Tematický návrat k finské národní historii a finské mytologii je charakteristický pro současný styl kapely Amorphis. Široké obecenstvo posluchačů na koncertech v severní a střední Evropě, Rusku či Japonsku, ale také v USA potvrzuje, že skupina Amorphis a její vždy rozpoznatelný styl má své posluchače. Zejména poslední dvě alba čerpají z bohaté historie Finska - oblasti Karelie. Silný a skvělý vokál Toma Joutsena, který je v kapele od roku 2005, podtrhuje posluchačsky podmanivé texty především ve skladbě "Silent Waters" a dokazuje, že skupina si za svou dlouhou existenci v hudebním průmyslu vybrala styl, který se libí.
Hned na úvod musím podotknout, že jsou "Tiché vody" album, které mě opravdu dostalo. Na desce najdeme rychlejší kousky, jakým je bezesporu úvodní věc "Weaving The Incantation", tak I pomalé baladické "Silent Waters" a "Her Alone". Kdybych měl v krátkosti zhodnotit tento počin a porovnat ho s předešlou deskou "Eclipse" , tak by se rozhodně tato stala favoritem. Nejenom proto, že je deska novější a tak nějak více vyzrála, ale především proto, že je to záležitost celkově vyrovnaná a hned na první poslech nechá ve Vás dobrý pocit. Doporučuji k poslechu především těm, kteří si lahodí v melodických skladbách typu Sentenced. Zvuk je vyrovnaný a velice dobře čitelný. Zajímalo by mě, čím další tvorba překvapí a pokud nepřekvapí, tak alespoň kam se bude ubírat.
|
