Brian - Jirka Pokorný

Aniž bych chtěl nějak rozporovat Pepsiho text v závěru recenze, je zcela zřejmé, že ani Sweet už nikdy nedosáhli úspěchu, jako v dobách, kdy byl jejich frontmanem Brian. (A vůbec nezpochybňuji výborný zpěv Steva a nakonec i Andyho). Taky netvrdím, že Brian byl abstinent, ale k alkoholismu jej dovedlo několik skutečností – minimální sebejistota, adopce (pravdu se dozvěděl na hranici dospělosti), jeho nucený odchod od námořnictva (barvoslepost), útok na jeho hlasivky z roku 1974, nesoulad v kapele a žárlivost Andyho. Následovalo několik infarktů, rozsáhlé nemoci vnitřních orgánů, čtrnáct po sobě jdoucích zástav srdce během jedné noci, popálení nervů s trvalými následky (třes, apod.). Přestože po odchodu z kapely vydal jen tři singly, které zdaleka neaspirují na vrcholy hitparád, měl stále snahu dělat muziku a s hlasem zničeným úrazem i cigaretami zpívat, jak jen to bylo možné. Přes naprosto odlišnou produkci alba Let´s Go z roku 1995 (oproti těm s mateřskou kapelou) je z nahrávky slyšet obrovská snaha a vůle něco dokázat. Stačí pro příklad poslechnout titulní skladbu, nebo Wait ´Til The Morning Comes. Je to v nich. Pro mě Brian Connolly navždy zůstává jednou z dětských ikon, které si svoje postavení udržely do současnosti. Obyčejný kluk v tričku Wild Thing a přesto osobnost.

28. 09. 2021 14:22