S Markem Neckářem jsme se sešli jen pár okamžiků před křtem nové (a vlastně debutové) desky kapely Cruel v pražském Rock Café. Potěšilo mě, ačkoliv čas dost důkladně tlačil na pilu a Cruel měli plné ruce práce s chystáním koncertu, že si Marek našel chvilku na následující povídání, ve kterém vám prozradí nejen jaký je vlastně vztah mezi jeho bývalou kapelou Cruel Barbarian a současnými Cruel, co v nejbližší době můžeme od Cruel očekávat, ale i jaký tajný projekt Marek dosud jen nosí v hlavě. No a samozřejmě, nejzákladnějším tématem našeho povídání bylo právě vylíhnuté album „Ekvilibrium“.
Album „Ekvilibrium“ ukončuje začátek něčeho, co začalo před šesti lety. Pro tebe je to druhý důležitý začátek v kariéře, kdy to pro tebe bylo jednodušší, když si začínal s Cruel Barbarian a nevěděl jsi do čeho jdeš, nebo dneska, když už víš, co tě čeká?
Když je člověk mladej, tak se samozřejmě začíná jednodušeji, všechno vyplývá z toho nadšení. Když jsme začínali, neměli jsme žádné hráčské zkušenosti, dělali jsme co nás napadlo, co jsme byli schopni zahrát. Dneska je to přece jen o něčem jiném. Ale nedá se říct, že by Cruel přímo navazoval na Cruel Barbarian. Sice to tak spousta lidí bere, ale Cruel je nová kapela a že má společnou polovinu názvu, tak to je jen taková berlička, kterou jsme nechali. Ale má to být jiná skupina. Taky v současné sestavě hraju s nejlepšími muzikanty, se kterými jsem kdy měl tu čest hrát v jedné kapele, takže i v tomhle to je samozřejmě jednodušší.
Podle ohlasů na vašich webových stránkách je vidět, že fanoušci Cruel Barbarian vám zůstali věrní po celou tu dobu, než jste se dopracovali k tomuhle albu...
...tak úplně všichni samozřejmě ne, ale pár jich naštěstí vydrželo.
Tvorba Cruel Barbarian se dopracovala k hodně zajímavému výrazu, pokračuje v Cruel hudební linii, nastavená na albu „Víno z temných hroznů“ nebo jste se vyprofilovali trošku jinak?
Co se týká konce Cruel Barbarian , tam jsme se snažili o jakýsi epický metal. Současná sestava je na tom hráčsky líp, takže se snažíme o mnohem techničtější muziku. Určitě nějaké prvky zůstaly, protože polovinu muziky skládám já, polovinu Pavel, který skládal devadesát procent pro Guernicu. Takže nějaký styčný prvky jsou, ale chtěli jsme se posunout jak ve výrazu, ve zvuku, tak i v aranžích, abychom zněli současně. Nechtěli jsme žádný old school, žádný návrat do minulosti. Chceme být moderní kapela s moderním zvukem a současnou vizí.
V jednom rozhovoru v minulosti jsi zmiňoval, že s Pavlem jste tak neústupné povahy, že tvorba nových skladeb bude mít za následek pár modřin. Takže proč vydání alba trvalo tak dlouho a kolik modřin jsi nakonec napočítal?
Je pravda, že to máme spolu docela složité, dohodnout se na tom, co bude a nebude. Ale vykrystalizovala nám situace tak, že Pavel je teď coby vlastník studia i producent, čili tady končí veškeré smlouvání (smích). Ale ne, samozřejmě, že se nakonec dohodneme, už jsme se naučili spolupracovat, víme, co jeden od druhého můžeme očekávat, takže to docela jde. A celá příprava nového materiálu netrvala tak dlouho proto, že bychom se snad pořád o něčem dohadovali, ale protože Cruel Barbarian skončil, začal Cruel a my neměli bubeníka, hráli jsme s hostujícím Jakubem Homolou, a když ten nemohl, nahrazovali jsme ho automatem. V jedné fázi jsme dokonce neměli už ani basáka a byli jsme jen dva, takže vůbec nebyla nálada dělat nové věci. Vlastně ani nebylo proč. Až po doplnění sestavy o bubeníka Roba a basáka Honzu jsme začali dělat nové písničky. Někdy v roce 2004...
