- GNT

Was ist das "deutsche hurá metal"? Není nutno odpovídat, jen bych si podobná označení odpustil (i když vím, že V. Votruba to zřejmě nemyslel nikterak zle), nezasvěcení mohou mít dojem, že se tu bavíme o nějaké podřadné hudbě. Ale chápu, je těžké být u nemilovaného žánru vždy diplomatem. Kdysi jsem otci haněl jeho dechovku a Evu s Vaškem, dnes vím, že on svůj vkus nikdy nezmění, takže v rodině toleruji i toto české specifikum a dokonce ho podobnými nahrávkami obdarovávám na Vánoce atp. Já mám dárek z krku a on se raduje. Každému co jeho jest.

3. 04. 2012 9:33

- GNT

Zapomněl jsem v min. příspěvku napsat, že jsem "měl první tři alba Mr. Big (které už jsem dlouho nikde nezahlédl, takže se domnívám, že mi je bratr "šlohnul": avšak tato možná ztráta mě dnes nijak nemrzí).

3. 04. 2012 9:24

- GNT

Jo Mr. Big jsem svého času také dost poslouchal, mám (nebo jsem měl, nejsem si jistý, zda mi je brácha neodvezl), ale časem mě to začalo nudit: málo melodické (s výjimkou dvou pomalých písní, z toho jedné přejaté), hodně "muzikantské" (tj. že to ocení aktivní hudebníci), velký vliv blues. Uznávám, že je to kvalitní hudba, výborní muzikanti, ale jak už jsem psal, pro mě celkem nuda. Avšak přiznávám, byly doby, kdy jsem byl u několikaminutových sól jedn. nástrojů vytržením bez sebe.

3. 04. 2012 9:23

- Venca

No, je pravda, že ten ročník byl opravdu deutsche hurá metal... Ale lidi na to evidentně šli, protože jakmile nastoupil Paul Gilbert, který zahrál naprosto neuvěřitelným způsobem, půlka jich odešla. Když ale spustili Freedom Call, byla hala natřískaná k prasknutí.

3. 04. 2012 8:52

- GNT

IFA: nevím o tom, že bych tu někdy (v rámci metalu; proti mediálním protěžovancům typu Kryštof, Chinaski a spol. jsem se vymezoval, to přiznám) vystupoval netolerantně nebo dokonce urážlivě - netolerantně působí tvůj příspěvek do diskuse. A jestli hájím svůj oblíbený styl ... - to je přeci přirozené. Nevím, kdo vystupoval na zimním Moru 2010: obecně se na festivalech objevuje zhruba tolik speedových kapel jako je speedových nahrávek.

3. 04. 2012 6:54

- ToPi

Takový rozhovor ke škatulkám: Tazatel: "Ty hraješ v kapele, jo?" Muzikant: "Jo." Tazatel: "A co hrajete?" Muzikant chvíli přemýšlí a nemá se k odpovědi. Tazatel: "Hmm, tak je mi to jasný, hraješ nějaký sračky jako všichni, co říkají, že nemají rádi škatulkování."

2. 04. 2012 20:29

- Eyrekr

Souhlasím s GNT.. Kdyby nebyly škatulky, jak by se vůbec mohlo např. recenzovat? To by se říkalo je to "metal s rychlými bicími a silnými melodiemi"? Vždyť pod tím by si někdo mohl představit thrash, jiný melodic black, další power-speed.. Ono je snazší napsat power-speed a je všechno jasné, příznivci i odpůrci ví o co asi jde.. Metal je roztodivý svět, kde by se člověk bez škatulkování snadno ztratil.. Škatulkování je sice subjektivní záležitost, ale rychle a snadno přibližně nastíní o co jde.. Jasně, souhlasím i se Savapipem, že přehánět by se to nemělo, osobně preferuju, když se to nastíní třeba kombinací stylů (např. speed metal s příchutí progressivu a náznaky thrashe), což je taky myslím celkem snadno představitelné.. Podle mě jsou škatulky jakési metalové názvosloví, sloužící k popisu dané hudby, některé kapely se tímto řídí, jiné si jedou podle sebe, obojí má něco do sebe, dostáváme tak jak žánrově čisté díla, tak kombinace a i nějaké ty experimenty..

2. 04. 2012 17:17

Počet alb... - IFA

8 nahrávek za rok 2011? To bohatě stačí...:) Po zimním festivalu MOR 2010 jsem pochopil, že v tomto ranku stačí jedna - dvě kapely v Evropě, páč je to všechno na jednu kopici...:) Spíše nerozumím tomu, proč tento styl má tolik fanoušků a proč jsou kolikrát tak netolerantní vůči ostatním stylům...Nicméně buďme rádi za ně...

