- sanntrik

7/10

10. 12. 2021 11:31

5,5/10 - Zdeněk

Špatný. Moc špatný. Spirit Horse, Demons Whip, Master Of The Wind - a zbytek je vata. Jak připomněl Kolík i Domy, v roce 1992, kdo tu nahrávku koupil na kazetě, tak ji většinou zklamaně smazal.

10. 12. 2021 11:16

To Lukáš - Kolík

Když se mě ptáš, odpovím. Je to docela snadné. To téma by bylo možné zpracovat na mnoho způsobů - od modelu Guyana přes Drums Of Doom => Black Wind sérii skladeb nebo třeba jako Defender. Ale rozhodně ne jako dlouhou fragmentovanou šílenost, která je navíc v úvodu alba. To byl fakt krok totálně mimo hřiště. Zajímalo by mě, zda Achillea nebo celou desku Manowar pouštěli nějakému úzkému vzorku posluchačů, než ho/ji dali na veřejnost tak, jak to dělají některé kapely. Dle mého názoru ne. Což je důkazem absolutní ztráty (sebe)reflexe.

10. 12. 2021 11:13

Ještě - Domy

Nedá mi nenapsat, že Kolik má určitě kus pravdy v tom, že v roce 92 to bylo v podstatě zklamání. Po Kings Of Metal se čekalo na daleko lepší kolekci. Mírné zklamání vlastně z fošny cítím dodnes. A je to hlavně tou onanií v úvodu alba. I když jak už jsem psal. Skvosty typu Black Wind Fire and Steel na tomhle albu už nejsou a už nikdy neměly přijít, ale přesto je to ještě docela dobrý.

10. 12. 2021 7:56

- minstrell

Dlouhé 4 roky si fanoušci na toto album museli počkat a to ještě nikdo zřejmě netušil, že u této kapely bude i hůř. V této čtyřleté pauze proběhlo v kapele zemětřesení a půlka grupy byla přeobsazena. Po hudební stránce se ale toho tolik neudálo a Manowar pokračuje v zajetých kolejích, jen teda ještě hoši malinko přitvrdili a krapet zrychlili. Od tohoto alba se už hudební směřování kapely v podstatě nezměnilo a dodnes se jede podle mustrů nastavených právě alby 88 a 92. Triumph of steel je po zvukové stránce o trochu hutnější než předchůdce, kytary jsou tvrdší, čitelnější, ale trochu ztratily ze své vzdušnosti, pompéznosti a bombastičnosti. Zvuk bicích je opět jiný a doufám, že konečně byly nahrány. I když, i u tohoto alba jsem na nějakých fórech našel, že některé věci byly přece jen vytvářeny přes drum computer (že by ony strojové kopáky?). Ověřit to nedokážu a stránky (anglicky píšící) už jsem zpětně nenašel. Co se skladeb týče, tak to v podstatě jednohlasně zaznělo, že první kus je zbytečně dlouhý a že mu vyloženě překáží sólo na bicí trvající přesně 5 minut. Já bych k tomu dodal, že mi tam ještě překáží – ne překáží, ale vyloženě sere - basová onanie, zabírající sedmý part a trvající bezmála 4 minuty. Kdyby se pak ještě podařilo zkrátit usólovaný konec skladby na polovinu, tak bychom se dostali někam pod 18 minut a to už je hned o něčem jiném. Každopádně, umísťovat ji hned na začátek alba nebylo zřejmě nejmoudřejší rozhodnutí. Na druhou stranu je hezké, že zpracovali antické válečné témata. Tohle mohla být cesta, jakou se dát, aby se z nich nestala parodie sebe sama a jedna z nejvíce zesměšňovaných metalových kapel. Podívejte se, jak na válečné témata jdou např. kluci ze Sabaton. Další kousek je už dnes klasický silácký hit. Metal Warriors jsem jednu dobu měl hodně rád, ale dnes už mě zase to tolik nebere. Prasečí začátek a konec u Ride The Dragon je hodně zvláštní, zvlášť na konci, kde přechází Ericův hlas právě v toto kvičení, Spídek mi nevadí, ani ne moc extra výrazný refrén, ale skladba má energii a funguje. Čtvrtá Spirit Horse of the Cherokee začíná velmi pomaloučku a vypadá, že se ani nerozjede, ale nakonec svým dusavým rytmem a naléhavostí doláme a rozdupe vše, co jí přijde do cesty. Jedinou skladbu, kterou nemusím ani po letech je slabá a celkem nevýrazná Burning. To šestá The Power of Thy Sword se stala další z klasik, které fanoušci milují. Má na Manowar vcelku netradičně klenutý a nesloganovitý refrén. U The Demons Whip mě příliš nebaví její přehnaná délka a vcelku pomalý rytmus, kde se téměř celou její délku toho moc neděje. Když pak ale v poslední minutě vystřelí do trysku, tak je to vždycky masakr. Závěrečná Master of the wind má nádhernou pohádkovou melodii a jen těžko se dá s něčím z předchozí tvorby Manowar porovnat. Tohle je zřejmě poslední opravdu skvělá deska kapely, navíc patří do období, kdy jsem kapelu objevoval a hodnotit ji objektivně není jednoduché.