Ty jsi psal většinu textů Cruel Barbarian, tahle výsada ti zůstala dál?
V Cruel Barbarian jsme to měli s Petrem Potměšilem, dávným basákem kapely, tak nějak napůl. Teď už píšu texty v podstatě jen já.
Ptám se proto, že vaše texty byly velice zajímavé a příjemně poslouchatelné. Domnívám se, že text u vás byl velice podstatnou složkou hudby.
Určitě, text tvořil rozhodně padesát procent a tohle i zůstalo. Alespoň pro mne.
Z tvých textů je zřejmé, že máš velice dobrou schopnost zacházet se slovy, proto tě chci poprosit o tvoje stručné a co nejvýstižnější vyjádření k novým skladbám z desky „Ekvilibrium“.
Díky. To bych mohl, jen si musím vzpomenout, jak jdou za sebou (smích). My máme cédéčko hotový od čtvrtka (pozn. 14.2.), takže já jsem ho poprvé viděl teď před chvilkou dole v klubu. A pochopitelně už ho upřímně nenávidím (smích). Celý koncept desky je myšlený jako šachová partie lidského života, takže se začíná gambitem a končí šach-matem. Ale není to vyloženě koncepční deska, je to jen kostra na kterou jsou přilepeny jednotlivé příběhy. Na obale tak nejsou ani žádné šachové figurky, to nám přišlo už dost laciný.
„Gambit“ je o nevěře, o tom, jak se cítí kluk, dívka v podobné situaci. Těžko k tomu dodávat něco bližšího, snad jen musím říct, že to není příběh mého života, přece jen, nejsem Daniel Gildenlöw z Pain Of Salvation, abych napsal text o svém zahýbání a pak ho dal manželce k narozeninám, to určitě ne (smích).
„Matador“ je jediný text, který jsem na albu nepsal. To je písnička, která zbyla z dob Guernicy, respektive z její poslední fáze, protože Guernica dodneška dokončuje svoji rozlučkovou desku, kterou ale asi nikdy nedokončí. Tuhle skladbu jsme hráli od začátku Cruel, všem se nám líbila, takže jsme si ji s dovolením spoluautora Jakuba Homoly dovolili dát i na desku a udělali jsme dobře, jsou na ní skvělé ohlasy. Není to ale veselá věc (ostatní stejně jako většina našich námětů), je o vybombardování Guernicy v roce 1937.
„Maroko I“ a „Maroko II“ jsou spojené nádoby. Jednička je psaná z pohledu Bídy, dvojka ukazuje špínu prodavače, který postaví svůj stánek na bazaru a prodává v něm všechnu zkaženost světa, sny, které zatočí hlavou obyčejného člověka, našeptává do uší lži, které chce každý slyšet, štve člověka proti člověku.
„Lament“ a „Nokturno“ jsou další dva přímo na sebe navazující texty a tady jsou konečně jasně vidět ty šachy. „Lament“ zpívá bílý jezdec, je to takového jeho noční vyznání pro černou dámu. „Nokturno“ pak rozehraje milostný čtyřúhelník mezi bílým jezdcem, černým střelcem, černou dámou a bílou dámou a nikdo z nich nakonec nezůstane tím, čím byl na počátku.
„Malá rošáda“ - tam moc slov není, to je taková malá parodie na Ayreon (v dobrém, dodám, máme mistra Lucassena rádi) a jejich koncepční ságy. My to ještě navíc zahustili kulturní vložkou z jednoho kultovního filmu... (smích).
„Vis Maior“ je, jak název napovídá, o vyšší moci. O něčem, co je nad námi. Může to být bůh, může to být něco, k čemu se upínáme, když je nám nejhůř.
„Syberia“ je schválně s tvrdým Y, náladou mě ovlivnily dvě počítačové hry-adventury stejného názvu. Moc se mi na nich líbila taková zvláštní zasněná nálada, tu jsem chtěl dostat i do téhle písničky. Jinak je to o hledání životního cíle, o cestě za svým snem.