2. 04. 2012 16:46

- GNT

Reakce Savapipa byla nejen logická, ale také typická. Nemilovníci škatulek a bořitelé žánrů se takto vymezují především k objektu, který příliš nemusí. Své koně si hájí a pravidla hry jim přiznávají. Už jsem to tu napsal vícekrát: jdu-li do kina (bože to už je let, kdy se tak stalo naposledy) na western, potom očekávám žánrově čisté dílko typu Sedmi statečných s příslušným happy endem. Nechci koukat na souboj dvou padouchů (v lepším případě mužů na okraji) nebo na totální vítězství zla (např. film Velké ticho, kde zlosyn Kinski postřílí všechny kladné hrdiny, to jsem skoro nevydýchal). A totéž vítám i v hudbě - nevadí malé experimenty, které nemění vyznění a charakter díla. Opakuji škatulky a žánry nezatracujme, važme si každého "čístého" počinu, jsou čím dál vzácnější. Dorty pejska a kočičky mohou na první pohled uspokojit mnohého, ale častěji po ních bývá špatně až blivno.

2. 04. 2012 13:57

- GNT

V zahraničí se označení speed moc nepoužívá (a to ani samotnými kapelami, kteří ho hrají), to co u nás bez rozpaků označíme jako melodický speed metal se jinde skrývá pod všeobsažným termínem "power" (kromě uvedené Pantery se pod toto slůvko schovají další desítky stylů a podstylů). Ano starý speed metal se často křížil s trashem a byly tak označovány první nahrávky Metallicy a Anthraxu (i jiných). Pro nezasvěceného to musí být velký zmatek. Po r. 1985 se speed metal přetavil do dvou stylů, na klasický trash a na cosi melodičtějšího, co začali hrát Helloween a spol. Kdybych byl povolán, tak bych tu už dávno vytvořil nějakou definici powerspeedu, tj. žánru, o který nám v této diskusi jde. Ale nejsem takový znalec, není mým cílem či snem být hudebním teoretikem.

2. 04. 2012 13:46

- Venca

A přitom označení power mi v tomto stylu přijde úplně zcestné :-) Pod powerem bych si dokázal představit třeba pozdější Panteru (a nenarážím tím na název jejich staré desky :-))...

2. 04. 2012 12:48

- Pagan

Reakce kolegy Savapipa je logická, on tento styl už dnes prostě nemiluje, tudíž má sklony k pragmatismu! :-) A škatulkování je v tomto případě vhodnější než kdekoli jinde, neb původní speed metal nemá s tím současným nic společného, proto je nutné k němu pro méně zasvěcené doplňovat i žánr "power".

2. 04. 2012 12:22

- GNT

Rozdělení hudby do "škatulek" a žánrová klišé tu není pro nic za nic (a je to dle mého důležité a potřebné) a jakkoli dlouhý komentář s tím nic neudělá. Protože jinak skončíme u tvrzení, že je jen hudba (případně si dosaďte jiný druh umění) "dobrá a špatná", což je ten největší blábol, který jsem kdy slyšel. Já kupříkladu vůbec neposlouchám black death či jiný extrémní (v tomto případě rozumějme víceméně nemelodický, patří se i různé US powery či true řev) metal: ač jsem se snažil, nedokázal jsem to, prostě nesnesu growling a řev - avšak přes tuto "averzi" bych si nedovolil dané žánry jakkoli kritizovat a hodnotit (tím, že je neposlouchám, tak o nich vím naprostý prd), což mnohý ctitel dobré a špatné hudby učiní (co se takovému kritiku líbí, to je dobrá hudba, co ne, to spadne do kategorie druhé). Dobře vím, jaký přesně druh hudby má Pagan "powerspeedem" na mysli (a toho je na alespoň trochu vyšší kvalitativní úrovni málo: a zatím jsme se nedobrali žádné uspokojivé odpovědi proč, zvláště když v jiných žánrech je alb jak "nasráno"), ale nejsem si jistý, zda to vědí i ostatní. Na jedné straně tu je hlasitý odpor a povyk proti jakémukoliv melody speedu, na straně druhé stojí fakt, že tento hudební žánr v podstatě neexistuje (neexistuje na úrovni zaznamenatelné médií, čímž myslím třeba i hudební časopisy). Konejšení ve stylu, že poweru metalu je dost, na nás, fandy powerspeedu, nezabere, my víme, co přesně chceme (ale asi nás je málo, protože jinak by rychlomelodických grup a alb bylo víc).

