- Crust

Mám rád Derisovky z 90.let a mám celkem rád i tohle album, pamatuju si to natěšení, jak jsem si koupil v době jejího vydání na Halloween roku 2000 originální audiokazetu. Po stisknutí play to byl ovšem kapánek šok. Skladby jsou dobré, líbí se mi i ten temný koncept alba a třeba takovou Escalation 666 považuju za hudební pokračování The Time Of The Oath - zkrátka tvrdými riffy zatěžkaná "grapowina" s mírně okultním textem. Na albu mi ale nesedí nazvučení, ani to podladění. Měli to nechat v Eb, maximálně někde do D, ale podladili fakt hodně a to k nim vůbec nesedí.

2. 08. 2021 18:30

TO: Petr - Majk

Co ty jsi za nýmanda? Došlo Ti někdy, že recenze je subjektivní názor recenzenta? Když máš jiný názor, tak to můžeš klidně probrat tady, ale nadávkami absolutně nic nevyřešíš a hlavně jsou tady na webu zakázané.

20. 10. 2019 21:59

Lama je fanda - Petr

Hodnotím celou recenzi jako celek, tj. si protiřečí v každém odstavci a některé skladby vůbec nepochopil... tím končím veškerou korespondenci, proto mi pokud možno nepište vůbec!!!

19. 10. 2019 22:16

- Fanda

á zas nějakej osvícenej odborník, co umí číst :D, přečti si první odstavec ty lamo!

19. 10. 2019 19:14

Pagan - Petr

Sorry jako, musím to říct, Pagane seš KOKOT!!! Vůbec nic jsi nepochopil...tvoje hodnocení absolutně mimo!!! The Dark Ride je max vyspělé album, bohužel jenom pro někoho. Za mě 10

19. 10. 2019 18:10

- vnexe

Podle mě na poslech nejnáročnější deska od dýní,super obal!! 8/10

29. 05. 2010 17:22

- mot

Hodně se mluví o temnosti Dark Ride. Já bych to tak neviděl. Pro mě je to dobré album v duchu nejlepších tradic Helloween, akorát s trochu větším množstvím klávesových ploch. Nepatří k mým nejoblíbenějším, na druhou stranu míst, která by mě otravovala, je tady minimum, možná žádné.

12. 03. 2010 11:37

9,5/10 - Mike

Objektivně asi nejlepší deska s Derisem...

11. 03. 2010 19:13

- Tassadar

Zvláštní jsou cesty hells -> po 3 počátečních albech, která v podstatě definovala jejich styl přišli s experimentální dvojkou /bubliny + chameleon/, načež, pro ukojení nespokojených fanoušků, odhalil opět spíše "klasická" alba master of the rings a time of the oath a to jen pro to, aby připravili půdu pro opětovné experimenty v podání BTR a dark ride. A periodicky se nám to opakuje -> opět následují 2 klasická alba a po nich opět začínají jakési experimenty /gambling a unarmed/. Ale zpátky k temné jízdě -> už intro stojí za zmínku, je totiž nejen nejlepší, jaké kdy hells měli, ale troufám si tvrdit, že je to nejlepší NEMLUVENÉ intro, jaké jsem kdy slyšel. Otvírák Mr. torture je přesně takový, jaký má být -> svižný, bez zbytečných cavyků rovnou na věc, s parádním "fanouškovským" refrénem a naprosto geniálním textem. Uvítání nemá chybu a ve stejném sledu se jede celou desku, hned druhá All over the nations, ačkoliv autorsky náleží již mírně vycucanému a otravnému weikimu, vás opět chytne a odmítne jen tak pustit, její veselá melodie vám v hlavě bude nznít ještě hodně dlouho! Escalation 666 je na hells hodně netradiční skladba -> asi nejtemnější věc na albu, vyšeptávání názvu skladby za melodickou bombou v refrénu dodává skladbě naprosto jedinečnou stmosféru, takových kousků dýně v diskografii nemají moc. V Mirror mirror vidím následovníka skvělé Don't spit on my mind z alba minulého, znovu tvrdá, úderná skladba s parádním andiho vokálem, který umocnuje i zářez následující, totiž hymnu If i could fly, která je se svým vlezlým refrénem s klávesovým doprovodem naprostou povinností na každém koncertě. Pozornost kapely si více, než zaslouží! Bohužel, Salvation už jaksi nedosahuje kvalit své weikathovské kolegyně /all over the nations/, ale za špatnou se označit nedá, je spíše takovým předělem, mezi výše zmíněnou věcí o touze létat a následující prvním vrcholem alba v podobě skladby The departed, uchvacující depresivní píseň, naprosto fantasticky otextovaná. Poslední poznámka platí i pro I live for your pain, jejíž text mě zabíjí dodneška. Jízda We damn the night nemá chybičku, až na ten připitoměle durový motiv uprostřed, jinak skvělá jízda! A abych nebyl jen pozitivní, podotknu, že je věčná škoda skladby Immortal. Není špatná, to vůbec ne, a na jiné placce by se mohla vyjímat, ovšem zde se jaksi nehodí, nabouravá koncept jinak souznícího alba. Klidně mohla být vynechána... a mohlo se jít rovnou na /titulní/ věc! Devítiminutovka The dark ride je v mých očích třetí nejlepší skladbou hells vůbec a obsahuje vše, co mám na kapele rád. Potemnělý úvod, hitový refrén, krásně vyzpívaný závěr.. a i v textu se dá najít spoustu skrytých pokladů. Bonusová Deliver us from our temptation je naprosto zabijácká věc, za kterou by se nemuseli stydět ani takoví Iced earth.. Dark ride je pro mě až do dnešních dob nejlepší deska s andim a myslím, že tenhle status jí již žádná další nevezme. 9,5/10.

11. 03. 2010 18:04

- lukáš

dark ride- v době vzniku mě tato deska vůbec nechytla. člověk musí jak se říká hudebně dospět- Po better nejsilnější deska s derisem .Vrcholy alba - dark ride,mr.torture. 9 bodů

11. 03. 2010 9:27