„Shah-mat“ má vystihnout to, o co jde v šachu především, a sice o zabití krále. Když člověka dostihnou vzpomínky, je jedno, jestli je mladý nebo starý, vrací se mu různé situace, které prožil, lidi, které znal... a mezi nimi jsou i takoví, kterých se nezbaví nikdy, pořád jdou s ním životem, pronásledují ho...
„Svízel přítula“ na závěr – písnička o smrti.
Docela mě překvapilo, že „Svízel přítula“ je použitá jako bonus, protože to byla jedna z prvních věcí, které jste udělali a přitom je to velice silná písnička. Můžu tedy předpokládat, že album je tak nabouchaný hitama, že je možné použít takovouhle pecku jen jako bonus?
No to nevím, ale Svízel přítula je trošku jiná písnička než ostatní. Ono je totiž slyšet, že je dělaná jako první. Napsal ji sice Pavel, ale mohla klidně být na poslední desce Cruel Barbarian, protože má přesně tu náladu, aby zapadla dejme tomu vedle „Sestřičky“. My už ale dneska takhle nehrajeme. Byl docela boj a hádka, jestli vůbec na desce bude, někteří ji chtěli dát jen volně ke stažení na internet. Prostě je jiná náladou i zpracováním. Nakonec jsme si ale řekli, že když už jsme se s ní mořili, tak ji na desku zařadíme. Ale je odlišná, takže jen jako bonus.
Kdybys měl vybrat dvě skladby, jednu, kterou bys tipoval jako největší hit a jednu, kterou bys označil za svoji nej, tedy pokud můžeš z těch svých miminek vybrat svoje nejoblíbenější, které by to byly?
Já tu desku nenávidím jako celek! (smích).
To je docela odvážný tvrzení!
My jsme na těch skladbách strávili neuvěřitelnýho času. Nahrávali jsme doma, probíhal milion kontrolních poslechů, stále jsme si to museli pouštět, stále vracet, pak jsme to předali Petrovi Luxovi na mix a mastering a zase slyšíš dalších x-verzí. Třeba u „Gambitu“ jsme měli nahrávací verzi číslo snad třicet dva nebo podobně vysokou cifru a pak se to ještě lomilo těmi masterovými verzemi. Člověk je toho přeposlouchaný. Samozřejmě, když to kapela nahraje za deset dní ve studiu, tak má za chvíli padla a s odstupem se k tomu dá vrátit. Já ani nevím, jestli si to někdy poslechnu, snad jen, jestli tam nejsou nějaký chyby z lisování, ale zatím jsem nesebral odvahu (smích). Bohatě mi stačí zažít si to při živým hraní.
Čekal jsem, že s novou deskou přijde i výrazná koncertní podpora, při pohledu na rozpis chystaných koncertů na netu jsem byl docela překvapen. Takže jak to vypadá s koncerty?
Máme problém, že za tři neděle jde náš bubeník na operaci s kolenem, takže jsme v podstatě přibržděný hned z kraje, dneska budeme hrát dvě akustický věci a chystáme se na to, že by pak mohl sedět a my odehráli čtyřicetiminutový blok písniček akusticky. Ale zatím je to jen ve stádiu rozpracovanosti, snad to nějak dotáhneme. Samozřejmě nevíme, jak dlouho se bude Robert dávat dohromady, ale varianta, že můžeme třebas půlrok jezdit s akustickým setem existuje a je hodně reálná.
Bylo dobrým zvykem u Cruel Barbarian, že jste měli kupu hostí na desce, kupa hostí se objevila i na „Ekvilibriu“. Není to pro živé hraní trošku limitující, respektive lze předpokládat, že dnes při křtu se objeví, ale jak to bude na normálních koncertech, počítá se s hosty i při těhle akcích?
To určitě ne. Problém je v tom, že třeba smyčcový kvartet nám nahrávají dva lidé, takže ti by se museli rozkrájet (smích). Dneska bude jako host jen Pavla Forest, a zároveň budeme zkoušet i variantu, že věci, které sami nestíháme (hlavně ruchy a podobně), pustíme z notebooku. Uvidíme, jak by to vypadalo, hrnout to s tím, jestli to budeme používat i dál nebo ne. Každopádně Cruel nemá v úmyslu, aby ty nahrané verze byly stejné jako koncertní. Naživo je to prostě syrovější, větší nářez, o trochu míň zdobení.
