10/10 - Dustter

Unia bylo mé první album od Sonaty. Upřímně, v porovnání následně s těmi staršími jen díky tomuto jsem začal být technicky vzato náročnější na hudbu, čekal jsem od umělců výkony, které byly o něčem...a právě Unia je toho důkazem. Tony ze sebe vydal mnoho nápaditosti, melodičnosti, barevnosti...prostě hodně těchto -stí. Možná proto mě nechytá moc Ecliptica nebo tolika lidem přeceňovanej Silence. Spíš mě mrzí, že The Days Of Grays, následník Unie, není vlastně úplným následníkem, album je to pořád kvalitní, jen ten zvuk je už víc přeumělkovanější. Unia ve mě vyvolává jistý pocit unikátnosti a kdybych si musel vybrat jediné album, které bych musel poslouchat do konce života, asi bych si vybral tohle. Unia je album, které musíte přezkoumat postupně a pomalu si na to zvykat a buď sedne nebo nesedne. Pamatuji si moc dobře moje první reakce jaká to byla blbost, jaká to je maximální změna od toho staršího. Ale postupem času na vás ta duše a kouzlo dolehne. Zkrátka si myslím, že tohle album chlapci ze Sonaty jen tak nepřekonají. Jinak ještě chválím Savapipa za nádhernou recenzi, přesně to na slovo vystihuje tak, jak to cítím já a ještě k tomu vkusně napsané...jedna z velmi mála pravdivých recenzí, pěkná práce. :)

25. 05. 2014 12:50

- GNT

Eyrekr: složitá struktura? nevím, vidím jen řazení různých jednotlivých melodických motivů za sebe, jestli je to složitost, těžko říci. Na prdel jsem si před tímto skladatelským postupem nesedl, o jeho smysluplnosti však pochybuji, možná chtěl Kakko ukázat, kam až lze zajít, jak moc lze kálet na příznivce dřívější tvorby Sonaty. Ale možná jde jen o upřímný a bolestiplný výron umělce: takhle jsem to cítil a takhle to vás vrhám, děj se vůle boží. Já vlastně ani nemohu říci, zda se mi Unia líbí nebo ne. Když si odmyslím minulost kapely a budu hodnotit Unii samu o sobě, pak je tu výborná první třetina alba, pak se objeví ty nejasně struktorované písně (o nichž v podstatě nevím, co si mám myslet - spíše je však, právě kvůli jejich stavbě, zavrhuji), ke konci pak dojde k zlepšení. Řekněme, že Unia je Kakkův průzkum bojem, že chtěl zjistit, kam až může zajít. Mohu jen obdivovat jeho odvahu a odvahu vydávající firmy: málokdo tak nekompromisně a ještě s plivnutím odhodí svou minulost.

22. 04. 2013 8:55

- Eyrekr

Nikdy jsem se tím faktem nějak víc nezabýval (že Unia nemá jasnou strukturu písní), ale vždy jsem si byl vědom toho, že Unia patří k těm složitějším albům Sonaty Arcticy, pravděpodobně nejsložitější.. Vždy jsem to ale považoval za klad.. Spíš mě pak štve suššní zvuk posledních dvou alb, takový hrozně nabroušený až umělý..

21. 04. 2013 14:41

- Bubák

:-DDDDDD Když tě to baví... ;-)

19. 04. 2013 14:54

- GNT

Ještě dodatek: většina zdejších komentů jsou monology a to převážně povahy dojmologické, tj. každý prezentuje svůj názor. Já se občas, krom dojmů, těm se neubrání nikdo, snažím poukazovat na jasně prokazatelná fakta, kterých si takřka nikdo jiný nepovšimne nebo je blahosklonně ignoruje, případně tvrdí, že je to opačně: příkladem z poslední doby je převažující fragmetová speedovost posledního řadového alba Helloweenu; upozornil jsem na to jako první, abych trochu utlumil většinové nadšení nad údajnou ultrarychlostí nových Helloweenů, i když toto mé konstatování nikoho nezajímalo a každý na něj zhluboka kašlal, přesto se časen vyrojila spousta příspěvků, která dokazovala, že si faktu, na nějž jsem upozornil, jejich autoři uvědomili a tak spustili jakousi kampaň, v níž se dokazovalo, že Helloween nikdy vlastně nebyli speedovou kapelou a proto od nich žádný velký speed nikdo nemůže čekat atp. Jasně zaměřuji se na - možná -nepodstatnosti, ale hodně lidí (kteří se tváří, že stojí vysoko nad takovými drobnostmi) to nevím proč irituje. Někde je tu nějaký rozpor, buď platí, že mé "hrabáníčko v margináliích" nikoho nezajímá a pak by mělo být ticho po pěšině, nebo se mi nechtěně občas podaří střelit jelena na komoru, jinak si všechny ty vzteklé, ironické a povýšenecké reakce nedokážu vysvětlit.

