To Guns - desmond

Sorry za tak pozdní reakci, našel jsem to zpětně až teď ;). S těmi Ultra Pop máš samozřejmě pravdu, nějak jsem to nedopatřením přehodil. Lizzie ještě nahrál v roce 1982 singl z budoucí zpěvačkou Precious Metal Leslie Knauer pod názvem Roxy Roller. Ta Nadirova španělská nahrávka vyšla v roce 1998 pod jeho jménem Antonio Nadir Munoz a jmenuje se Tatuaje a hraje na ní z těch známých třeba Lanny Cordola, Pat Regan, Teddy Andreadis, Matt Thorne, Matt Sorum nebo Chuck Wright. Co se Paula Shortina týká, myslím, že jeho hlas se k blues náramně hodí (sám přiznává, že ho to k němu táhne), hodně jeho skladeb co nazpíval pro různé hostování a projekty je jím ovlivněno. Např. Vargas Blues Band, Michael Cosyn Band, naposled BlueDahlia. I ti QR - 1988 a posléze Badd Boyz to v sobě mají :).

5. 12. 2021 15:58

To Desmond - Guns

S trošku větším zpožděním zareaguji na tvou zprávu a ne zrovna s malým obsahem :) Tak si zkus schválně pustit třeba první desku Alice in Chains a zkus mi říct jestli v jistých momentech slyšíš první Desku Rough Cutt. Ono hlavně moc první desku AICH nelze brát za Grunge, ale spíše hard & Heavy s přesahem do jaké si alternativy. Možná by se to dalo nazvat jako příprava na druhou desku, ta už s Grunge měla dost společné. Nicméně to záleží na tobě zda ti ten styl je třeba prosti srsti. Je to si myslím škoda, protože ta hudba je fakt hodně dobrá a netýká se to jen AICH. No co se týče Paula, tak popravdě si ho asi as tak v Blues nedokáži představit. Asi bych si taky někdy mohl poslechnout nějaké jeho sólovky nebo jiné projekty. Jinak ano Rough Cutt mohli uspět, ale to mnoho dalších jak sám píšeš. Třeba určitě dost dobrá kapelka Roxx Gang ty měli menší úspěch v období první desky a pak už nic moc. Přitom minimálně ještě druhá deska byla dobrá. Většího úspěchu se třeba nedočkala v té době Pantera neboli Glamtera :) Sweet Pain kde byl Kelly Nickels než přešel k L.A. Guns a nebo Autograph, kteří měli zdálo se dobře našlápnuto s úspěchem první desky a pak taky žádná sláva. No a ještě zmíním třeba Sea Hags a o něco přeci jen slavnější Keel, které mám taky strašně rád. No zkrátka ne každému se zadařilo. No a co se týče historie London, tak tu znám si myslím velice dobře. Jen tedy to že Nadir vydal desku ve španělštině, to je pro mě novinkou. Vím že nějako vyšla třetí deska od London pod jeho jménem. To je všechno. A dovolil bych si upravit, že Lizzy měl nejdříve Ultra Pop a pak z toho vzniklo Spiders & Snakes ve kterých si celkem dělal co chtěl, co se stylů a skladem písní týče. Třeba Ultra Pop šel celkem i po stopách London i když byl více melodičtější taky hlavně díky Lizzyeho zpěvu. Vlastně ten samotný název kapely mluvil za vše :) Strašně moc se mi líbí skladby Babylon, Wild Babes In Toyland, War Zone, Snakes In Love, Ups And Downs a The LA Jets Na prvních dvou EP pro S&S se ještě více přiblížil London třeba ve skladbě The End Of Marylou ta mě strašně připomněla éru desky Dont Cry Wolf. Popravdě tohle EP mám úplně nejradši co se týče S&S. Písně jako Califonia Slide, předělávka Billion Dollar Babies a hlavně výborná Captain Tripps to jsou snad i možná vrcholy jeho tvorby. Minimálně za S&S ano. No jinak právě na první desce si s Glam/Heavy metalu moc nenechal. Spíše se jednalo o Glam rock s občasnými přesahy do Rock n Rollu, Blues či Jazzu. Tak bych to řekl zase já, ale přiblížilo se to sedmdesátkám. Hodně třeba prvním Kissákům. To vlastně pokračovalo i nadále v jeho tvorbě. Vlastně nejtvrdší věcí na té desce byla 2000 Rock N Roll. Jinak to byla taková klascká Lizzyho melodika, ale tu desku mám dost rád. Je škoda, že hodně na dalších deskách vytahoval starší věci, ať už z Ultra Popu tak i S&S. Doslova na druhé desce (Nepočítám výběrovku Oddities The Glitter Years) jsou tři z první desky a ostatní v podstatě tvoří věci od Ultra Pop. V budoucnu to bude pokračovat. Jako zas tak mě to nevadí, ale je to škoda, že tam místo nich třeba nebyly nové. Pokud se nemýlím, tak snad jen tyto dvě desky měli samé nové věci nebo aspoň ne nikdy vydané. Hollywood Ghosts a Year Of The Snake. Každopádně je strašná škoda, že se Lizzy nedočkal nějaké větší slávy. Byl to dobrý kytarista, zpěvák a skladatel. Já sice jeho umění oceňuji až po smrtně, pač v době kdy si pro něj smrtka přicházela jsem teprve začal propadat hudbě London. A je to asi i dobře, pač by mě jeho odchod asi hodně vzal. Jako třeba nedávný Jeff LaBar s Cinderelly nebo božský Eddie Van Halen. Vlastně ani oni London si kdo ví jakou slávu neužili, i když určitě na Glam scéně taky nejsou řádná zapomenutá kapela. Na to že v nich začínalo tolik pozdějších hvězd jako Blackie Lawless, Nikki Sixx, Izzy Stradlin a třeba bubeník z Cinderelly Fred Coury. Co na to říci, škoda. A jak ty to máš s Lizziho tvorbou?

