- Hermes

dalsi album a dalsi zasadni zarez.. Zvuk nam trosku zhrubnul, mimo jine i proto, ze Jani zacal pouzivat 7-strunnou kytaru a poprve (a tusim, ze i naposledy) se objevuji zvuky hammondek. Opet album nabite hity az po okraj, ovsem poprve s par vyjimkami. Ale od zacatku. Otevirak Misplaced je pecka se vsim vsudy, rychla a melodicka (a taky posledni podobny otevirak), ktery cloveka dokaze prijemne povzbudit i v tezke depresi. Rozhodne palec nahoru. Naproti tomu Blinded No More povazuju za jednu z nejslabsich veci (ne-li vubec nejslabsi vec) Sonatovske kariery - nudna a melodicky nezajimava vec, ktera se na albu nemusela objevit. O Ain´t Your Fairytale plati to same co o Misplaced, snad jen s tim, ze refren teto veci je mnohem povedenejsi a hitovejsi. Lze poslouchat soustavne bez pocitu nudy, naopak pocity z poslechu excelentne napsane skladby se dostavuji okamzite po uvodnim kratinkem uvodu na bici. Reckoning Day, Reckoning Night je 3-minutovy nesmysl, ktery zbytecne brzdi tah alba...mohl byt bud na konci nebo na zacatku alba, a Kdyby nebyl vubec, nic by se nestalo. Don´t Say A Word je moderni power metalova hitovka a narozdil od kolegy Pagana ji mam moc rad...lehce netypicke je zpomaleni refrenu (namisto zrychleni) nebo prostredni hoblovaci pasaz, kde jde pekne slyset onech 7 strun. Pohadka o chlapci je prijemna melodicka a neprilis typicka vec bez refrenu, houpaveho tempa a zajimavych postupu. My Selene je dalsi rychostni zalezitost, jako jedina ze vsech alb pochazi z pera Janiho. Lehce odlisny pristup k psani hudby lze vysledovat, nicmene skladba na album pasuje jak povestna prdel na hrnec. Aranz uvodu je stejna jako u San Sebastian nebo Victoria´s Secret - refren v tempu s melodii hranou na klavesy...jednoduse dalsi vyborna rychla zalezitost. Wildfire je opet vyborna vec, opet neprilis typicka, a to hlavne misty svou az chaotickou melodikou, divokymi zmenami temp a vyhravkami. Tleskam Ti, Tony. White Pearl, Black Oceans je epos hodny filmu, temer 9-minutova vec, ve ktere slysime vsechno to, co Sonatu delalo Sonatou - opet melodika, ale i postupne zrychlovani skladby - od pomaleho pres stredni az k rychlemu tempu a nazpet, pritom bez jedine nudne vteriny. Refren tradicne vynikajici. Shamandalie na rozdil od nekterych jinych povazuju za skvostnou baladu, ktera krasne uzavira cele album svou poklidnejsi atmosferou a pro zmenu nadhernymi melodickymi postupy. Bezejmenny track Jam nema cenu komentovat - opet nesmyslna a zbytecna vec. Bonusovka Wrecking The Sphere ma krasny uvod, zbytek je obvsem trosku horsi...jako by dochazely uz napady... Takze celkem bych to videl na 9/10 (po pul bodu za Blinded a Reckoning)..vic snizovat nedokazu...

13. 03. 2011 2:58

- Tassadar

To opravdu nebyla ironie(:

9. 03. 2011 11:33

- adrian

Mne se obal taky nelibi. Jinak to album uz predznamenalo, ze tvar Sonaty se meni, uz to nebylo ono. Pouze dve veci se mi libi - My Selene a White Pearl, Black Ocean. Ta prava Sonata u me skoncila albem Winterheart's Guild.

4. 03. 2011 9:29

- Martin

To má z metalopolisu, tam sa dá v tých ironických poznákach stratiť prehľad už po dvoch troch stranách diskusie

3. 03. 2011 22:39

- Pagan

Myslím, že není nutné ironizovat názor, který byl pouze seriózní odpovědí na TVŮJ přímý dotaz.

3. 03. 2011 21:48

- Tassadar

No, jak znám recenzenta, tak by mu nejspíš vyhovovalo něco barevnějšího a veselejšího.. třeba toto http://www.dibujos-infantiles.com/imagenes/los-teletubbies-179.jpg ?

3. 03. 2011 21:21

- Pagan

Recenzentovi přijde zpracování obalu nenápadité a neatraktivní jak po tématické, tak po grafické stránce.

3. 03. 2011 17:20

7/10 - Tassadar

Určitě zlepšení oproti předchozímu albu, až na katastrofálně utahanou baladu tady není žádný vyložený propadák, naopak se najdou i kousky, které mě moc baví, jmenovitě divoká wildfire, superhit Don't say a word /ačkoliv klavírní intro je víc, než otravné/, rychlovka ain't your fairytale /vrčení pobaví/, příjemně zadumaná píseň o chlapci-loutce a špatná určitě není ani úvodní misplaced /teda, až na ten text, frázička "I am a misplaced man" by se dala vyložit různými způsoby a ne všechny jsou zcela cudné/. Oproti tomu mě nikdy moc nechytla druhá Blinded no more /pokračování My land a gravenimage, na následujícím albu ji zastupuje paid in full -> žádnou z těchhle písní jsem si nikdy neoblíbil/, plavba po černých mořích mi přijde tak nějak bez nápadu /mohlo by to být kratší/, "mé sele" je tuctová speedovka bez valné melodie a o nevkusné baladě jsem se již zmínil. Buď jak buď, jako celek album působí poměrně svěže a nápaditě, může za to taky mírná obměna zvukového kabátku.. a co se, proboha, recenzentovi nelíbí na obalu? Do té doby nejlepší, jaký sonáta kdy měla.

3. 03. 2011 17:11

- GNT

Bodů bych dal devět. Dnes budu trochu nesouhlasit - nemyslím si, že co se týče speedu, vystřílel Kakko všechny náboje, i speed může být nesmírně variabilní. I náročnější posluchači mají rádi speed, i speed může být svým způsobem náročným. Vývoj od Unie je shrnutím veškeré předchozí tvorby Sonaty vyjma speedu. Tj. nic moc nového neslyšíme (do všeho měl Tony nakročeno už od alba Silence), jen prostě zmizel speed. To, co se na Reck. Night děje jen ve skladbě o chlapci, který chtěl být loutkou (tj. skladba v níž není refrén, bridge ani sloky, jen 6-7 různých neopakovaných melodií), se na Unii stalo pravidlem v nejméně polovině songů. Pro mě je Reck. Night labutí písní Sonaty Arcticy, od Unie je to už jiná skupina, která speedofilovi nemá v podstatě co nabídnout. Nicméně první čtvrtina či třetina Unie je výborná, tj. než začnou ty nerepetativní progresy.

3. 03. 2011 6:41