19. 04. 2013 8:14

- GNT

Bubák: jistěže mé monology nikoho nezajímají, jsem si toho vědom, ale řečeno slovy Luďka Soboty: "leželo to ve mně jako v koze ... ", a muselo to ven.

19. 04. 2013 6:44

- Bubak

Nechápu očem se tady vlastně dohadujete, já tuhle desku osobně považuji za nejmizerněší, co Sonáta vydala, jiní za nejlepší. Hotovo, Tečka. Psát kůli tomu litanije, je absolutně zbytečný, minimálně v tomhle případě. Jako názorný příklad uvedu, někdo považuje Picasa za génia, někdo za patlala. Hlásím se do druhé kategorie. Apropo: nedávno tu něco podobnýho psal Lukky, GNT vážně myslíš, že ty tvoje monology někoho zajímají? Vyjádřit svůj názor, ok. Ale nemyslím, že by se to mělo přehánět a ty to občas kapánek přeháníš. ;-) Jinak všem, dnešní koncert Citronu absolutní masakr, kdo můžete jít, neváhejte a běžte. K....a to stojí fakt za to!

19. 04. 2013 1:10

- GNT

Savapip: OK. Toliko k podstatě mého sdělení: méně bývá kolikrát více a nepsaná (byť formální) pravidla (vývojem daná struktura písní, tj. sloka, bridge, refrén) bývá dobré v rozumné míře dodržovat, v případě Unie se Kakko, dle mého názoru (ale i objektivně, lze si spočítat poměr písní bez jasné struktury), tuto míru nedodržel a výrazně ji překročil. Já soudím, že to není dobře, ostatním to nevadí nebo takovému přístupu tleská.

18. 04. 2013 9:00

- Savapip

to GNT: nazlobené prskání a vztekání z pomyslných morálních a uměleckých výšin..., ani jedno, ani druhé, ani třetí ani čtvrté, mě je to celkem jedno a ano, patřím k těm 99% kteří na tvé výtky kašlou. Jen jsem se, neboť jsem nepochopil podstatu Tvého posledního příspěvku (a měl jsem snahu přiblížit se k tomu jednomu zbývajícímu procentu), zeptal jak to myslíš ;-). Díky za předchozí odpověď, už to víc neřeš ;-)

18. 04. 2013 7:10

- GNT

Savapip: jak víte, že denně poslouchám 10 béčkových CD? Jste snad jasnovidec? Podle čeho se pozná béčkové CD (vždyť každý může hodnotu vidět v něčem jiném)? Poukážu na nezpochybnitelný fakt, byť ryze formálního rázu, a reakcí je nazlobené prskání a vztekání z pomyslných morálních a uměleckých výšin. Napište, že mé výtky jsou nepodstatné, pod Vaši rozlišovací úroveň - to bych bral a rozuměl tomu, protože se skutečně zajímám a poukazuji na méně důležité části uměleckého díla. A jestli Vás mohu poprosit, nepište tu podrobnosti z mého osobního života, nikdo nemusí vědět o mém pokleslém vkusu, který bývá ukojen jen po poslechu 10 úpadkových CD (což mi mimochodem, vezmeme-li v úvahu, že také chodím do práce, zabraňuje v jakékoli jiné denní aktivitě, jakou je např. spánek či chození na záchod, což je pro chlapa po pětačtyřicítce zvláště krušné: nezbytnou výbavou mého poslechu braku se pak stává nočník, případně pamprska). Vzkaz pro mistra Kakka adresujte příště prosím přímo jemu, nemám na mistra žádný kontakt a nemohu mu tudíž nic vyřídit.

18. 04. 2013 7:01

- Savapip

to GNT: cituji: "...takhle to působí jako naschvál: v dnešní době nemá člověk tolik času, aby jedno album poslouchal stokrát za sebou, protože jinak nemáte šanci si jedn. kusy na albu zapamatovat a rozlišit mezi nimi." Nad některými konstatováními mi zůstává rozum stát, to je snad tvůj problém, jestli musíš naposlouchat deset béčkových cédeček za den nebo si najdeš čas na to si něco vychutnat... mistře Kakko, příště se vykašli na skládání, prskni na desku dva tři slušný motivy, páč jinak si to nikdo nezapamatuje, takže to co děláš vlastně nemá smysl... takhle nějak to myslíš???

