trochu obšírněji - ScreamJay

Ano, s některými jmény bych tu ve výběru souhlasil, ostatně 80tky jsou víceméně zlatou érou heavy a thrashe. Každopádně spousta jmen lahodící mému sluchu a podtrhující moji nostalgii mi tam opět chybí. Kupříkladu Godflesh - Streetcleaner, Faith No More - The Real Thing, Atheist - Piece of Time, Nine Inch Nails - Pretty Hate Machine, Ministry - The Mind Is a Terrible Thing to Taste, Marillion - Misplaced Childhood, Candlemass - Epicus Doomicus Metallicus, The Cure - Disintegration, Sepultura - Beneath the Remains, Sonic Youth - Daydream Nation, Voivod - Dimension Hatröss, Fields of the Nephilim - The Nephilim, Dead Can Dance - Within the Realm of a Dying Sun, Death - Leprosy, Sonic Youth - Sister, U2 - The Joshua Tree, Swans - Children of God, Midnight Oil- Diesel and Dust, Tom Waits- Rain Dogs, Celtic Frost - To Mega Therion, Trouble- Psalm 9, R.E.M. - Murmur, Rush - Moving Pictures, Joy Division - Closer, Black Sabbath - Heaven and Hell & Motörhead- Ace of Spades.

3. 07. 2011 5:03

- Tassadar

Jako by slipknot/korn skládali nějaké extra složité věci.. vždyť minimálně druzí jmenovaní založili svou kariéru na sérii popově-rapových hitů..

29. 06. 2011 21:50

to Lukáš - Soichiro Honda

Ale ak sa to berie všeobecne, ľudia fakt majú radi jednoduchú muziku. Celá popová scéna je založená na veľmi jednoduchej (často až jednoakordovej!) hudbe a aj pri metale do éteru prenikli hity ako Nothing Else Matters a Unforgiven, ktoré úplne nevystihujú trashmetal od Metallicy, Windmill od Helloweenu, ktorý je jednoduchosťou sám o sebe a to, že sú populárne hlavne hard až heavy metalové spolky (v médiách sa častejšie vyskytujú kapely ako Judas Priest, Iron Maiden, Deep Purple, Guns n Roses atď narozdiel od takej Sonaty Arcticy (nerátam fínsko), ktorá by sa do médií dosť hodila)ˇvšetko, čo je v hudbe zložitejšie je potlačené až na pár výnimiek typu Slipknot, Korn, Sepultura, či Rammstein.. To je tak trochu údel metalu.. kvôli svojej zložitosti nikdy nebude populárny u širokých más, melódie v tom nehrajú žiadnu hru....

29. 06. 2011 17:57

- lukáš

to all: Mně osobně tam chyběj tyto desky- 1.Angel dust - Into to dark past 2.Kern- od narození

29. 06. 2011 15:42

Lidi mají rádi jednoduchou ? - lukáš

to Venca Votruba: Promiň ale napsat takovou kravinu, že lidi mají rádi jednoduchou muziku? Hodně známých pecek metalových kapel je těžko hratelných- Halloweed by thy name,angel of death,orion, master a jiné .Chápu to v pŕípadé kabátu, ovšem do čert na koze jel, byla hudba kabatu vyborná. Dnes bohužel ne. to Adrian: Hlasovali fanoušci , ne my. já osobně vnímám seventh , jako nejlepśí desku iron a mám ji mezi 6 nejlepśími alby všech dob. to venca votruba: tady souhlasím, nechápu že british steel je kult, ale nikomu to neberu. to GNT: Hlasovali asi skutečné mladši- port royal, škoda...Na kinga se musí hlavně přes příběh, ale hudba abigail,conspiracy,puppet master, voodoo- super desky.

29. 06. 2011 15:15

- GNT

ToPi: já nikdy nepřetáčel ani na CD nepřeskaji (tedy včera jsem sousedku seznamoval s novými CD ve své sbírce, např. Pathfinder, a tam jsem kvůli nedostatku času přeskakoval) skladby, vždy beru album jako "celostní" dílo, tak to autor koncipoval a tak to i konzumuji, i když u některých skladeb skřípu zubama. Gorgar - jo takový skladby heavy grupy dělaly, melodie v podstatě nula, dohánělo se to výrazem, nasazením, něco jsem bral, něco méně. Gorgar se dá přežít, ale raději bych aby melodická grupa takové kousky nevyráběla, snad jen jako bonusy, aby dokázala, že také dovede být drsnější. A pamatuji se z 80. let, že určitá část lidí kolem mě upřednostňovala méně melodické věci (někteří úplně nemelodické) a nás, melody fans, měli za změkčilé sráče: já skončil "melodicky" u Metallicy, ale většina šla dál a s velkým nadšením přijímala black, death (ačkoliv předtím strašně horovali pro předkiskeovký Helloween). A znal jsem člověka, který se vývojově dostal až na samý počátek: došel až na konec extrémního metalu a když už nešlo jít v tvrdosti dál, stal se z něho zapálený fanoušek Sandry a podobných diskotékových hvězd, kterým zůstal dodnes.

