odpoved - dzuzo

Lukas mna prave nudili kapely ktore si menoval,snad okrem novych Helloween,ale novy stratvarius je proste skvely.no ale ako hovoris sto ludi sto chuti. Tak tiez som zvedavy na Avalon,ale podla prveho singlu necakam nic mimoriadne.

1. 04. 2013 23:18

Diskuze - od slova diskutovat - lukáš

To Bubák : Jestli se nepletu, tak diskuze je od slovas diskutovat !!!! Stratovarius ž hodně dlouho , tak nechápu proč mě tady poučuješ !! Nikomu neberu, že deska se mu líbí. Ale pod budem mluvit o písních , tak 75 % z nich je ve středním tempu. To je realita.Do desky se "prokousávám ", ale dnes si prostě " novou " hudbu hodně vybírám !! Ty si jí kklidně poslouchej. J8 se těším na Avalon od Tolkkiho a snad mě nezklame , jako Symfonia nebo Revolutin R .... Ale jsem rád že stále existujou Blind Guardian, Avantasia nebo Helloween, tam se o kvalitu nemusím bát !!! Mně ta deska nudí ... Sto lidí , sto chutí .

1. 04. 2013 22:29

- Bubák

Lukky tak to neposlouchej ;-) Nikdo tě nenutí :-D To Aldys: máš recht. Já to poslouchám pořád. :-)

1. 04. 2013 20:23

Nudné party bicích, sbory minu - lukáš

Nemesis obsahuje hlavně velmi nudné party bicích. Víceméně , mimo balad a prvního rychlého songu, jsou ve středním tempu. A poté jsou si songy podobné jako vejce vejci. Hlavně bicí jsou jaksi bez nápadu !!! Přijde mi to podobné , jako když kapela natočí za sebou 5 balad , taky to prostě nudí !!A co nudí ještě více, jsou refrény !!! Víceméně refrény zpívá celá kapela a přijde mi to v dobrém slova smyslu jako metalový Kabát. A zase nuda. Pokud by se vybrali 2 nejlepší písně z Nemesis a vydali se jako singl o 2 skladbách , tak budou skvělé !!! Ale celou poslouchat je nuda, jako by se im zadrhnul bubeník a hrál ve stejným tempu skoro celou desku !!!

1. 04. 2013 15:05

... - Aldys

komu vadí elekronické prvky celkově, tak to chápu, kdo je zarytej power či heavy metalista, tak to taky chápu, ale pro toho kdo poslouchá všechny metalové žánry či prošel aspoň většinou, ten si to album musí vychutnat.....chápu, že pro ortodoxní hevikáře, je to sračka jako hrom, ale za sebe mluvím jedno z nejlepších zatím letos vydaných alb !!!

31. 03. 2013 17:43

6/10 max. - vn

Dneska jsem to poslouchal znovu celkem myslim po 6x.. Nevim proste tech 6 bodu na to sedi jak prdel na hrnec.Nejsilnejsi momenty Dragons,Unbreakeble a hlavne One Must Fall to je slusna hymna tu muzu asi nejvic..

31. 03. 2013 15:56

nechapem - dzuzo

ako albumy ako INFINITY,VISION alebo EPISODE su peckove albumy a to bezpochyb,ale povedat ze NEMESIS nieje silny album tak to je SILA. na STRATOVARIUS som vyrastal a na takyto kvalitny album som dost dlho cakal.SUPER ALBUM!!!

31. 03. 2013 14:58

Stratovarius 2013 - průměr. - lukáš

Nemesis je album, které mělo definitivně zacelit ránu po odchodu Tolkkiho... Nezacelilo. Melodie nahradily progresivní prvky v podobě výplně. To že občas tam je melodie nedělá z Nemesis super desku !! Tolkki citelně chybí. Elements obsahovali progresivní prvky taky, ale byly napěchované melodií. A hlavně písně nenudily !! Někdo tady psal o rozjuchaných písních pana Tolkkiho. Nezlobte se na mě , ale to mohl říct jenom blbec !!! To že Fourth , Episode, Infinite, Visions či Elementy jsou výborné desky to už Tolkkimu nikdo nevezme. Pokud srovnám Queensryche Operatioon ..., tak deska obsahuje krásné melodie , i progresivní prvky na super úrovni. Přestože queen srychy na tomto album nehrajou speed metal, tak je vidět že melodii i progresi může muzikant skloubit do vynikajících písnií. Nemesis bohužel tak silný není a Tolkkiho desky nepřekonal. Unbreakable je možná kvalitní skladba , ale do Stratovarius to má hodně hodně daleko .Otázka je jestli to vůbec jde .... Za mě 5,5 z 10 možných