2. 04. 2012 12:13

- Savapip

Byť se necítím být nemilující či nerozumějící opozicí a jsem hrdý na to, že náš zin aspiruje na baštu příznivců melodického metalu, nedá mi to se proti téhle filipice za práva utlačovaných power/speed milovníků neozvat. A to hned z několika důvodů – především jsem odpůrcem škatuličkování. Nemám nic proti rozdělování nahrávek dle žánrů, nicméně myslím, že v dnešní době křížených prasopsů, kočkoželv, či netopýroslů by třeba i těch thrashových, blackových či deathových nahrávek ubylo, kdyby měli pisálci potřebu rozlišovat např. neo-thrash, post-thrash, speed-thrash, pop-thrash, disco-thrash, … (doplňte jakýkoli sebevětší nesmysl). Takže samotná kategorie power-speed, na první pohled v sobě zahrnující symbiózu dvou svého času nesouvisejících stylů (jinak by přece tyto dvě škatule samostatně vzniknout nemohly) je dle mého již předem odsouzená k nepříliš vysoké kadenci nahrávek. A nedej bože, aby někdo někdy dokázal vykultivovat škatuli power-flower-lower-mower-speed metal (tedy stylově čistý jemně ztlumený power-speed se sekanými riffy… :D), protože pak taková nahrávka vyjde jen jedna ročně… Důvod druhý – na stránkách tohoto zinu již několikrát proběhla diskuze na téma, kde vlastně začínají a končí hranice uvedených stylů, které řada jednotlivců vnímá naprosto odlišně díky historickému vývoji – a někdy mám pocit, že byť se všichni bavíme o jednom o tom samém, jde o debatu o vozu a koze. Důvod třetí – osobnosti muzikantů. Jistě, na jedné straně můžou stát AC/DC, Running Wild, atd., na straně druhé třeba Sonata Arctica. Jistě, někteří prostě mají ten svůj styl natolik v krvi, že je pro ně naprosto přirozené se mu věnovat celý život, jiní mají potřebu zkoušet a hledat vlastní horizonty. Logicky pak nelze očekávat, že umělecká duše sama sebe uzamkne do svazujících hranic, vyžadovaných milovníky úzce ohraničených stylů. Důvod čtvrtý – a právě proto se k téhle polemice cítím být povolán – před pár lety jsem byl zaníceným stoupencem (pro zjednodušení řekněme dle mého chápání) power-speed metalu. A byť (možná proto) nahrávky takto orientované tvoří mohutný základ mé sbírky cédéček, přes nezpochybnitelný mimořádně kladný vztah k téhle muzice si troufám tvrdit, že řada kapel ještě kultivuje a řada už jen kopíruje to x-krát využité (tím neříkám, že u jiných stylů je tomu jinak). A dokáže-li již vydaný přehršel nahrávek zevšednět fanouškovi, může se to stát i samotnému muzikantovi. Soudě podle množství alb vyčmuchatelných na serverech, informujících o nově vzniklých deskách, však není power metal rozhodně žádný otloukánek, chce to jen hledat (tím pochopitelně myslím i ve stylově příbuzných vodách). Nejpodstatnější věta Paganova úvodníku je dle mého tato: „…když něco milujete, je vám jedno, že se postupy opakují, prostě jste rádi za další, alespoň trochu poslouchatelný žánrový přírustek…“ Patřím k těm, kteří se sice rádi vrátí k tomu, co milují, ale ještě radši (alespoň v hudbě) ochutnávám plody, nabízející něco víc, než jen stokrát ohranou (byť lahodnou) chuť. Takže pokud si dobrovolně čvachtám jedno chodidlo ve kbelíku vody, místo toho, abych si vlezl do vedle stojícího bazénu, je otázkou, kdo se vlastně do škatulkářské pseudoreality dobrovolně katapultuje. Vše výše uvedené by se tak dalo shrnout do jediné věty – Strážce sedmi klíčů už jednou napsán byl a pokud se hudební příznivec sám odsoudí k čekání na jeho další novou kopii, budiž mu to přáno, ale je pak podivné lkát nad tím, že tato nepřichází (a nebo dorazí jen osmkrát za rok…). Tímto vám všem, naši milí čtenáři, děkuji za přízeň, občasnou chválu i občasnou kritiku a ať už patříte k Pagan-pseudorealistům, Sava-pseudorealistům, či se vás tyhle kategorie vůbec netýkají, budeme moc rádi, když nám zachováte přízeň ;-).

