První setkání - David Svoboda

NPFTD je první album,které jsem ve svém životě od IM slyšel. A ačkoliv nepopírám,že pro většinu lidí jde o nejslabší album Iron Maiden, tak pro mě jde o černého koně celé jejich diskografie. Album,které se svou energií a zvukem vrací až k albu Killers. Ale má obrovskou výhodu v podobě Bruceova hlasu. Právě na tomto albu se objevují moje nejoblíbenější skladby jako titulka, Public Enema No.1 a všechny až do konce alba. Album rozporuplné,nepochopené,ale naprosto fantastické. Můj favorit.

13. 03. 2020 9:55

- GNT

S recenzí moc nesouhlasím: v době vydání alba jsem s ním neměl větších problémů, ty přišly až časem - dnes tohle album považuji za asi nejhorší, které kdy I. Maiden nahráli. Vřískání a zhrubnutí D. hlasu nepovažuji za nějaký krok vpřed, nýbrž právě naopak (v různé intentitě se s tímto násilně a někdy i nepřijemně deformovaným vokálem setkáváme na všech dalších albech I. Maiden s Brucem). "Amerikanizace" nebo-li "rokenrolizace" některých skladeb (Holy Smoke, Hooks in You, Bring Your Daughter ...) mi vadila hned od počátku a postupem času je to čím dál horší. Právě v těchto písních se I. Maiden vzdálili klasickému heavy metalu snad nejvíce. Se zbytkem alba nemám větší problémy, úvodní Tailgunner je skvělý, nakonec pominu-li Holy Smoke, pak je skvělá i celá první polovina alba, pak už to jede z kopce. Assassin také není kdovíjaký zázrak, ale dejme tomu. Run Silent, Run deep - průměr, Hooks in You - hrůza, Dcerka k obědu - strašné, Mother Russia - asi nejlepší z druhé půlky desky, ale na tak dlouhý song tu není moc nápadů, co se zpívané melodie týče, tak ta je vyloženě chudičká (jen sloky, o refrénu se nám může jen zdát). Přimhouřím-li obě oči a vezmu-li v potaz, že mám I. Maiden opravdu rád, bylo by to maximálně za 5,5 bodu. Jeden klad desky - dobré vynalézavé beglajty pod sóly, tyhle pasáže by obstály samy o sobě, i bez sól.

19. 11. 2009 6:32