Brněnská legenda ROOT přišla nedávno s osmou řadovou deskou Daemon Viam Invenient (Démon si najde cestu). Celá je něčím zvláštní. Nahrávka začíná podivným nepříjemným pískavým zvukem, z něhož vychází Big Bossův hlas doprovázený akustickou kytarou, něco poblíž sympatického folkového popěvku... a po chvíli následuje velmi pestrý progresivní dark metal s občasnými klasicky rockovými prvky. Občas se objeví i podivné disonantní zvuky - a odcházejí stejně rychle, jako přišly.
Deska působí koncepčně nejen po textové, ale i po hudební stránce a i přes pološílenou pestrost není roztříštěná. Je velice melodická, působí jako jedna dlouhá proměnlivá skladba, kytarová sóla i beglajty jsou svěží - a hlavně uvěřitelné. Žádná pózérská efektní líbivost, kopírování zajetých a osvědčených postupů se taky nekoná. I přes odchod talentovaného Blackieho jsou ROOT vynikající - a zároveň jiní než dřív. Nové album je sice velmi bohaté, ale přesto hned stravitelné. Lze jej ustát celé i na první poslech. A i při čtvrtém poslechu je stále co objevovat. U poslední skladby je to ale už s mou výdrží jen tak tak.
Ani jedna z třinácti písní (opravdu písní!) se nejeví jako výrazně slabší, ať už textově či intenzitou, a to není samozřejmost. "Daemon Viam Invenient" asi nikdo nebude poslouchat jako kulisu, protože to asi nepůjde. Pískavým zvukem, kterým se začalo, se i končí... jen je za ním ještě něco... Nesymbolizuje to tedy jen uzavřený kruh bezvýchodnosti. Had sice požírá svůj vlastní ocas, ale za tím kruhem něco je. Nebo není? Pouze má dezinterpretace?
Samostatnou kapitolou jsou Big Bossovy texty, spojené s mnoha jeho barvami hlasu, od tradičnějších až po ty, které jsem u něj nikdy neslyšel. Jsou prokvetlé latinou a tradičně již v kosmopolitní angličtině, dokáží zaujmout svou pompézností a "rootanovským" patosem, i když trochu jiným než dřív. Opravdu mne potěšily, dokáží sdělovat a jsou prožité, ať už ve fantazii autora nebo reálně... nebo někde mezi obojím. Kde je ta hranice? Je prachbídně tenká, Big Bossova psaná slova mají myslím svou poetičnost i hloubku, čímž netvrdím, že bych s nimi nekriticky souhlasil a že bych to cítil stejně jako on.
Spíše básnická sbírka než jen pouhá "slova nutně doplňující hudbu". Jako by zde hudba byla spíše doprovodem Big Bossovy lyriky - a doprovodem vskutku kvalitním. Epos o vzniku známého světa... svérázná filosofie? Celé to má začátek i konec - Big Boss předává příběh, který se možná stal, nebo který se třeba stane, protože je napsán...? Jak to cítím? Sympatie, trochu určitá blízkost, i když rozhodně ne ztotožnění nebo slepý obdiv. Překvapující, nečekal jsem to... zajímavé... probleskují silné metafory. Není to kýč. Pokud si chcete udělat vlastní názor, české originály textů jsou k nahlédnutí na webu ROOT v rubrice Diskografie. Chtěl jsem sem dát nějaký úryvek, ale nejde to. Jakmile se něco vytrhne z kontextu celku, ztrácí to svou sílu.
ROOT tedy nejen byla, ale díky nové desce stále je jedinečná a nezaměnitelná kapela, která má stále co říct. Nejen na naší scéně tak trochu jehla v kupce sena. "Daemon Viam Invenient" rozhodně není dokonalá - a to je na ní krásné. Je v tom nejlepším slova smyslu lidská a až neuvěřitelně plná emocí.
Jako by se teď ROOT dotkli něčeho hlubšího, zvláštní a podivná deska. Od srdce.
|
