Od kapely, která funguje už od roku 1998 (s nějakou tou roční pauzou) a má za sebou 3 úspěšná alba (s moc hezkými obaly), jsem čekal, že se mi pohodově vyslechne, vykouzlí mi úsměv na obličeji, a hlavně se mi bude s lehkostí recenzovat... Opak je ale pravdou.
Jelikož u mě tenhle výtvor vyvolává velice kontroverzní pocity, rozdělím tuto krátkou recenzi na dvě části. Jedna bude ANGEL, druhá DEVIL. Jedna popíše, co je úplně skvělé, a druhá, co mě naopak velice zklamalo.
ANGEL: Obal – Expresionisticky vyvedený obraz, který se z titulní strany rozepíná i přes další dvě stránky leporelově se rozkládajícího bookletu na mě zapůsobil nejsilnějším dojmem. Podobně je naaranžované i známé logo kapely a smrtelný, agonický výkřik na zadním dílu obalu, a navíc i potisk na CD, který rozvíjí jednu z postav klaunů na titulní straně. Krása.
Zvuk – Ten je na nejvyšší, profesionální úrovni. Kéž by všechna hudební dílka tady v Česko-Slovensku měla tak čistý a bezchybný zvuk. Každý nástroj má své (zvukové) pole působnosti a žádné si navzájem nepřekáží, nic v ničem nezaniká, a bylo by to celé úplně ideální, kdyby...(viz. DEVIL)
Bohužel, následuje dlouho dlouho nic, a při zužující se části přesýpacích hodin se nachází poslední dvě skladby alba. A sice remix skladby "White Spoon" a „bezfantazijně“ nazvaná skladbička "Funk II". A proč? Totiž jedině tyto dvě skladby mají svou vlastní identitu a netopí se ve zdrcujícím průměru zbylých, obyčejných, stotisíckrát slyšených skladeb, které víc, než kdekoli jinde, napodobují mnoho jiných kapel (od Limp Bizkit, přes Machine Head, až po Red Hot Chili Peppers). "White Spoon (remix)" je elektronický experiment a "Funk II" příjemná jazzová oddychovka s klávesy a vybrnkávačkou na zkreslené kytaře.
DEVIL: Tak, co jsem to ještě nepopisoval? Jo: sedm zbylých skladeb, texty, vokál + výslovnost. Vlastně jsem již problém prvních sedmi skladeb načrtnul. Jedná se totiž o zcela nezábavný HC/Rap/Nu-metal „zevšehokousek“ mix, který mi připomíná spíše kompilaci již vzpomínaných kapel, než samostatné album crossoverové kapely z Čech. Texty jsou téměř slaboduché, připomínající výtvory pubertálního výrostka, nudícího se na hodině angličtiny.
Jejich vokální provedení mi taky moc nesedí. Zpívané pasáže jsou na tom nejhůř (myslím tím čistý vokál). Hlas nějak řeže do uší, a není to kvalitou zvuku. O něco lépe je na tom skřekot, ale i ten mi přijde jako nevykřičený. Jako k porovnání je vokál hostujucího zpěváka AlesHe v páté skladbě "Liar", který jasně ukazuje, kde jsou slabiny zpěváka Majka.
Krkolomná anglická výslovnost je problémem mnoha kapel, a tak nevím, jestli stojí za to ji tady popisovat. Spíš jen taková obecně platící myšlenka: Když už tak rozsáhlé pseudofilozofické texty, tak proč ne čeština? Že by s tím snad bylo víc práce?...
Album "Liar" od Underside na mě zapůsobilo vizuálně, zhrozilo mě obsahově a přineslo radost z toho, že už je této recenzi konec...
|
