- GNT

Albem jsem mírně zklamán, opět (už pokolikáté, vzpomeňte na poslední S. Arcticu či nejnovější počin Gamma Ray) desku propagoval pro ni ten nejméně typický song, což lze z obchodního hlediska považovat za klamavou reklamu. Pro mě je opravdu nejlepší skladbou onen "nejsprostší" úvodní (nepočítám-li intro, které se stejně většinou pomíjí a "nepočítá") speed. Být tu podobných skladeb více (jako tomu bylo třeba na Rebirth, které je z tohoto pohledu pro mě nejlepším albem Angry - na předchozích deskách mi neseděl hlas A. Matose - když se ovšem zbavil svého dříve tak typického zajíkávání, které rval snad do každé fráze, stal se mým oblíbencem: jeho dvě sólová alba chválím a rád poslouchám, stejně tak jedničku Shaman). Co dodat - když to jde u Almah, jejichž dvojka mě docela uchvátila, myslel, že to půjde i u Angry. Ač některé kritiky (ve Sparku Kozák) naznačovaly, že se tu jede více speedově, není to pravda, míra snesitelné progrese (zde tím myslím vkládání z hudebního hlediska často nesmyslných pasáží do celkem zdařilých písní - připomíná mi to scény z Monty Pythonova smyslu života, kde předfilm napadá hlavní film) je zde stále ještě vysoká a čistě speedově se jede jen v Arising Thunder, potom spíše "místně" a ke konci desky (nejméně poslední tři skladby) vůbec. Kvůli sympatiím k vokálu páně Falaschiho dávám 7,5 bodu. Možná nad mým hodnocením a důvody k němu vedoucím bude většina lidí kroutit hlavou - vězte však, že speedový purista a fanatik (a kromě Pagana tu nikoho podobného nevidím) nemůže hodnotit jinak. Holt čistého melodického speedu je stálo málo, řekl bych, že je to žánr na vymření (když na něj rezignuje i Weikath, je to na pováženou), kapely zpomalují ostošest, ježte tak aby zpomalili Dragonforce, potom by už pro mě na světe nebyla žádná jistota.

24. 11. 2010 8:06