17. 04. 2013 17:43

- GNT

Největší problém Unie spatřuji v přílíšné tvůrčí potenci T. Kakka, nakonec se o tom už psalo jinde a píše o tom i Soichoro Honda. V dobré polovině skladbě chybí bridge, refrény, prostě jakákoli repetivnost. Kakko tu vrší jeden za druhým melodické motivy, které trvají v průměru tak dvě sloky a pak už se k nim v dané skladbě nevrátí. Udělat takto jednu dvě skladby na albu je posluchačsky snesitelné, takhle to působí jako naschvál: v dnešní době nemá člověk tolik času, aby jedno album poslouchal stokrát za sebou, protože jinak nemáte šanci si jedn. kusy na albu zapamatovat a rozlišit mezi nimi: mluvím především o těch skladbách, kde je navršeno za sebou 7-10 či více různých melodií. Opět tu "útočím" na formální stránku věci, on to nikdo jiný moc nedělá, tak jsem se této absolutní nevděčnosti (99% lidí na druh mých výtek kašle, naprostá většina lidí si důvod mé "kritiky" ani neuvědomí, nevidí ho, nerozliší - viz speedovost či nespeedovost nového alba Helloween) ujal.

17. 04. 2013 10:09

10/10 - vn

10/10 asi jo. :))

