Návrat jako hrom - David Svoboda

Ztráta Mikea v roce 2010 nebyla pro DT prohrou ( desky s Mistrem Manginim mám až na tu odpornou zhovadilost jménem The Astonishing moc rád, přičemž u mě osobně vedou desky z let 2010 a hlavně 2013). Problém je ten, že se hlavní podíl skladatelského procesu bohužel přesunul na toho klávesového masturbátora Rudesse a DT zapomněli, že jsou i o kytarách, base a bicích. Desky DT jsou vždy dlouhé, propacované a náročné na poslech, ale vždycky měli všechny atributy toho, aby se člověk nenudil. A to se teď opět vrátilo. Návrat Mistra Portnoye je pro DT jako vědro živé vody. Takhle dobrou desku jsem slyšet chtěl, a přiznám se, že jsem v to nedoufal. Závěrem dávám hodnocení 10/10 za to, že se vrátili DT, které jsem vždy Miloval a jsem rád, že je ta Láska zpátky.

18. 02. 2025 7:57