31. 03. 2013 1:05

9,5/10 - Aldys

Takže taky přidám špetku svých dojmů z nového alba. Popravdě když jsem si prvně pustil tohle album vůbec jsem nechápal a myslel jsem, že si ho snad už nikdy nepustím. Dal jsem mu tedy ještě jednu šanci a začal poslouchat pozorně, výsledkem bylo to, že již dlouho se mi nestalo, že bych si nějaké album pouštěl tak často jako nový Strato. Neuvěřitelně kvalitní zvuk, výborný Timo, správně napasované elektro prvky a to vše v krásně moderním kabátu, který snad momentílně překonali jen Visions of Atlantis se svým novým albem Ethera. Opravdu doporučuji poslechnout ve výkonnějších repro bednách, kde si teprve vychutnáte ty správné Strato .))) Ke konkrétním songům se vyjadřovat nebudu, protože u každého si člověk najde to svoje a já nemám ve výsledku s žádným problém ,-) Za základní verzi alba dávám tedy 9/10, když budu hodnotit rozšířenou verzi alba se 3 bonusy, tak musím dát jednoznačně 9,5/10, protože tyhle 3 songy, jsou ještě o špetku lepší než všechny na albu. Stratovarius tímhle albem nastartovali snad novou éru a já jim přeju at' jim to šlape co nejdýl takhle, i když letošní desku, bude asi hodně těžké překonat.

30. 03. 2013 15:48

to : Anonim - vn

Z meho pohledu je ten Matosuv hlas uknourany a me se zkratka ani barva nelibi.Btw uz jsem to tady nekde myslim psal,ze Trinity od Revolution Renessaince se mi libilo vice,prave i kvuli zpevakovy z Adagia..

30. 03. 2013 11:19

Symfonia - Anonim

to vn: Proč? Mě Symfonia neskutečně baví a Matos mi vůbec nevadí.

30. 03. 2013 8:49

Symfonia - vn

Kdyby si Tolkki na Symfonii vybral jineho zpevaka nez Matose,mohl mit dobrou kapelu.. Pac skladby tam jsou dobre,treba takova Rhapsody in Black nema chybu..

29. 03. 2013 22:56

- Anonim

Slyšel jsem to jen jednou a nemám důvod pustit si to znovu. Ty chytlavé melodie a skvělé nápady, o kterých tady všichni mluvíte, mi nějak unikly. Naprosto podprůměrná deska a kdyby na obalu nebylo napsáno Stratovarius, tak potom neštěkne ani pes. Novinka Helloween u mě vítězí na plné čáře.

29. 03. 2013 22:21

- Cahir

Po předchozím průšvihu jsem témeř nevěřil, že by mohli zplodit tak hodně dobrou desku. Pro mě hodně chytlavá, melodická a hitová. Snad (že by kvůli produkci) mně pár písniček trošku splývá. Jako progrese bych toto album neoznačoval, ale pánové mají velké plus, že se nebojí nových prvků! Zato tvorba mistra Tolkkiho se stala průhlednou (a jen stejným pozlátkem) jako šaty Elize v tom klipu. A navíc je to "ten blázen" Tolkki, kdo nutí zpěváky do nepřijemně vysokých poloh ( Elize mě příjde v refrénu mečivá - u Amaranthe nikdy; a Symfonia je mj. kvůli (jindy výbornému) Matosovi neposlouchatelná.