Takže trochu přístup jako u Blind Guardian, bohatá deska a úplně jiný zážitek na koncertu.
Možná tou košatostí aranží, ale Blind Guardian neví kdy přestat. Když už člověk nahrává, tak já mám rád košatý věci, víc se mi to líbí, ale nic se nemá přehánět. Jsme schopní uhrát všechno podstatné, jen prostě nemáme tolik rukou a hrdel, takže sem tam něco chybí....
U Cruel Barbarian jste na deskách používali i zábavné bonusy na konci desky. Tahle tradice skončila a u Cruel už se neobjeví?
Myslím si, že spíš skončila, ale nikdy neříkej nikdy. Zkrátka, teď jsme nic podobného neudělali a jestli nějakou legrácku spácháme v budoucnu, se nechám překvapit stejně jako ty...
Ekvilibrium vychází jako samizdat. Hledali jste nějakého vydavatele nebo je to v dnešní době už zbytečné?
Myslím, že kdybychom i našli vydavatele, bude se pohybovat v podmínkách, které jsme schopni zvládnout si sami. Možná by se deska dostala do pár krámů navíc, ale co už, neprodáváme tisícové náklady. Takže jsem ani nikoho nehledali. Máme to pod kontrolou a je to takhle naprosto v pohodě.
Co se týká současných technologií, tak „Ekvilibrium“ je první vaše lisovaná deska. Je to pro tebe nějaký posun v tvojí kariéře, nebo jsou dneska už ty technologie na takové úrovni, že to je tak nějak samo sebou?
Když jsme nahrávali „Víno z temných hroznů“, tak jenom matrice na vylisování stála několik tisíc. Tehdy to bylo nereálné, teď to šlo finančně hodně dolů, takže se to už dá v pohodě zaplatit a osobně už mám pálených cédeček plný zuby. Nevydržej, po několika letech to přestane hrát, skáče to a lidi jsou z toho zpruzený. Když je to lisování takhle finančně dostupné, nevidím důvod to neudělat.
Byli jste známí, že členové kapely jsou od sebe tak vzdálení, co se bydliště týče, že se potkáte jen při koncertech a nezkoušíte.
No, dneska když jedeme někam na druhý konec republiky, tak najedeme stopadesát kilometrů, než se vůbec slezeme dohromady, takže se nám cesťáky dost prodraží (smích). Ale vzhledem k tomu, že dva členové jsou z Prahy a i my s Pavlem pracujeme v Praze, tak máme už dokonce i zkušebnu a už zase zkoušíme (smích).
Jsi schopen v dnešní době přežít bez mobilu a internetu?
Člověče, přežít určitě jo. Mám vyzkoušený, když jedu třeba na chalupu na delší dobu, mobil mám zahozený někde v rohu, internet tam nemáme a vůbec mi to nechybí. Ale samozřejmě, když jsem v dosahu, závislost spolehlivě naskočí (smích).
S Cruel Barbarian jste nahráli coververze od Blind Guardian a Helloween, které vyšly na oficiálních nosičích, obzlášť zpracování Guardians mě chytlo. Je nějaká kapela, kterou bys rád přepracoval do svých vizí a představ?
No, mám v plánu už dlouho udělat TATU!
Až takhle, tak to bude nádhera! Kdo ti bude zpívat druhý hlas?
To ještě nevím, až takhle jsem o tom ještě nepřemýšlel. Možná to uděláme jako dva kluci, aby to bylo vtipný, jen musím zlomit producenta, zatím o tom nechce ani slyšet (smích).
A dojde i na líbání na pódiu?
Ne, to ne, proboha! (smích)
V kapele máš na starosti kytaru a klávesy, vzhledem k tomu, že jde u vás o dva hodně důležité nástroje, není to při živých vystoupeních určitým způsobem svazující? Nemáš potřebu hledat nějakého dalšího člena do kapely, třeba klávesáka?