31. 03. 2012 17:34

Rozhlasový éter - ToPi

Když jsme u těch rádií, tak tehdejší úbytek posluchačů radiožurnálu (pokud jde o tu dobu, kdy tam byla Barbora Tachecí) nebyl způsoben změnou hudební náplně (já Radiožurnál celkem poslouchal a žádnou hudební změnu jsem ani v nejmenších detailech nepostřehl), ale spíše tím, že po jinglu na sport zazněla předpověď počasí, po upozornění, že promluví náš reportér, se ozvalo jenom oddychování a ticho, zkrátka amatérismus, jako by to rádio dělali gymnazisti a nikoliv lidé, kteří jsou placeni nemorálním výpalným (čímž míním koncesionářské poplatky). Pokud jde o hudební náplň rádií, moc nechápu, jak je možné, že se uživí v regionu 8 rádií, která mají úplně stejnou hudební náplň. Je zajímavé, že ve všech regionech jsou populární country rádia, ona je to totiž jediná cesta, jak se všem těm Chinaskám a Kryštofům vyhnout. Rocková rádia zahrnuji do stejného mainstreemu jako ostatní. Znáte možná z vlastní zkušenost. Řeknou, že zazní KISS a vy víte, která píseň zazní. Stejnou jasnovideckou prozíravost uplatníte při upzoronění, že uslyšíte MR.BIG, DEEP PURPLE či EUROPE (o českých kapelách vydávaných za rock se ani zmiňovat nebud). Rádia trochu rezignovala. Já bych si rádio představoval tak, že něco zazní a já se okamžitě začnu pídit po tom, co je to za kapelu a už se hrnu shánět její další nahrávky. Každý podnikatel musí myslet na budoucí generace svých zákazníků (např. banky nabízí své účty už pro děti, pivovary se snaží oslovovat nové cílové skupiny různými ovocnými pivními speciály), je mi divné, že v rozhlasovém éteru tato zásada neplatí.

29. 03. 2012 21:02

- Václav Votruba

Eyrekr: S tou Pehou máš pravdu. Když jsem před šesti lety jezdil do budějc na vejšku, řidič furt poslouchal frekvenci 1. Tu skladbu hráli dvakrát a pokaždé na stejném místě. Pravidla v rádiích jsou dost hustá, samotný moderátor výběr skladeb a pořadí neovlivní...

29. 03. 2012 17:09

- Eyrekr

Jasné, no je to humus.. Jo, ale jak tak matně vzpomínám, ono to možná bylo nějaké "vstávání s rádinem Orion", nebo tak něco, tak tam asi hráli to, co chtěli lidi.. Ale slyšel jsem víc stížností na to, že na Orionu hrají pořád to samé dokola, tak na tom ale asi i něco bude i mimo "vstávání s Orionem".. Ale ono bude asi jedno, jestli Orion, Evropa 2, Kiss Morava, nebo Frekvence 1.. Ale nechci soudit, rádio už dlouho neposlouchám..

29. 03. 2012 15:42

- Pagan

Tak aby nevznikla mejlka: 800 skladeb je opravdu málo, minimum pro rotaci v éteru by mělo bejt 1500 až 2000 písní.

29. 03. 2012 15:31

- Eyrekr

No nevím, 800 skladeb, ale třeba takové rádio Orion v dobách kdy jsem byl ještě na internátu (rok 2006) a budili nás tam stylově - formou rádia z rozhlasu :-D, tak tam každé ráno přesně v tu stejnou dobu hráli to samé, pamatuju si teda tu píseň od Pehy - Spomal.. Jako by tam byl nějaký automat a pouštěl tam každé ráno to samé.. Ne že bych tu píseň nesnášel, celkem se mi líbí, ale slyšet to každé ráno jako budíček z rozhlasu..

29. 03. 2012 14:56

- Pagan

To rádio, který točí 800 písní dokola, se jmenuje Radiožurnál. Když byl šéfredaktorem Jan Pokorný, tak to chtěl změnit víc směrem k (art) rocku, jenže během těchto pokusů ubylo 100 000 posluchačů. Takže je to jasný: lidi jsou tady konzervativnější než jahodovej kompot a chtěj pořád dokola poslouchat ty samý písně, o hraní metalu v jiném než specializovaném rádiu pak nemůže být ani řeč.

29. 03. 2012 13:12