Masterpiece - VH

Ačkoli Moonspell považuji za jednu z mých nejoblíbenějších kapel, této nahrávce jsem se poněkud vyhýbal. Patrně jsem si ji pojil s experimentální érou kapely, která byla dokonána následujícím albem The Butterfly Effect, kterému nejsem dodnes schopen porozumět. Sin/Pecado jsem přinejmenším považoval za "OK" počin. Každopádně jsem desku oprášil a musím podotknout, že představuje masterpiece, který znamenitě uzrál. Je zde velké množství nápadů a nálad, které čekají na své odhalení. Je tomu třeba dát šanci i s tím "rizikem", že vám deska v přehrávači nějaký ten čas přetrvá. Líbí se mi, že experimentální prvky jsou skvěle napojeny na dědictví z minulosti. Úvodní Handmade God mi připomíná svojí strukturou Wolfshade z debutu. Dále zde máme hitovku Second Skin, která v sobě nese reminiscence na tvrdší pojetí Moonspell. Abysmo také působí jako klasická skladba kapely, ale postupně připravuje půdu pro experimentální Magdalene, která vskutku představuje hudební lahůdku. Což platí i pro hypnotickou skladbu Eurotica. Závěr alba se může pyšnit čtveřicí (na poměry Moonspell) dlouhých skladeb, o kterých by se opět mohla psát jen chvála. Ačkoli album si pojíme především s novinkami ve využití nástrojů, popřípadě novými přístupy v otázkách kompozice, nelze zapomenout na Ribeira, který se zde také znamenitě předvedl. A to i přesto, že jeho vokál šetří v případě extrémních poloh. Ano - Sin/Pecado je masterpiece, který se po právu může řadit mezi nejlepší alba kapely.

23. 06. 2020 11:22

Poctivá nahrávka - David Svoboda

Moonspell nikdy nevydali špatné,nebo nezajímavé album.

11. 06. 2020 19:30

Sin/Pecado - rumcajs

Sin/Pecado považuji po debutu za nejzásadnější album pro Moonspell, právě proto, že se odvážili "odejít" z metalu (který tam ale v některých skladbách fyzicky a v některých alespoň náznakem) je a pustit do své tvorby elektronické až taneční rytmy. Přesto je tato deska stále jasně Moonspellovská, a možná by se dala označit za jejich neklasičtější, protože z jeího pojetí čerpají dodnes, nejvíce se jí pak přiblížili na skvělé Extinct. V době vydání jsem z alba byl trochu zmatený, nechápal jsem tu "demetalizaci", na druhou stranu se mi ale velmi líbilo a myslím, že v pomyslném souboji s podobně laděným One Second souputníků Paradise Lost vyhrává, byť se Britům nedá upřít to, že s podobnou změnou prostě přišli dříve. Album má skoro 62 minut a po celou tu dobu dokáže udržet v napěrí a bavit (dobře, Second Skin mi fakt leze na nervy), za což si Portugalci zaslouží potřetí absolutní hodnocení. Jasná 10.

11. 06. 2020 0:37