Moonspell se dařilo prakticky vše až do chvíle, kdy se museli vypořádat s problémem. Tím byl baskytarista Ares (Joao Pedro), který začal být vůči kapele čím dál více kritický a dokonce si zaregistroval skladbu „Sin“, která byla chystaná pro nové album Moonspell. Situace se vyhrotila až v soudní spor. Pochmurnou náladu vyřešil až příchod nového baskytaristy Sérgio Crestana, chlapíka, který do Portugalska přiletěl z Brazílie.
Chlapi měli z nového člena nejspíš takovou radost, že spolu s ním dali vzniknout novému spolku Daemonarch, v němž (až na bubeníka Mikea) byli všichni členové z Moonspell, které úspěšné (a nutno dodat, že i jediné) album „Hermeticum“ vrátilo zpět k black metalu. Pak už přišel čas na třetí řadovou nahrávku Moonspell. Ta dostala název „Sin/Pecado“ – tedy „Hřích“ – a ukázala kapelu jako stále velice inovativní.
Ačkoliv album opět produkoval Waldemar Sorychta, má úplně jiný zvuk, než jeho předchůdci. „Handmate God“ může zpočátku evokovat hitovost pecek z „Irreligious“, avšak Moonspell jsou zde více rockoví. Gotická atmosféra nechybí, ale píseň je velice přístupná a přímočará. Kapela zvolila na tu dobu velice moderní zvuk, ke kterému patřilo i o něco více elektronických efektů.
„2econd Skin“ jde v přístupnosti ještě dál. V podstatě se jedná o „rádiový“ rockový hit. Tedy byl by, kdyby si Moonspell odpustili trochu extrémnějšího řevu a tvrdších momentů. Refrén je v každém případně velice „hodný“ a líbivý. „Abysmo“ je rockový song se zajímavou atmosférou. S trochou fantazie by se dala píseň zařadit mezi v tu dobu čím dál populárnější alternativní rock.
„Flesh“ je podivná tříminutová mezihra, kombinující elektroniku a východní motivy. Vokály, které ke skladbě zazpívala Brigite Zacher, jsou velice nenápadné, ale důležité je, že Brigite již třetí desku za sebou s Moonspell spolupracovala, a to také jako pěvecká trénerka pro Fernanda, který díky rockovějšímu směřování desky potřeboval trochu více zpívat (growlu či řevu je tu jen malinko). Jedním z vrcholů alba je nesmírně magická „Magdalene“, která zaujme nejen chytlavou melodiíí, ale velice působivou atmosférou. Žánrově se tu kapela dokonce blíží projevu Depeche Mode, důležitá je zde i práce s perkusemi a rytmem písně. Gotická „V.C.(Gloria Domini)“ se rozjíždí pomalu a vlastně docela nudně, ale nakonec si vás podmaní. Je to gothic rock, má to atmosféru, ale stále jsou to zcela jiní Moonspell, než jak byli doposud známi.
„Eurotica“ je nejen dalším z nejsilnějších momentů alba, ale i nejkontroverznější skladbou. Chvílemi zní jako muzika do „bordelu“ a to díky své smyslné auře. Skladba je ppřevážně elektronická, což ve své době muselo fanoušky pořádně překvapit a některé i rozlítit.
Oproti tomu „Mute“ zní jako klasičtí Moonspell. Ani tady se nedá mluvit o metalu, ale podobné gothic rockové písně má kapela skoro na každé desce. Zaujme rozhodně dlouhé kytarové sólo, i když s těmi celkově Moonspell na albu nešetřili. „Dekadence“ je příjemně hitová a chytlavá, „Let The Children Cum To Me“ zní velice moonspellovsky, a kldině by mohla být na předešlém albu. Závěr desky patří zamyšlené „The Hangmed Man“, ve které zaujme hlavně akustická kytara.
„Sin/Pecado“ je nesmírně zajímavé album. Celá nahrávka je perfektně nazvučena a reflektuje tehdejší moderní kytarový zvuk. Právě kytary jsou na desce velice nápadité, barvité a chytlavé. Naopak Fernandův zpěv není úplně to nejlepší na albu. Na jednu stranu „zpívá“ nejvíce za dosavadní kariéru, na stranu druhou někdy zní prostě divně, pasáže upravené efekty se nepovedly a nezní příjemně. Rovněž hodinová délka je trochu moc. „Sin/Pecado“ má své kouzlo a srší povedenými melodiemi. Metalová podstata Moonspell je zahnána trochu do kouta, ale rocková tvář kapele sluší.
„Sin/Pecado“ se dostalo na první místo portugalské prodejní hitparády, dařilo se mu i v Německu, Finsku nebo Rakousku. Moonspell slavili úspěch, ačkoliv deska musela být pro původní black metalové fanoušky těžkým soustem. Kapela z alba dlouho živě nic nehrála. Až v minulém roce oprášila songy „Abysmo“ a „Mute“. Po vydání alba absolvovali Moonspell vydatnou koncertní šňůru, během které opět navštívili Brno a Prahu. Poté se vydali do Londýna nahrávat další desku. Ta byla opět „jiná“ a znovu poměrně experimentální.
|