My jsme ve fázi, kdy se bavíme, že bychom spíš brali nějakého zpěváka. Ale situace se zpěvákama v naší republice je taková… ehm. My jsme rádi, že jsme konečně aspoň ve čtyřech v pohodě, že si vyhovujeme, že v ježdění na koncerty není žádný problém, což občas bývá a speciálně u Cruel Barbarian býval. Takže brát někoho dalšího je vždycky risk, ale když už, tak určitě radši zpěváka. My už máme ty písničky zaaranžované tak, aby když je potřeba větší maso hrály dvě kytary, když je potřeba zjemnit, hraje kytara a třebas klavír. Prostě v tomhle problém nevidím.
Už jsme se několikrát zmínili o členech kapely, určitě by si zasloužili, abys je trochu blíž představil.
Pavel Bauer je z nás nejstarší, nejchytřejší, majitel studia, majitel pravdy, pan producent, takže víc snad nemusím říkat (smích), to se chválí samo. Bubeník Robert Ebel prošel spoustou pražských metalových i nemetalových kapel, dodneška má rockovou kapelu Fekete Kutya, nevím jak se to čte, je to maďarsky „Černý psíííček“ a já maďarsky neumím. Má za sebou spoustu let hraní. No a určitě ne v neposlední řadě náš basák Honza Švec, to je ještě mlaďas, nadějný třiadvacetiletý kluk, který na svůj věk hraje skutečně výborně.
Co se týká koncertních setů, budou nějakým způsobem míchané ze starých věcí Cruel Barbarian nebo to postupně budete vytlačovat?
My to už vyhazujeme. Na začátku jsme volili, jestli přestat hrát a udělat nový věci a vyjet třeba za rok za dva, nebo hrát půl napůl Guernicu a Cruel Barbarian a pokračovat plynule. Tuhle druhou variantu jsme nakonec zvolili a na jednu stranu bylo dobrý, že jsme nezůstali stát, na druhu stranu lidi samozřejmě očekávali, že budeme stále hrát i starý písničky. To my ale nechceme. Cruel je nová kapela, která se od minulosti odřezává jednou provždy, ty písničky jsou pro nás v současný době překonaný, takže je postupně vyměňujeme za novinky. Dneska budou mít derniéru další dvě nebo tři ze starých barbariánských věcí a pak už budeme hrát jen novinky.
Chystáte nějaké aktivity do zahraničí?
No určitě, na Slovensko (smích). Pokud bereš Slovensko jako zahraničí, tak jo, máme tam slušný ohlasy, hodně kamarádů, jezdíme tam moc rádi, vyměňujeme nejčastěji s Castaway (dříve s Dead Poet Society). Ale nebráníme se ničemu, jenže je to na dlouhé lokte, čili maximálně tak nějakou výměnu s cizí kapelou, uvidíme.
Co pro tebe osobně Cruel znamená?
Spoustu zabitýho času, spoustu vynaložených peněz…
Ty jsi docela optimista!
Jsem životní pesimista (smích)! Neočekávám žádné zázraky, jednoduše mě to baví.Kdybych si měl spočítat všechen čas a peníze, co jsem do toho investoval, tak bych se na to vykašlal před deseti lety, ale o tom to samozřejmě není. Dělám muziku, protože ji chci dělat, a tak to prostě je.
Otázka vůbec nesouvisející s muzikou. Sledoval jsi prezidentskou volbu?
Jo, první jsem sledoval a to jsem se hodně bavil. Druhou už jen jedním uchem v práci z rádia.
Neptám se, co říkáš výsledku, spíš by mě zajímalo, jestli nemáš chuť takové téma, jako byla první volba, hodit do muziky, třeba ve formě těch zmíněných zábavných bonusů?
Já si nejsem jistý, jestli bych to zpracoval tak, aby to bylo stejně vtipný, jako ta volba samotná. Nebráním se v hudbě vyjadřovat k současný situaci, a taky to tak dělám, jen radši volím poetičtější formu.
Svoje otázky jsem vyčerpal, je ještě něco, co máš na srdci či na jazyku, něco, co jsme neprobrali?
Určitě se sluší poděkovat, takže děkuju za rozhovor vaší stránce, děkuju všem čtenářům, co to přelouskají, fanouškům. Přijďte na koncert, kupte si cédečko. Mějte se dobře, díky moc a čau!
Já děkuju taky!
|