29. 06. 2011 7:45

- GNT

Anonim: ano British Steel svůj význam měla, možná zásadní, možná by vývoj metalu bez ní vypadal jinak, přesto ji kvůli její schválné jednoduchosti až triviálnosti (kapela, která předtím v pohodě přeskočila deset metrů, si na B. Steel snížila laťku tak na metr) nemám rád.

29. 06. 2011 6:13

British Steel - Anonim

Musim se zastat British Steel. Mně se ta deska docela líbí. A hlavně má zásadní vliv na vývoj celé metalové hudby. Nebýt ji, možná by celá tahle TOP 20 desek vypadala úplně jinak. Bohužel také musim konstatovat, že nejste jediní komu se tohle album nelíbí, v O2 Areně bylo dalších 10 000 lidí se stejným názorem - kromě Living After Midnight žádná z Steelovských věcí nezaznamenala úspěch. Což mě docela šokovalo.

29. 06. 2011 1:33

- ToPi

mot: Tak to mám dost podobně. Jsem kazetový patriot, tak si pamatuju, jak jsem "Guardians" vždycky přetáčel a hodil tam svou oblíbenou "Gorgar". A pak podle nálady jsem buď přetočil nebo nepřetočil i "Metal Inviders".

28. 06. 2011 19:09

- GNT

Mot: dobrý! Tu citaci v sóle si dobře pamatuji, něco podobnýho, byť poněkud zjednodušenýho jsem si na kytaře taky přehrával. Snažil jsi se, a snad bych i skladbu vzal na milost, bohužel právě refrén je tu slabinou - já refrény typu víceméně recitativu (Gorgar will eat you - tuším, že tak nějak, už jsem to neslyšel léta) prostě neberu jako plnohodnotné, já potřebuji opravdovou nejlépe klenutou melodii, končící v "kulervoucích výškách", což je možná na typicky heavy metal přemrštěný požadavek. Jo a skladby opěvujicí metal také nemusím, sebevzhlížečtví a oslava sama sebe - to je mi odporné a trapné. Takže Gorgar: ano, ale na jiném albu jiné (nespeedové - ale kdo v tom v té době měl jasno) kapely. Otravné speedovky - nu to je věc gusta, dokážu i pochopit, že se při poslechu melody speedu chce někomu "blejt hnusem". Také jsem měl své "negativní zlé období", četl jsem knihy, které končily naprostým zmarem a liboval si u filmů typu Kladivo na čarodějnice a jiné, kde vše končilo dokonalým vítězstvím zla (dnes už na film se špatným koncem nekoukám, mám problém i u filmů typu Statečné srdce, ještě, že to nekonči umučením hl. hrdiny a je tu dovětek, kde Skotové zvítězí v bitvě a tragédie tak není úplná). Abych to shrnul: Gorgar je právě takové dílko typu "nedobrého konce". Pozitivní není hudba a zřejmě ani text (ještě, že při poslechu díky své špatné znalosti angličtiny nevnímám text, možná, že bych byl překvapen, jaká tragedie se líčí v nějaké super melodické písni).

28. 06. 2011 13:51

- mot

GNT: Začínám si uvědomovat, jak lehké je říci, proč se mi něco nelíbí, zatímco naopak to jde hůře :-) Na to, že se mi líbí právě Gorgar, má možná vliv i to, že na Jerichu jsou i speedovky s vyloženě otravnými melodiemi v refrénech (Guardians, Metal Inviders). A jak popsat Gorgar? Pěkný zatěžkaný úvod, do toho zabijácký řezavý riff a neméně řezavé tempo. Přidá se Hansenův zpěv, jehož frázování dá této mašině potřebné dochucení. Efektní záseky v bridge a pak onen skvělý refrén, při kterém prostě nejde netřepat palicí. Hansenovské výkřiky, nástrojové záseky a vše vrcholí sólem, kde si kytara vypůjčila jednu slavnou fagotovskou citaci.

28. 06. 2011 13:29

- GNT

Bubák: to jsme si nerozuměli, mně je čerstvých 44 let, vše jsem si poctivě prožil, melodický minimalismus (tj. jednoslovné refrény typu výkřiku "Metalheart" či sloganu "Breaking the Law) jsem nikdy neobdivoval. Accept jsem začal brát vážně až od Ruské rulety, pak jsem si našel i starší alba, ale ne vše mě na nich bralo. Byl jsem zarytým Ironmaidenistou a vítal jsem "komerční" alba Somewhere in Time a Seventh Son ... . V podstatě jsem měl powerspeedový vkus ještě předtím než tento žánr vznikl. Když přišli Helloweeni, tak se vlastně naplnil můj zatím tušený hudební sen: přesto po tomhle jsem prahnul a prahnu dodnes, snad ještě více než dříve, tj. klenuté košaté mnohovrstevnaté melodie, tisíce vyhrávek, trylkování, vysoko posazené uječené hlasy, ďábelská rychlost ... Klasický málo melodický střednětempý hevík, nic proti němu, jsou tu nadčasové kvality a výjimky, jako v každém žánru, mi po přichodu speedu přišel jako hudba pro fotříky (tak označuji své souputníky, pohybující se na ose motorka či auto, holky, fotbal, pivo a někde vzádu metal, především jako módní teenagerská záležitos) a sobotní návštěvníky hospodských "tancovaček". Judas Priest ano, ale bez B. Steel (to už mi hudebně daleko zajímavější přijde Rocka Rolla) a do Painkillera (včetně). Ale jak často píšu, každý má svůj vkus, názor a je třeba to respektovat. Já se možná trochu nesrozumitelně snažím vyjádřit, proč něco nemusím nebo naopak, proč se mi něco líbí (a docela bych uvítal, kdyby mi někdo napsal. proč se mu třeba líbí Gorgar: třeba by mě dokázal přesvědčit, abych tuhle píseň vzal na milost).

