- sanntrik

10/10

10. 12. 2021 11:33

Kings 10 - Deny

Vše už bylo řečeno, jasná klasika s absolutním hodnocením. Snad jen dvěma slovy poznámka k nově natočené verzi - strašná s.ačka.

4. 12. 2021 9:35

Manowar a zvuk - jirka7200

Zvuk se oproti předešlému albu opět zlepšil, produkce není tak sterilní a naprogramované bicí tolik netahají za uši. Joey DeMayo však po letech přišel s nápadem celé album znova nahrát. Tak se také po pětadvaceti letech stalo. Na nahrávání se podíleli již dva jiní členové - kytarista Karl Logan a staronový bubeník Donnie Hamzik. Deska vyšla v roce 2014 pod názvem "Kings of Metal MMXIV" a je v mnoha parametrech od původního originálu odlišná. Bicí nejsou naprogramované, což je velké plus. Problém je však v jiném pořadí skladeb a drobných aranžérských úpravách, které znalce původní desky tahá za uši. Jinak je zvuk na vyšší úrovni a pro nového fanouška může být tato verze přínosem.

3. 12. 2021 21:59

- Luiz

Já s bodováním Molocha u Manowar zatím souhlasím :) Alba Fighting... a tohle považuji za nejlepší - obě za 10/10. Zmiňovaný patos mně v těchto případech nevadí a neuráží :)

3. 12. 2021 17:17

Geniální deska... - Kolík

...vše již bylo řečeno, jen bych trochu pozměnil priority. První tři songy jsou naprosto parádní bez jakékoliv výtky. Sting Of The Bumblebee je rozhodně Joeyova nejlépe podaná instrumentálka, s údajně nejrychlejší hrou na basu, jaká kdy byla zaznamenána. Zde bych přemýšlel, zda je skutečně takto zahratelná a není dodatečně upravovaná, když už se tu vedla debata o naprogramovaných bicích. Pak je první pomyslný vrchol alba, kde sborový zpěv sám o sobě vynese každého posluchače na špičku sopky, z níž stříká láva emocí. Kingdom Come je rovněž absolutní, perfektně vystavěná klasika, která se nedá ani ohrát časem. Ericův výkon v ní je doslova dechberoucí. Pleasure Slave obvykle přeskakuji jako průměrný song. Hail And Kill, kterou zde skoro všichni chválili, mi přijde jako až příliš jednoduchá skladba, ne až tak záživná, abych ji označil za druhý vrchol desky. Tím je bezesporu dvojspřeží The Warriors Prayer a Blood Of The Kings. Totální klasika přesně tak, jak ji Manowar natočili. Kdyby bylo na mě, změnil bych jen poněkud zbytečně natahovaný závěr. Kings of Metal za mě patří mezi 10 nejlepších metalových desek všech dob.

3. 12. 2021 7:47

to Greg - Moloch

Protože Scott Columbus byl v té době oficiálním členem kapely a je uveden i v bookletu alba, přestože na desce nehrál.

2. 12. 2021 22:46

to htaedas: - Moloch

Ano, ten při refrénu.

2. 12. 2021 22:28

bicie - Greg

keď zistím, aj už u oblúbeného albumu, že bicie nie sú ľudské, strácam záujem ... pamätá si niekto Morsure a ich Acceleration Process ?

2. 12. 2021 19:45

- minstrell

Byla to zvláštní doba. Manowar, Judas Priest, Gary Moore a určitě mnoho dalších, co se k tomu nikdy nepřiznali. A přitom by pro nahrávky jak takové bylo lepší, kdyby je hrál člověk (obzvlášť v osmdesátkách). Dnes je to o něčem jiném, dnes už díky moderním technologiím nemáme skoro možnost poznat co jsou, nebo nejsou programované bicí. Samozřejmě s výjimkou Running Wild, kde je to sice Rolfem vytrvale vyvraceno, ale metalový fanoušek není blbý, ani hluchý.

2. 12. 2021 18:50

čože ??? - Greg

naprogramované bicie ? prečo potom uvádzate S.C. bicie ?

2. 12. 2021 16:53

Já - Domy

to mám tak, že úvodní song mě moc nebere, ale pak to sviští po kluzišti jak sviň. Tentokrát mi nevadí ani instumentálka. Chvilku mi trvalo než jsem přišel na chuť Pleasure Slave a pohádku přeskakuju. Už jsem přišel k albu na CD a na kazetu jsme si povídání tenkrát prostě nenahráli. Škoda, že pak už to šlo celkem rychle z kopce. Zřejmě byla absence Rosse the Bosse zásadnější než by se mohlo zdát.

2. 12. 2021 16:45

1988 - Greg

tento album ma už tak nezasiahol, pripisujem to nástupu iných životných povinností ... skusim teraz

2. 12. 2021 11:12

- htaedas

Co ještě dodat k již napsaným pocitům z daného alba. Titulka je za mě v pohodě, perfektní koncertní šleha. Basová onanie se tentokrát povedla a neškodí albu svou zbytečností. S pohádkou jsem nikdy problém neměl, naopak jsem jí bral jako výborné intro k závěrečné bojové řežbě. Musím pochválit vypravěče za skvělý přednes. Hail and Kill je skutečně klenot, který má za následek husí kůži. Zkrátka parádní, nařvané, nabubřelé, majestátní heavy album. PS: u Hail and Kill bych se recenzenta rád zeptal na ten jeden z nejgeniálnějších riffů, který že to je? Ten při refrénu?