7. 09. 2021 22:31

To Guns - Desmond

Mě se grunge vyhnul obrovským obloukem, takže nedokáži posoudit nakolik je tam nějaká podobnost. Pro mě nejspíš žádná. Skladba Prowler pochází už z roku 1984 a byla zamýšlena pro první album. Paul Shortino má velmi rád blues, i jeho hlas k němu perfektně sedí. Proto taky většina nahrávek, včetně QR - 88, (Badd boyz, Vargas blues band, Moonstone project, Mad Max atd) a jednotlivých skladeb u projektů, kde hostoval, jde tímto směrem. Co se hitovosti týká, tak se mi zdá, že spíše Rough Cutt by tyhle parametry mohli splňovat, ale u těchto kapel je to celkem těžké posuzovat. Spousta kapel měla ve své době smůlu, byly převálcovány silnějšími konkurenty, nestál za nimi tak management atd. Dnes už snad neexistuje kapela, i která o sobě dala vědět snad jen jednou deskou, aby neměla ambice na comeback. Některým to vyšlo, některým ne. Nadir D Priest taky vydal pod svým jménem Antonio Nadir sólo cd ve španělštině, na kterém hrál a produkoval ho Matt Sorum, dále Chuck Wright, Teddy Andreadis a spousta dalších známých muzikantů. Nazpíval a autorsky se podílel taky na jednom cd kapely Steel Prophet, což byl celkem hodně velký stylový odskok. Lizzie Grey měl spolu se spoluhráčem Timothy Jayem po rozpadu London kapelu Spiders & Snakes a posléze projekt Ultra Pop, který vydal dvě cd. Tyhle dvě kapely byly hodně zaměřený na glam, glitter rock sedmdesátých let, ale řekl bych v osmdesátkovém pojetí. Konec všemu bohužel učinila Lizzieho smrt.

5. 08. 2021 13:20

To Desmond - Guns

Já si to myslel no. Když už mluvíme o nějaké spojitosti mezi London a Rough Cutt, tak v písni Prowler v refrénu mi to připomíná Masters of the Airwaves od London. Jinak jak ty hodnotíš tuhle fošnu? A souhlasíš s tím, že je to celkem dost podobné s Alice In Chains? A jak pak se ti líbí London?

31. 07. 2021 3:39

To Guns - Desmond

House of pain, Prowler a Peyote jsou verze z Live 96. Taky na nich jako na jediných hraje původní line-up. A je fakt, že London bych k Rough Cutt taky moc nepřirovnával, ale každý to slyší jinak.

25. 07. 2021 16:11

- Guns

Předně bych chtěl říci, ze vlastně skoro od začátku na to šli jinak něž zmíněné kapely. S London aby je vůbec nesrovnával. Ty jsou úplně jinde. Jasný furt se bavíme o Heavy metalu potažmo Glam/Hairu, ale když si poslechneš první desku London a Rough Cutt, tak tam je fakt velký rozdíl. London mají melodičtější a trochu více podbízivé písně, kdežto RC je měli temnější a zas tak z nich ta podbízivost nekoukala (I když par písniček mají o tom žádná) podobně jako třeba u Sea Hags ti taky netlačili moc na pilu co se hitovosti týče. Hudebně by to mohlo být bliž tehdejším Keel. Já bych je ale s nadhledem směřoval jako předchůdci devadesátkové éry. Konkrétně tam celkem slyším budoucí kapelu Alice in Chanis. Ta stavba písní (Ne samozřejmě u všech) a hlavně asi zpěv Paula Shortina, který taky oproti jiným kapelám v té době, měl poměrně jinak znějící hlas než třeba Nadi D´Priest, Vince Neil, Stephen Peary či Don Dokken. Spíše mi je bližší s Laynem Staleym i když jsou to taky dost rozdílní zpěváci. A když by to znělo jako strašné sci-fi, tak u nové desky je to daleko více ke slyšení. Ta je podle mě dost na devadesátkové vlně. Hlavně trojice House of Pain, Prowler a Peyote ty právě v devadesátkách vznikly teda až na Prowlera, ten vznikl už při začátku kapely. Uvedenou trojici mám z této desky nejradši. Přijde mi že jsou to snad stejné verze jako na živé desce z roku 1996 jen o něco čistější. Špatně si nevede poslední Chasing Dream, která mě taky připomíná nějaké Grunge kapely. Alternativněji pojatá Don`t Say A Word není taky vůbec špatná věc. Electric je takou klasičtější věcí ovšem hodně podařenou s dobrým sólíčkem. Secrets, Bleed a s Dive si též nevedou vůbec špatně. No a Bed Of Black Roses mě nějako moc nezaujala, i když špatná určitě není. No za mě se tato návratová? deska dost povedla. Má v sobě dost moderna a taky něco ze starých časů. Shortino a spol udělali výbornou desku, kterou i dobře zahráli s Paul zazpíval. Viděl bych ji na 8,5/10 Pro mě je tato deska milým překvapením.

25. 07. 2021 15:58