16. 04. 2013 23:56

10/10 - Soichiro Honda

Unia. Pre niekoho koniec Sonaty, pre niekoho jej nový začiatok, každopádne určite výnimočný album, statusom nie nepodobný helloweenskemu Chameleonu. A tak, ako aj v prípade dýni, ani tu nešlo o nejaký šok a náhly zlom, akási príprava na tento album sa dala vycítiť už na predchádzajúcich nahrávkach. Kým Ecliptica bola čistý Strato-copyright (leč veľmi kvalitný a v mnohom aj prekonávajúci Tolkkiho bandu), tak na Silence a Winterheart sa dali nájsť prvky, ktoré stavali Sonatu tak trochu stranou cesty vystavenej práve Stratovariusom. The End Of This Chapter, Broken. Tam sa dalo počuť, že Sonata má na viac než pokračovat v práci započatej Helloweenom, obnovenej Stratovariusom a aj to napriek tomu, že speed metal zažíval reunion a Sonata sa v tejto pôde rýchlo uchytila a zapustila pevné korene. Reckoning Night bol teda prirodzený vývoj, kapela sa posunula do iných vod, získavala svoj charakteristický ksicht, prišiel aj skladatelský vrchol skupiny (White Pearl..). Akokolvek však bol Reckoninh Night revolučný, vôbec to nebol koniec cesty, a v porovnaní s tým čo malo príst bol iba nádychom (niečo ako Pink Bubbles pred Chameleonom). Prišla teda Unia. Dodnes si pamätám ten pocit po prvom vypočutí. Nie, neodkopol som ten album, ani som ho hned neadoroval, skor som mal problém strávit všetko čo Tony naservíroval. A pritom som fanúšik a poslucháč progresívneho metalu.. vyrastal som na Dream Theatroch, Ayreone.. Unia je však kdesi inde. Nerezignuje na power metal, rýchlostou tiež nie je uťahaná, melodicky melodická je.. melódie.. melódie.. a o tom to je. Tony Kakko vložil do Unie tolko melódii a nápadov, že mnohé kapely by z nich urobili 4 albumy minimálne. Nie je to typický progres. Tony nepotrebuje ukazovat inštrumentálne onanie, vystriedat XY temp a použiť všetky zvuky, ktoré študio vyprodukuje. Nie. Skladby stále pôsobia melodicky, powermetalovo, svižne a úderne avšak pri stavbe sa Tony vôbec nedrží všeobecnej formulky sloha-sloha-bridge-refren-sloha-bridge-refren-solo-refren-refren.. nie, práve stavba skladieb je doslova revolučná, niekedy je ťažko určit, čo je refrén, koľko refrénov je v skladbe, všetky nepísané pravidlá speed metalu sú otočené na ruby. Avšak stále je to Sonata. Paid in Full je jeden z najvacsich hitov kapely a koncertna tutovka, nátlaková It Wont Fade s melodicky vyvedeným refrénom, Caleb a My Dreams, teda výlety do iných svetov, temný Let s Čiernou Labuťou, power metal par excelence In Black And White a nad tým celým ako kolos (nepochopitelne iba) európsky bonus, spevná To Create a Warlike Feel s geniálnym protivojnovým textom.. pravdepodobne najlepší song sonaty, každý jeden raz mám z tejto skladby zimomriavky. Apropo texty, Tony písal vždy veľmi kvalitné, nadštandartne texty a Unia nie je výnimka. Nielen ich posolstvo, ale aj umelecká stránka, niektoré pôsobia až básnicky dokonalo. Každá metafora má svoj zmysel, každé hranie sa so slovíčkami, nie je to len také plácanie dve na tri.. Tiež musím spomenúť samotný spevácky výkon Tonyho Kakka, ktorý je pre mňa niečo ako Christian Bale v hudbe. Majster nekonečného množstva emocii, farby a podob. Mám rád originálnost Andiho Derisa a Hansiho Kurscha, severský prejav Tima Kotipelta, diovsku naliehavosť Patricka Johanssona, jedovaté výšky Nilsa K. Rueho, vepřák Chrisa Boltendahla či hladenie na duši vokálom Jamesa LaBrieho. Avšak ani jeden z nich nedokáže do hudby preniest tolko emocii ako prave Tony Kakko, ktorý v rámci 30 sekund dokáže prejst od jemného spevu k blackovému growlingu, ktorý zafarbuje každé jedno slovo aby nadobudlo presne taký význam aký má mať. Tiež musím spomenúť na príma riffy Janiiho, jediná kacírska myšlienka ma napadá pri bicích, pretože hocijako mám rád Portimov štýl, ktorý mi na iných albumoch Sonaty vyhovuje, myslím že práve Unii by sa hodili ešte komplexnejšie bicie a nedokážem sa zbavit myšlienky aké by to bolo keby Uniu rozpumpoval Portnoy alebo Wildoer.. k zvuku tiež netreba nič dodať, Sonata mala vždy kryštálovu študiovu prácu a Unia nie je výnimkov... Nečudujem sa ľudom, ktorý album po vypočutí zahodili, nečudujem sa ľudom ktorých tento album neupútal ani na mnoho vypočutí, čudujem sa faktu, že čo sa muselo Tonymu hnat cez hlavu ked skladal tak revolučne geniálne skladby ako na tomto albume. Album ktorý som počul snád tisíckrát, a ktorý si pustím vždy znova a vždy nájdem niečo, čo som pred tým nepočul, vždy nový moment ktorý ma chytí za srdce a ktorý mi sposobí zimomriavky aj v juli. Album, ktorý však rozhodne nie je pre každého a pre ktorý sa človek musí tak trochu narodit..Pre mňa osobne najlepší album Sonaty (zatial - Tony si ešte vôbec nevyčerpal potenciál ako napr. Sammet)a asi len tri nahrávky mám v globáli vyššie ako tento klenot metalovej hudby.

13. 04. 2013 0:14

10/10 - Trooper

Je zvláštní, že od SONATY se mi líbí ecliptica(Silence,Winterheart's guild i reckoning night moc nemusím) a pak až Unie (The Day of Grays taky neni nic moc).Řekl bych že Tony napsal to nejlepší ze Speedu co v něm bylo právě na Ecliptice a to nejlepší z takového progressive poweru na Unii. Jinak super rozjezd a jako vrchol alba asi Caleb

