VITACIT - Ze Smetiště až na vrchol scény 1976 - 1987
Zapomněl jsi ještě na Running Wild a Accept,...

ARMORY - Empyrean Realms
Za mě naopak nejen Virgin Steel, ale právě i...

ROCKENFIELD - Unchained
Co jsem četl, tak lidi se v zásadě shodují na Ai,...

VITACIT - Ze Smetiště až na vrchol scény 1976 - 1987
Tohle bylo zjevení. Křížek se sice ještě pořád...

VITACIT - Ze Smetiště až na vrchol scény 1976 - 1987
Dodo s Lacem byli u nás metalové jedničky, když...

DERHEROLD - Arcanum I - Rage
Přes svátky jsem si udělal seznam všech alb své...

MYSTIC CIRCLE - Hexenbrand 1486
Děkuji za recenzi, a vůbec za to, že v dnešní...

HELICON - Helicon
Na poslední slovo seru! Prostě jsme se...

VITACIT - Ze Smetiště až na vrchol scény 1976 - 1987
Těžký scializmus, já byl puberťák, měl velký...

VITACIT - Ze Smetiště až na vrchol scény 1976 - 1987
Je škoda, že Křížek tehdy nenatočil s Vitacitem...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax



komentáře k článku NITRATE - Renegade


Nitrate - Desmond

Jestli ono to není tím, že první 2 cd jak skladatelsky, tak producentsky táhl Rob Wylde. Myslím, že Del Vecchio s nimi neměl nic společného. Na tomto třetím cd má Wylde kredity jen u dvou skladeb coby spoluautor. Navíc mám dojem, že Del Vecchio ani tuhle desku neprodukoval a nic neskládal, má kredit u masteringu a zpíval doprovodné vokály. Nějakou spojitost mezi Del Vecchiem a Childem bych asi úplně neviděl, nezdá se mi, že by si jejich styl psaní byl nějak podobný, navíc Child poslední roky dělá i hodně vyloženě popových věcí, ale pořád je to on. A taky zůstane jen jeden, i když ve své době měl zdatné konkurenty co do songwritingu (Jack Ponti, Jeff Paris, Steve Plunkett, Jean Beauvoir, Jim Vallance, Taylor Rhodes, Bob Halligan...).

3. 09. 2021 17:46

- Martin01

Jo přesně tak. Tak ono, když je podepsaný pomalu pod 50ti CD za rok, tak už ti dojdou nápady. Spíš mě mrzí projekty/kapely, kde původně nebyl a najednou se tam časem objeví. Např. nedávno oznámili nový album Groundbreaker, debut mi přišel dobrý, ale nečekaně na novým album už není Robert Sall z Work of Art, ale Del Vecchio opět.

3. 09. 2021 13:00

- Pepsi Stone

Už jsem to tady někdy psal. Del Vecchio by chtěl být nový Desmond Child, ale je jen dělníkem stylu. Seká všechno podle jedné šablony, navíc podle dávno omšelé. Ovšem jako muzikant - řemeslník špatný není.

3. 09. 2021 11:04

- - Petronius

Del Vecchio je bezesporu řemeslně slušný hráč na klávesy, ani jako producent mi celkem nevadí, ale jeho ambice skladatelské jsou o dost větší, než schopnosti. Přehrávál jsem si před pár týdny dokola Mayank, a tam je to taky vidět. Řemeslně víc než dobré, ale zkrátka ty písně (hlavně refrény!) nemají ten konečný esprit, ten bodlák, co se mi přichytí na svetr a nepustí, ve srovnání s těmi, které složí třeba Danny Rexon nebo parta One Desire. A bohužel je Del Vecchio čím dál víc rutinní.

3. 09. 2021 10:47

- Pepsi Stone

To je přesně ono, problém je Del Vecchio. Ten je stavěn do pozice novodobého hitmakera, ale přitom je veškerá jeho práce nudná, sterilní a podobná si skoro jako vejce vejci. Stylově je v pořádku, ale to je asi tak všechno.

3. 09. 2021 9:49

- - Petronius

Máte pravdu Matesi, nevyšlo (pak se tedy omlouvám za nepřesnost!), ale Del Vecchiova všeobjímající náruč je potom rozpřažená tak, že mě to až leká.

3. 09. 2021 8:09

- Mates01

Tohle album nevyslo pod Frontiers, pokud se nemylim. Jinak jsem se na novy album tesil, jednak me prejvapilo angazovani zoevaka z Art Nation a prave bratru Martinovych z Vegy, kterou tak nejak beru, ze patri v tomto ranku k lepsim kapelam. Pravda, naopak, ze u toho bude del Vecciho u me vzbudilo rozpaky. Kazdopadne to za me neni tak zly, hodnotil bych o jeden, max dva bodiky vice :)

3. 09. 2021 7:20

- - Petronius

Nejsem tedy nijak odvázaný z toho, kam label Frontiers projekt Nitrate třetím albem nasměroval. Ano, poslouchat se to bez problému dá, ale je to taková osminka pizzy v papíru ze stánku, co snad na moment zasytí, ale gastronomický zážitek nevyvolá. Muzika na té úrovni, jakou produkují Andy Rock, Rob Moratti nebo Mika Brushane – poctivě, až otrocky držící mantinely stylu, ale bez ždibce osobitosti, kterou tady nedodal ani světoběžník Alex Strandell. Ani ten vymazlený sound pocit sterility a nudy nezachraňuje.

3. 09. 2021 6:19

1

Přidat komentář

Jméno:
Email:
Předmět:
Komentář:
Ochrana proti spamu: Název dnešního dne (bez diakritiky, malým písmem)


 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.00586 sekund.