29. 03. 2013 21:47

Nemesis 10/10 - Tom

minstrell, pekne napísané, súhlasím. Presne tak Stratovarius počúvam už strašne dlho a páči sa mi ich stará tvorba, ale aj nová. A Nemesis je jeden z najlepších melodic albumov posledných rokov a najlepší album Stratovarius po boku Episode, Visions. Tolkkimu už dochádza dych. Dúfam že Avalon bude menšia vykrádačka ako predchádzajúca tvorba. Kupianen a spol napísali chytlavé skladby, plné pekných gitarových riffov, krásnych melódií a refrénov. Je tam zľahka cítit prog, ale ten bol aj za Tolkkiho na takom Fourth Dimension. Takže by som z toho taký problém pre neprogresívnych poslucháčov nerobil. A myslím, že aj fanúšik sa vyvíja. A nemôže stále frčať iba na klasickom speede. Ale nájdu sa rôzne názory. Podľa mňa je to fakt kvalitný album bez slabého miesta. A skladby tipu Halcyon days len vítam! Experiment len oživí album.

29. 03. 2013 15:21

- GNT

Jednu přednost bych Nemesis přiznal - na rozdíl od Polaris a Elysium není tak "utahaná": jistě chybí tu speed, ale jinak je to celé pojato ve většinou svižnějších středních tempech, na obou předchozích albech sice bylo po dvou jasných speeďárnách, ale jinak se to potácelo ve výrazně pomalých polohách, takové 18-min. převážně pomalé Elysium či dvě na sebe navazující přepomalé Porriho skladby na Polaris (a ploužák před nimi a po nich) byly k nepřežití. Suma sumárum: až na výjimky byla alba Stratovarius vlekle pomalá, 2,3,4 rychlé či rychlejší songy na tom nemohly nic změnit (viz Episode, 4 speedy a zbytek, tj. 3/4 alba, pomalejší střední a velmi pomalé tempo). To jen tak na okraj k názorům o úvahám o včerejší speedové tváři kapely a dnešní nespeedové. Jo některé refrény se na Nemesis povedly, to přiznávám.

29. 03. 2013 10:02

- Crust

Nejsem žádnej jejich die-hard fanoušek, ale mám pocit, že na Elements 1 a 2 byly poslední opravdový Strato hitovky - Eagleheart a I Walk To My Own Song... No dobře, třeba Highher We Go je taky pecka, ale už to není ono.

29. 03. 2013 9:06

- Bubák

Minstrell: čéče, líp bych to nenapsal :-) Nechceš se Savovi ,,upsat duši,, a psát recky? :-) Elementy mám moc rád, jim jen trochu vadí na kráse, že vyšli tak krátce po sobě a každý cd je hrozně dlouhý. Jinak sou to taky super desky.