6. 03. 2011 17:00

8/10 - Tassadar

Unia.. co k ní říct? Snad jen, že z velké části souhlasím s recenzí, po prvním poslechnu jsem tohle album odkopnul jako.. jako.. jako winterheart's guild /ale tam to bylo oprávněně/. Později jsem se k němu vrátil a nestačil se divit. Hned první In Black and White se svým nářezovým úvodním riffem je jedna z nejlepších záležitostí sonaty vůbec. Překvapivě tvrdá, ale nepostrádá melodický náboj. Dodneška jsem ovšem nepochopil oblíbenost následující Paid in Full. Uznávám, na koncertě funguje skvěle, ale ze studiovky zní tak.. tak.. nudně. Nevím, tahle skladba mě prostě nikdy úplně nedostala, i když své kvality nepochybně má. For the Sake of Revenge nehodnotím, poněvadž mě v ní strašně otravuje takový divný ruch, ale dodneška nevím, zda je to tam úmyslně nebo mě pouze trápí stažená /kamenujte mě/ verze alba. Jinak skladba to není špatná, sonatovský standard, ovšem po pomalejší Paid bych očekával zase nějaký nákop.. něco jako.. jako.. jako It won't fade. Podobný případ jako otvírák, ten mě ale chytil za srdce dřív. Under your tree.. fuj, nuda. Nikdy jsem balady od sonaty neměl rád /pár výjimek se najde, ale tahle to určitě nebude/. Caleb je pravděpodobně nejkontroverznější kus na albu. Hned mě zaujal název /podle mého oblíbeného hráče Dark_Caleba/, ovšem skladba samotná.. uf.. nejsem schopný si na ni udělat ucelený názor, vidím to tak, že v téhle písni je pomalu tolik nápadů, jako v celém zbytku alba dohromady, ale na druhou stranu tím strašně ztrácí spád.. strašně dobře se poslouchá, ale potom si nejsem schopný vybavit jediný moment. Snad čas ještě pomůže. Vice je sonátovský průměr, nenadchne ani neurazí. Beru ji spíš jako takové intro před následující My Dream's But a Drop of Fuel for a Nightmare. Skladba s neobyčejně krkolomným názvem skýtá poklad. Fantastická šestiminutová kompozice připomínající Blind Guardian vás pošle někam daleko, daleko za hranice jakéhokoliv vysněného světa. Nezbývá, než se nechat unášet.. spolu s úvodní věcí nejlepší skladby na albu. Je mi líto, že to nemůžu říct i o takové harvest.. na poměry sonaty přetvrzelá skladba a nutno říct, že se to ke kapele vůbec nehodí.. odsýpá to bez jakéhokoliv hlubšího dojmu. Zkrátka nepodařený experiment. Worlds Forgotten, Words Forbidden je celkem příjemná a nevtíravá pomalá skladba, která vás připraví na následující palbu Fly with the Black Swan. Předpokládám, že do téhle písně vkládala kapela hodně velké naděje. Řekněme, že se povedla tak napůl. Po neskutečně temném /a vyvedeném!!!/ úvodě přichází prima sloka, ale skvělý dojem pokazí fakt debilně nastrčený refrén.. za ten happy odfrázovaný popěvek popěvek "the date is set" bych vraždil. Nebýt jej, zařadil bych černou labuť bez zaváhání někam k My dream's.. Takhle je pouze silně nadprůměrná. Blížíme se do finále, následuje Good Enough is Good Enough, která mi silně připomíná Worlds Forgotten.. jak délkou, tak příjemnou nevtíratelností. Pro jednou sonatě odpustím tohle bohapusté opakování, protože ono se to fakt dobře poslouchá. Ale co jí už neodpustím, je za pomalou skladbou nastčit DALŠÍ pomalou skladbu They Follow. Není špatná, má příjemnou klavírní vyhrávku, ale album nějak ztratí spád a konec spíše nudí.. To, co na Reckoning Night nesměle zapouštělo kořínky, ve své syrové podobě se objevilo na Unii a se všemi kudrlinkami se vyleštěné zaskvělo na dokonalosti oplývající Days of Gray, se mi hodně líbí. Posouvá to Sonatu někam dál, pryč od sterilních speedových kapel typu stratovarius. A to je přesně to, co tahle kapela plná skvělých muzikantů a vedená úžasným zpěvákem, potřebuje.

15. 11. 2009 22:26

fghdfhdfghf - dfghgfghdrtzrthdfshfgfgd

ghjgjhdf

7. 02. 2008 7:02

- Savapip

Díky Vám za chválu :-)

6. 02. 2008 19:17

pochvala za recenzi - Pagan

Moc dobrá recenze, osobně bych s plným počtem váhal, přece jenom raději surfuji na rychlejších vlnách Arctických vod, nicméně podstata je zde zachycena perfektně a naprosto splňuje všechny jakostní podmínky. Výborně Savapipe!

6. 02. 2008 10:17

pekna recenzia - Slamo

ale aj tak... mne sa Unia pacila od prvej chvile, piesen za piesnou... priznam sa, bol to prvy album co som do nich pocul cely, rana tvorba ma, neviem preco, az tak velmi nechyta... zato Winterheart a vyssie, mnam

30. 12. 2007 0:06