- Pepsi Stone

Je to tak jak píšeš. Já se třeba dodnes k této desce moc rád vracím, stejně jako k Azalea Place. Mnohem častěji než k postcomebackovým Europe.

12. 02. 2021 8:01

- minstrell

Poslední odstavec bych snad tesal do kamene. Joey dospěl a vytvořil vyzrálé album. Je zajímavé, jak úžasně jednoduché, písničkové a přitom propracované toto album je, u kterého vás navíc nic tzv.netahá za uši a to ani po tolika letech. Zní pořád nádherně svěže, civilně a aspoň teda na mě působí nakažlivě pozitivně. Plyne klidně jako řeka bez peřejí, až vás dovede ke svému konci. Oproti Johnovu Destination Anywhere se nesnaží působit jak modrerní country, soudobě a tak nějak radio friendly, ale má mnohem víc přesah do různých žánrů a misty téměř až do blues a soulu (snad i díky opravdu skvostným doprovodným ženským vokálům), jako je tomu např. ve skladbě Lord Of The Manor. Skladby nejsou napsány jako obrovské hity na první dobrou, ale postupně se odkrývá jejich síla. Navíc je nástrojově bohatější, pestřejší a nebojím se říct, že geniálně zaranžované. Dle jednoho z mých známých je tohle deska vhodná na nedělní líné odpoledne, nebo klidně jako kulisa, ale pro mě je rozhodně něco víc. Zvláštní, že jsem si tuto desku oblíbil hned po vydání v r.1995, tedy v době, kdy jsem byl totálně v pasti z Dream Theater a jejich Awake, které jsem společně s Images and words hobloval téměř denně. Pro mě to působilo téměř jako protiklad DT a přesto to fungovalo a funguje dodnes. Oproti Johnovu Destination...., které se mě tak nějak vnitřně nedotýká a se kterým jsem se jednoduše minul. Težko bych "poRytmusovsky" nějakou skladbu tzv.vypichol, ale pokud bych to měl zkusit, tak asi Dont Go Changing On Me, která dost možná nejvíc evokuje jakýs-takýs hardrock a která v závěru nádherně graduje.

11. 02. 2021 15:44

Hot in The Shade - Domy

Sice je to mimo diskuzi o recenzovaném albu. Ale k vysokému hodnocení alba Hot In The Shade v rámci Kissácké diskografie se přidávám.

29. 12. 2019 11:59

- Pepsi Stone

Vidíš a za mě je Hot In The Shade ta jedna z lepších desek Kiss. Mít o pět skladeb míň, byla by asi úplně top.

29. 12. 2019 7:42

Live to win - b.wolf

se dost přibližuje kissacke Hot in the shade, což není zrovna top... Jinak jsem si teď ty tři věci pustil, ale fakticky jsem nenašel nic zvláštního, uhlazena nuda...

28. 12. 2019 9:42

sólovka - cloudie

Ty jo, skoro bych na tuto desku zapomněl. Přiznám se ale, že mé očekáván z ní, jakožto velkého fandy Europe, rychle pohlaslo. Jako bych si koupil omylem CD nějakého country zpěváka. Opravdu se chtěl od Europe lišit a to se povedlo. Sice pohodové album, ale dle mě ničím zajímavé. Do uší mi vnikla snad jen melodická skladba Under The Influence... jinak spíše nuda . Album mám dodnes na kazetě, jen není už kde jej přehrát. Ale po x letech si jen z nostalgie pustím odněkud z netu.

24. 12. 2019 16:12

- Pepsi Stone

Zrovna Sniderovy solovky bych zde nepredkladal, jako ukazku toho, jak by mela vypadat prace mimo kapelu. Vyborna vlastni alba tocil prave Tempest, ale i Richie Sambora, Vince Neil (prvni dve), Bruce Dickinson (hlavne Balls To Picasso), Paul Stanley (Live To Win je jedna z nejlepsich desek Kiss, kterou Kiss nikdy nenahrali), Michael Monroe nebo Steve Jones.

19. 12. 2019 19:43

Jonathan Gray - rumcajs

Zajímavé, Joey tedy inspiroval Johna. Ta podoba tam je slyšitelná. Data jsem si nevšiml a to mám Destination Anywhere v originále doma. Vlastně bych ji ohodnotil asi stejně, možná i trochu lépe, protože (italo)Američanovi Jonovi to blues a country přeci jen sluší o něco víc.

19. 12. 2019 17:01

- JonathanGray

Destination Anywhere vyšla až o dva roky později. To jsou fakta. Mám desku od vydání a líbila se mi tehdy a dnes o to vic.

19. 12. 2019 12:47

Mám - b.wolf

letitou zkušenost, že frontmani super smeček, pokud je opustí a hrdinně začnou sólovat, je to většinou katastrofa; jsou i výjimka, třeba Dee Snider i ten Halford se dá, ale tohle je nuda. Načančané Europe moc nemusím, ale raději to, než tyhle country popěvky, načichlé Bon Jovim...

19. 12. 2019 9:42

APTCH - rumcajs

K albu jsem se dostal přes titulní věc, která mě před pár lety docela chytla. Album je silně načichlé Bon Joviho Destination Anywhere a trochu Cinderellou, tedy vlivy country a blues. Dobře se to poslouchá, ale kromě silně nakažlivé titulky toho v hlavě moc neutkví. Přiznám se, že už jsem desku delší dobu neslyšel, ale na zákadě toho, co ve mně zanechalo dávám 7,5. Jinak teda mám za to, že Norumovy sólovky jsou povedenější.

19. 12. 2019 0:22