29. 03. 2013 7:25

Nemesis - minstrell

Cítím se jako hříšník, co jde po letech ke zpovědi. Akorát v mém případě ke zpovědi rockové (metalové). Povídám knězi: „Zhřešil jsem, ztratil jsem víru ve skupinu Stratovarius, v jejich hudbu a obrátil se k ní zády. Teď vidím a hlavně slyším, že jsem udělal chybu a chtěl bych to napravit.“ Kněz v kožené bundě zdobené spoustou pyramid, řetězů a cvočků mě trpělivě poslouchá a pak mi klidným, vyrovnaný hlasem dává rozhřešení: „Dvacetkrát předříkat diskografii kapely a pak zvolat třikrát sláva metalu a finským Stratovarius zvlášť.“ Možná někomu bude připadat, že jsem se dočista zbláznil, ale takhle se teď opravdu cítím. S tímto finským skvostem jsem se seznámil v roce 1994 (no možná to bylo už v 1993, upřímně už ani sám nevím), kdy se mi dostalo do rukou jejich druhé album Twilight Time a totálně mě učarovalo. Když pak rok na to vyšla v tehdejším Metal Hammeru recenze na desku Fourth Dimmension, bylo vymalováno – objevil jsem novou hvězdu, která bude zářit jasněji než např. dýňové slunce. No, pak už to šlo ráz naráz, Episode, pak Visions, následně obeznámení s prvotinou Fright Night a ucelení diskografie díky Dreamspace. Bohužel hvězda začala malinko problikávat už při Destiny, kde malinko docházel strato svit. Naštěstí po kratičké pouze vyšlo Infinite, které více méně navázalo na nej období (mezi Fourth Dimmension a Visions). Mám pocit, že někdy v té době se začal u hlavního mozku kapely – Timo Tolkkim projevovat tzv. Malmsteenův syndrom. Tento syndrom se projevuje u kytaristů- kapelníků, kteří na svá bedra berou veškerý skladatelský proces, a po čase se u nich objevuje určitá ztráta soudnosti. Zapomínají, že tu kterou pasáž už kdysi použili, často, mnohdy zbytečně obměňují ansábl a někteří se navíc snaží dělat nesmyslné megalomanské projekty. Mezi další, tímto syndromem postižené, bych uvedl Christofera Johnssona z Therion, zářným příkladem je pak Rolf Kasparek. Stratovarius tedy vydávají dvojici alb Elemets, kde právě nedostatek nápadů nahrazují mohutnou orchestrací, nebo naopak recyklují staré nápady. Bohužel, tenhle postup nemohl stoprocentně fungovat, ke všemu dochází i uvnitř kapely k rozkolu. Dlouhé dva roky pak trvalo, než ohlásili „reunion“. Ten se však nezdařil, album „Stratovarius“ propadlo na celé čáře a navíc se projevují další (osobní) problémy. Tolkki kapelu rozpouští, aby po čase celkem nepochopitelně předal veškeré práva k užívání jména kapely zbylým členům. Tento krok jsem nikdy nepochopil a ze začátku nevěřil, že by kapela bez hlavního motoru - sice už vyčerpaného, ale pořád vlastně jediného – mohla fungovat. Polaris mě vcelku slušně vyvedl z omylu a dokázal životaschopnost kapely. Následné Elysium potvrdilo status fungujícího sdružení. Momentálně vychází Nemesis a já si můžu hlavu ukroutit, jak nechápu, že tihle matadoři jsou schopní natočit takhle úžasné album. Kapela, kterou vlastně sleduju několik let už jen okrajově, vydává placku, co mě rozmlátila na atomy. Fošna se neuvěřitelně povedla a je asi celkem zbytečné rozpitvávat jednotlivé skladby. Důležitý posun cítím v aranžích a celkovém zvuku. Ikdyž se může někomu zdát, že kapela „popíkuje“, tak právě kytarovější dravější zvuk ukazuje na opak. No a co vyloženě na tomto albu miluju, jsou sbory. Poslechněte si např. refrén v „Stand My Ground“. Apropos, refrény v podstatě z celého alba se dají zařadit jako luxusní. Ano, jsou mnohdy díky sborům pompéznější a epičtější, a také malinko chytlavější než u předchozích počinů. Ale rozhodně to neznamená popík. Jinak, už jsem slyšel i nějaké plané plky o přílišné progressi, ale uvědomte si, že Stratovarius už od druhého alba používala určité progresivní „výrazivo“, kterého se sice zbavovala postupně s přibývající popularitou, ale nikdy se ho nevzdala úplně (poslechněte si pořádně Dreamspace, nebo úžasné Fourth Dimension). Spíš mi přijde, že to jen Timo Tolki ty své motivy opakoval (a mnohdy zjednodušoval) na svých skladbách tak dlouho, až zevšedněly a ztratily určitý progresivní glanc. Doufám (i když asi marně), že se ještě zbrchá a na své novince ukáže, že z něj míza ještě prýští. To jeho bývalé kapele se konečně povedl majstrštyk a je to mimo jiné tím, že se autorsky zapojují téměř všichni členové a snaží se ze sebe vyždímat to nejlepší. Když budou dál vydávat podobné skvosty, tak o ně nemám strach a už je nebudu posílat do starého železa.

29. 03. 2013 6:54

- GNT

Soichiro Hondo: od Kakka a Tolkkiho už nečekám nic. Ono je vlastně lepší nečekat nic od nikoho a ničeho. Nebo jinak, je lépe očekávat to nejhorší, člověk pak může být jen příjemně překvapen.

29. 03. 2013 6:45