----------------------------------------------------------------------------------------------
DODATEK:
Po několika týdnech od vydání recenze jsem na základě nadšení z hodnoceného CD shlédl i živý záznam skladby "Vseslav" a vadí mi, že tam jeden člen kapely pravděpodobně hajloval. Pokud šlo opravdu o tohle, i když třeba z pseudorecese, tak u mě kapela opravdu dost klesla. Tohle se nedá tolerovat, i kdyby šlo jen o prázdnou pózu.
----------------------------------------------------------------------------------------------
Velice nevšední a silně nadprůměrný blackdeathový materiál vydali před rokem francouzští DARKSHINE. Jde o best of, které mapuje jejich přibližně desetiletou cestu. Obsah tvoří dva tracky z alba Lupus Infernorum (2000), čtyři z desky Stigma Diaboli (2004) a dvě aktuální skladby.
Přes melodičnost, procítěnost a propracovanost jednotlivých motivů prokvétá celou stopáží valivá monotónnost, a v tomto protikladu mají DARKSHINE obrovskou sílu. Jejich hudba je zvláštní, velmi členitá a působí přirozeně. Opravdu prožitý vokál je většinou spíše do deathu než do blacku, v řevu intonuje a celkově připomíná výraz zpěváka progresivně deathmetalových Italů HORRID. Kytara dokáže vykouzlit neskutečně chytlavé a zároveň nevšední riffy, žádné "postmoderně-deathové dekompozice", které svou složitostí a bordeliózností často jen zakrývají tvůrčí impotenci. Čistá a silná jednoduchost, sedí to! Kapela dokázala spojit black a death naprosto jemně a oba styly posunout melodikou a intenzitou na trochu jinou rovinu. Před dokončením recenze jsem si materiál pustil asi víc než jedenáctkrát.....
Teď k jednotlivým částem best of:
CD začíná dvěma aktuálními skladbami z roku 2006 - jde o technicky pojatý blackdeath, kterému nechybí feeling.
Poté DARKSHINE představují písně z druhé řadovky Stigma Diaboli. Po krátkém atmosférickém intru na klávesy následuje spíše death než black. Členitost a zároveň žádné zbytečné okrasy navíc. Vyzdvihnul bych zde především píseň "En La Cruz", v jejímž ústředním riffu je obrovská energie. Tohle nejde vymyslet hlavou.. Konec skladby tone v tónech kláves.....
Dalším klenotem je zařazení dvou písní z debutu Lupus Infernorum, které jsou blíže blacku než deathu.. První skladba "Vseslav" zaujme na první poslech - geniálních pár "power akordů" na kytaru, nejdřív po kilech, pak zrychlení do beglajtu. Bicí výrazně umocňují a zhutňují atmosféru, řev využívá technik blacku i deathu, překrásná pasáž na akustickou kytaru....
Alba hodnotím v zásadě jednoduchým způsobem - buď "TO" tam je, nebo "TO" tam není. Zvláštní ohled beru na texty a někdy také na originalitu. Ostatní věci jako zvuk nahrávky, technická zdatnost hudebníků a koncepčnost alba jsou pro mne většinou pod tím. A DARKSHINE zmíněné "TO" mají a druh "TOHO" je velice neobvyklý. Jen zavřít oči a na chvíli se ponořit..... Neředěná síla, jaká bývá jen u stylotvůrců, a to ještě ne vždy. Nejde jen o další nahraditelnou tvorbu, která se strčí do šuplíku a řekne se "dobrá kapela". DARKSHINE totiž mají tvář.
Texty na obalu nejsou (jde o best of, a tak se nic jiného ani nedalo čekat). Překvapilo mne ale, že jsem je nenašel ani na oficiálních stránkách kapely. Pro bližší představu, o čem hudba je (nebo o čem není) můžeme tedy vycházet jen z názvů skladeb.
DARKSHINE vznikli v roce 1995 a kromě zde recenzovaného titulu vydali dva demosímky a dvě řadová alba. Jde o best of, a tak bodově nehodnoceno.
|