2. 12. 2021 8:19

Kult - David Svoboda

Geniální završení osmdesátkové tvorby ,,Králů Metalu´´. Jedna z nejlepších a nejzásadnějších desek definující pojem americký Heavy Metal. Od první do poslední skladby reklama na to, co je Heavy Metal. Nedokážu jmenovat nejlepší, nebo nejoblíbenější skladbu, protože mám rád všechny ( i když u mě vede asi Hail And Kill). Další z důkazů,proč je pro mě osobně rok 1988 tím nejlepším v historii Metalová hudby. 10/10.

2. 12. 2021 7:37

- minstrell

První album, které jsem od kapely slyšel a tak asi nemůže být hodnocení úplně objektivní. Pokud předchůdce dostal absolutorium, tak u Kings of Metal není vůbec o čem. Tohle je nejsilnější a nejšílenější album, kde všechno zahnali až k hranici snesitelného. Vše ale ustáli, vždyť tyhle velkohubé gesta a patos byl u nich vždy doma více než u jiných grup, ale snad nebyl tehdy tolik do očí bijící. Protože ony celé osmičky byly načančané, natupírované, nakašírované a patetické, že jedni nabubřelí samozvaní králové metalu se v pohodě vešli. I zvukově se jedná o nejlepší jejich album, sound je totiž přímo zabijácký. Tohle album mám jako jediné od nich na origo CD a občas jej protáčím v autě, kdy se neudržím a točím těžce volume doprava. Jestli u předchozího alba bylo poznat programování bicích, tak tady jsem si toho doteď nevšiml a ani dnes mě to netluče do uší, prostě skvělá práce. Manowar to od samého začátku to hrnou jak splašený buldozer. Wheels of fire je šílená a jen dokazuje, v jakém laufu tehdy kapela byla. Kings of Metal se snaží být oslavou kapely a tady jedou na velmi tenké hraně kýče, ale na to jsme přece byli zvyklí. První opravdová balada se povedla a ta další se sborem a varhany taky. Patos sice možná stříká na všechny strany, ale já jim to žeru i s navijákem. Dalo by se říct, že právě Manowar přinesli do metalu a Power metalu zvlášť onu pompéznost, nad kterou se dnes už nikdo nepozastavuje. Kravinu se čmelákem uprostřed mezi oběma baladami jsem původně komentovat ani nechtěl. Nakonec musím konstatovat, že to s ohledem na jejich ostatní instrumentálky není tak zlé. Kingdome Come má nejnašponovanější vokál v refrénu, jaký jsem snad slyšel a myslím, že víc už to snad ani nejde. Ale nejen to, tahle skladba i přes pomalejší tempo je šupa jak Brno. Sedmou bonusovou Pleasure Slave jsem nikdy nemusel a vždy se těšil na následující kus. Hail and Kill je další z nesmrtelných kusů a určitě největší hit kapely. Chvalozpěvy na tuto kultovku jsou nošením dříví do lesa, vody do rybníka, písku na Saharu. . . prostě tady jsou slova zbytečné. Předposlední The Warriors Prayer je nutno buď přeskočit, přetrpět, nebo se ji naučit nazpaměť, jak zaznělo i v recenzi. Závěr obstarává Blood of the Kings a musím říct, že je taky skvělá. Jedinou kaňkou je 2 a půl minuty protahovaný konec, kdy to vypadá, jako by si kapela zkoušela všechny možné podoby konce této skladby a pak to nechala tak.

2. 12. 2021 3:56

KOM - rumcajs

Tak je to kult, o tom žádná. Tolik patosu na desku nevecpala zatím žádná kapela a navíc je album proloženo pár opravdu špičkovými kousky. První song alba je dost nářez, ale tak trochu provoplánový. Titulka je taková hopsavá a dle mně jde o jednu z nejslabších položek alba. Balada Heart Of Steel je povedená, ale patetická až na hranici parodie, přesto si myslím, že to ještě kapela ustála a song se jim povedl. Následuje nezbytná basová onanie a po ní Koruna a prsten - z mého pohledu naprosto zbytečný chorál, kde onu pomyslnou hranici trapnosti kapela tentokrát neuhlídala a patos a pompa na nás cákají jak v nějakém bukkake. Kingdom Come mám osobně dost rád a poprvé se jedná o skutečně parádní skladbu, první opravdovou pecku alba, navíc pro kapelu dost netypickou. Pleasure Slave je kult, jak pro slastné ženské hekání, tak pro svou blbost, která je ale svým způsobem až rotomilá. Hail And Kill - totální mrda od A do Z a vrchol alba a možná i nejlepší píseň Manowar. No a pak stačí přijít na chuť či přetrpět Válečníkovu modlitbu a a čeká nás další pecka, srovnatelná s Hail and Kill - Blood Of The Kings, vskutku triumfální závěr alba a další totální klasika od Manowar. Druhá půlka alba má prostě větší koule, byť má i svá slabší místa. Zato první půlka je fakt rozpačitá, i když úvodní song slibuje velké věci, které sice nastanou, ale právě až v druhé půli alba. Proto za sebe nemůžu dát plný počet bodů a nevidím to ani na devět. Kapela zde své choutky neuhlídala a desku to místy zbytečně sráží. Za mě poctivá osmička.

2. 12. 2021 0:39