TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...

RAGE - Afterlifelines
On tu je z roku 2012, jen se na něj z novějších...

RAGE - Afterlifelines
Takže bez orchestru: 1. Secrets, 2. Perfect Man,...

RAGE - Afterlifelines
Tak za mě je taky nejlepší Secrets in a Weird...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



komentáře k článku DREAM EVIL - United


- sunstorm

Skvele album. Doporucuju take jeho limitovanou edici s bonusovym miniCD, ktere obsahuje paradni skladby.

28. 01. 2021 11:02

- mr.deadhead

Jednoduchá uderná nálož. Žádný vymýšlení kola nebo objevování kontinentů. Prostě Heavy Metal tak, jak kapele sedí nejlíp. Dost možná je to i jedno z nejhranějších cd, co doma v daným žánru mám. Jasně, ne každá věc je pecka. Třeba Higher On Fire přeskakuju skoro pokaždý. Ale jako celek je to fakt United a baví mě už mnoho let. A to královsky. Mám už k němu holt osobní vztah :) U mě 9,5

28. 01. 2021 9:35

- Savapip

to minstrell: pškně napsané, je vidět, že Dream Evil máš v krvi ;-). Pokud se Ti nepodařilo vložit komntář, problém bude zřejmě v apostrofu, nepoužívej ho (zejména názvy skladeb) a mělo by to být v pohodě

28. 01. 2021 6:04

- minstrell

Mimochodem, u některých článků nejdou vkládat komentáře, např. u předchozího alba TBOHM.

28. 01. 2021 3:45

- minstrell

Kapela se po vydání TBOHM dostala do turbulentního období. Po vyhazovech, odchodech, návratech a následném uklidnění situace vydala United, které mělo lidi ubezpečit, že je vše v nejlepším pořádku. Stylově je to pořád stejná kapela, jen ze sebe nemačká tolik reminiscencí a osumdesátkových klišé. Pokud bych měl desku nějak zařadit, tak mi přijde, že osciluje někde mezi Evilized a TBOHM. Už úvodní rozjezdovka „Fire! Battle! In Metal!“ je ukázkovým propojením právě těchto dvou alb, dokonce i s oním zapovězeným nadlehčením. Překvapivě ani toho klasického sekerničení není tolik. Řízných kytar si užijeme v druhé „United“. Tady ty klišé prostě vylézají. Na druhou stranu je refrén prostě krutomocněpřísný. „Blind Evil“ se dá označit jako standardní powermetalová jízda s mírně klenutým refrénem. Takových mají i kladiváři - a nejen oni - v repertoáru víc než dost. Čtvrtá „Evilution“ mě ze začátku opět připomene předchozí desku. Skladba je malinko těžší než „Blind Evil“, je také vážnější, ale umím si ji klidně představit vedle takové „The Mirror“. Opět excelentní Niklas, který snad své hlasivky šponuje nejvíc za svou kariéru. Až mám pocit, že ten tlak nemůže vydržet. U páté „Let me out“ to znovu zachraňuje zpěv, který tlačí, až se bojím o jeho zdraví. Tohle je zřejmě nejmetalovéjší skladba na albu, tady už je sekaných kytar jak máku. Na druhou stranu v prostřední části dochází i ke krátkému odlehčení a znovu musím pochválit zpěv. Další nej přichází s šestou „Higher on fire“. Jedná se zřejmě největší klišé na desce, tady bych řekl, že se nejvíc blíží TBOHM, jen možná není tolik lehkonohá, jako skladby z třetího alba. Sedmá „Kingdom at war“ mě zas lehce připomene prvotinu. Další song „Love is blind“ měl být asi původně ploužák, ale nějak se jim to zvrtlo. Znovu přichází na řadu extrémně tvrdý refrén s neskutečně brutálními katarami. Devátá spídovka „Falling“ opět může připomenout Dragonslayer (nebo taky všechny možné powermetalové klasiky) a hudebně se jedná o opravdové uvolnění po několika zatěžkaných skadbách. Následující „Back from the dead“ odkazuje na „Evilized“ a v závěru možná i na göteborgrskou scénu. Sakra, ten uječený závěr s dvoukopáky mě ani nevím proč strašně baví. „Doomlord“ na jedenáctce je dalším skvělým metalovým nářezem a jedna ze skladeb, které mají opravdu hustou atmosféru. Album uzavírá skladba „Number one“, se kterým Helena Paparizou vyhrála rok předtím Eurovision song contest. Rozjuchaná blbost se zvláštně orientálně uchopenými kytarovými melodiemi je ale skutečně zábavná. Jak tak desku znovu poslouchám, tak zjišťuju, že tu vlastně není v podstatě co vytknout. A přesto jde poznat, že tomu přece jen něco chybí. Každá skladba zvlášť funguje dokonce možná malinko líp než na předchozím albu a nenacházím tu žádnou vyloženě slabou. Co tu ale chybí, je opravdový vrchol. Nebo spíš vrcholy, které na TBOHM čněly až do oblak. U desky United se všechen ten metal slévá do jednoho monolitu, ze kterého vykukují některé odlišné skladby („United“, „Falling“ a „Nuber one“). Jinak se většina skladeb hrne v podobném tempu a dokonce zde i chybí klasická balada, nebo třeba rockové odlehčení jako tomu bylo např. u „Children of the night“ na druhém albu.

28. 01. 2021 3:42

1

Přidat komentář

Jméno:
Email:
Předmět:
Komentář:
Ochrana proti spamu: Název dnešního dne (bez diakritiky, malým písmem)


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.07834 sekund.