nepodílel na tvorbě skladeb. Příchod druhého kytaristy Petra Henycha bych za negativní změnu, hlavně tedy s ohledem na výhled do budoucna, jako chybu neoznačil a hodnotit výkon rytmiky vzhledem k obsahu desky je poněkud scestné, kde nic není, ani čert nebere a rytmotvůrci jsou převážně odsouzeni už předem do role statistů. A je otázkou, proč se na obalu placky kromě názvu kapely objevilo i „Láďa Křížek“. Potřeba zviditelnit frontmana, zdůraznění faktu, kdo že je vlastně Kreyson, zvýšení kreditu kapely, náznak, že se časy změní, či jen momentální vnuknutí?
Věřím tomu, že tohle všechno by byly naprosté podružnosti, kdyby Láďa Křížek, který se stal výhradním autorem alba (nutnost z důvodu nezájmu ostatních nebo Láďův úmysl, kdo ví?), dokázal alespoň částečně navázat na povedenou historii, byť by šlo „jen“ o „Křižáky“. To se bohužel nestalo ani v nejmenším. Procento bezpohlavních a prázdných plouživostí dosáhlo nebezpečně vysokého procenta, dravost, energii či nedej bože náznak agresivnosti abyste hledali s baterkou a v kategorii zajímavých hudebních nápadů se šklebí nula, v lepším případě pár drobností za desetinnou čárkou. Tuhle kombinaci nezachrání ani fakt, že Láďa Křížek má v krku zlato a že jeho společnost netvoří obyčejní rutinéři, ale schopní muzikanti a mezi hosty se objeví i Petr Janda.
Na celé desce mě zaujaly jen tři momenty. „Anděl a ďábel“, kde Křížek svým hlasovým rozpětím vrátí trademarku Kreyson alespoň na chvíli důstojnost, i když zrovna v téhle skladbě by přibroušení výrazu ohromně prospělo. V celé té bídě lze ocenit alespoň neúnavnou snahu o udržení pozornosti posluchače. Do kategorie osvěžení lze s přimhouřením oka zahrnout i „Good Luck“. Tahle píseň vyčnívá z mdlé nálady „Elixíru života“, ale upřímně, na „Andělovi“ by se s bídou chytila jako bonusovka. Do třetice dokázal příjemné pocity nabudit pískaný motiv v písni „Svítání“, bohužel naprosto utopený v typickém (pro album „Elixír života“) cukrovém balastu. Většinu skladeb je tak neškodných, že si je dokážu bez problému představit v kterémkoliv rádiu. A troška ironie na závěr alba. V písni „Zlatokop“ zazní: „říkají o mě, že jsem zlatokop, který nikdy nedokáže najít zlatej důl…“ Najde se někdo, kdo by tomuhle uvěřil?
Stalo se to i jiným. Mění se nejen časy, měníme se i my. Někdo dospěje a začne důstojně stárnout, někdo zesenilní, zblbne, podlehne komerci či začne šaškovatět. Do které kategorie se svým nefunkčním „Elixírem života“ patřil Láďa Křížek a Kreyson si rozhodněte sami. Pro mě je tohle album nepovedený a vypočítavý kýč, který pokud už měl vzniknout, tak rozhodně ne pod hlavičkou Kreysonu. Škoda slov.
|