28. 06. 2011 12:17

- Bubák

To Venca Otruba: teď si uhodil řebík na hlavičku. :-) To GNT: Co se týče tebou zmiňovaných skladeb od Hel, zrovna tyhle dvě mám z tý desky nejraději ;-) Všecko je relativní, 80tky hold patřili Hevíku. A ty jak si uvedl, jsi mladší ročník, tudíš si k němu zřejmně nenašel vztah, jak to tu někdo o třicátníkách poznamenal zkrátka věci jako Accept Metalheart a Judas - British hold jsou naší srdeční záležitostí ;-) Něco na tom zkrátka bude. ;-) Apropo, už se na Jidáše dneska těším. ;-)

28. 06. 2011 11:50

- Venca Votruba

Lidé mají rádi jednoduchou muziku. Proto jsou největšími hity většiny ty nejméně zajímavé věci - Paranoid, Smoke On The Water, Lady In Black. Každý správný fanda ale ví, že kouzlo těch kapel je úplně někde jinde :-)

28. 06. 2011 10:55

- GNT

Mot: co člověk, to názor. Podle mě jsou skladby jako Reptile či Gorgar stylově, rytmicky i melodicky mimo koncept alba a nedovolují mi, abych dal Walls of Jericho plný počet bodů.

28. 06. 2011 10:18

- GNT

Venca Votruba: tak na British Steel se shodneme. Je zajímavé, že tu zafungoval jeden ze základních zákonů show byznysu: čím jednodušší až primitivní, tím úspěšnější. Dodnes se přu o tomhle albu s kamarády, většina British Steel zbožňuje.

28. 06. 2011 10:16

- mot

GNZ: Je vidět, jak jsou názory rozmanité. Gorgar je moje jednoznačně nejoblíbenější skladba na Jerichu :-)

28. 06. 2011 10:11

- Venca Votruba

British Steel taky považuju za nejslabší Judas (když nepočítám debutovou hrůzu)...

28. 06. 2011 9:18

- GNT

Na Walls of Jericho mi vadily skladby typu Gorgar, K. Hansen občas skladby podobného typu (tj. uprděný dřevnatý nemelodický střednětempý heavík) skládá i v Gamma Ray (viz Short as Hell, To the Metal), Helloweeni se podobných otravností snad vyvarovali. Na druhé straně si Gamma Ray i přes své slabší chvilky (viz poslední album) minimálně od alba Somewhere in Time (tj. od ustálení sestavy) drží plus mínus určitý styl, nejsou tu žádné větší výkyvy, melodicky, tempově, zvukově atp. jsou stále na svém, což je z určitého pohledu velmi sympatické. U Helloweenů nikdo neví s čím přijdou, kam se posunou, což někdo, kdo má rád změny a veletoče, asi vítá, já ovšem ne.

28. 06. 2011 8:04

- GNT

Adrian: ano Seventh Son of a Seventh Son bych tu také rád viděl - ale hlasovalo maximálně pár stovek lidí, možná spíše mladších. V 80. letech jsem Iron Maiden jako pomalou kapelu nevnímal, naopak. Ano nástupem speed a částečně i trash metalu se revolučně změnilo vnímání rychlosti hudby, pak se vše do té doby rychlé začalo jevit jako "středně tempé" a tím se také navždy a nadobro uzavřel vývoj melodické části metalu (rychleji a melodičtěji už to nešlo, nejde a nepůjde). Kapely, které přišly nebo najely na speed, si paradoxně zvolením svého žánru uzavřely jakoukoli cestu k vývoju "vpřed" (tam už nic není) a když odmítly stagnovat (což by mnozí speedaři jen uvítali), musely nutně sestoupit o vývojový stupínek níž, čili, staly se zpátečníky. Proto možná ta úvaha Iron Maiden jako o pomalejších a horších Helloween. Nicméně dnes už I. Maiden už opravdu pomalí (album od alba čím dál tím více) jsou a to tak, že ve většině songů, až je to ubíjející a otravné, neboť platí jakési pravidlo, že čím pomalejší skladba, tím také delší (toto pravidlo porušuji snad jen Dragonforce, jejichž balady jsou nejkratšími písněmi na albu).

28. 06. 2011 7:53