10. 12. 2021 1:36

Achilles . - lukáš

To Kolik : A jak ty bys zpracoval " píseň " Achilles ?

9. 12. 2021 22:59

The Demons Whip... - Kolík

...je určitě nejlepší skladba desky. Pak Master Of The Wind a další kusy už jsou o poznání slabší. Úvodní epos je neposlouchatelná tragédie celého alba. Takže když to celé shrnu, tak max. 5/10. V r. 1992 to bylo velké zklamání, které později předčilo jen nově nahrané vydání Kings Of Metal.

9. 12. 2021 21:03

Jinak - Domy

Pro mě osobně byl hodně velký oříšek překousnout první skladbu. Uznávám, že nápady má, ale bubenické sólo mě zkrátka nebaví. Jinak pecky jsou ještě hodně slušný i když podle mě už žádná nedosahuje výšin jako některé kusy na předchozích dvou albech. Chvíli mi trvalo než jsem albu přišel na chuť, ale dodnes si svoje místo ve sbírce CD se ctí obhájilo. Horší časy terpve měly přijít.

9. 12. 2021 20:37

Výtečná deska - David Svoboda

Achilles je možná přehnaně opulentní. Ale jinak jde pro mě osobně o vůbec nejlepší desku Manowar v jejich historii. Brutální zvuk, skvělé nápady a parádní energie. Skladby 2-8, to je prostě bomba a masterpiece (hlavně The Demon´s Whip,to je masakr). Můj ročník 1992, to je prostě známka kvality. 10/10

9. 12. 2021 20:01

Zvuk, Výročí. - lukáš

Zvuk Triumf oceli se mi líbí hodně. V roce 2022 má Triumf oceli velké výročí . A vypadá to, že písně z Triumfu se budou hrát na koncertech Manowaru v roce 2022 ! Snad joey překvapí a budou se hrát i neslyšené songy !

9. 12. 2021 19:43

- Kubýk

Tak nevím jak se přišlo na zvukovou podobnost s Painkiller, protože já tam teda podobu moc neslyším. Triumph má naopak tu produkci dost suchou a bez koulí :-) Ne že by třeba zvuk bicích něco definoval, ale pustit si po sobě ty kulomety z Painkillera a pak ty plechovky z Triumph a říct, že je to podobné, tak bych asi doporučil vyšetření uší :-) Co se týče "nemocného syna" Scotta Columbuse, to taky není stoprocentní pravda.. Columbus prohlásil že jeho syn nikdy nemocný nebyl.

9. 12. 2021 13:15

- htaedas

Souhlasím s tím, že kdyby se úvodní epos prokrátil jen na ty povedenější části a vypustily Burning a Demon, tak by se jednalo o výborné heavy album, které navíc odolalo útoku grunge. Co se týká bicích, tak mě se naopak sólo líbí, ale co se týká kopáků všeobecně na celém albu, tak je to taková kulometná palba, že si nejsem jistý, jestli tomu taky trochu dodatečně nepomohli ve studiu. Rychlovka Sword je opentlena refrénem, za který by byla vděčná jakákoli powerspeed kapela.

9. 12. 2021 9:01

Triumph - rumcajs

Zakoupeno na trhu v polském pirátském vydání a se zrychlením nahrávky, které dává desce oproti originálu ještě větší koule. Dá se souhlasit s tím, že úvodní megasong jako celek nefunguje, ale jako sled skladeb, z nichž některé jsou výtečné, některé dobré a snad jen bicí sólo je opravdu mimo mísu, funguje dost dobře. Ostatní skladby jsou pecky, vrcholem jsou opravdu obě dvě rychlovky (Ride The Dragon, Sword), ale také nádherná balada Master of the Wind a pro mě osobně je skrytým hitem právě šleha Burning, kde se Adams pouští do nelidských výšek a je úspěšný. The Triumph of Steel je výborná deska, oproti předchůdcům poslechově možná náročnější, ale to jí na kráse neubírá. Nejblíže jí je dle mého názoru klenot Sign Of The Hammer. Za mě devět bodů.

9. 12. 2021 8:15

- mr.deadhead

Slyším to v podstatě úplně stejně jako Moloch. Jen bych, čistě z nostalgie, jeden bod přidal :) Skvělá deska

9. 12. 2021 1:05

Triumf oceli - skrytý drahokam - lukáš

Triumf oceli - skrytý drahokam ! - 10/10 možných .

9. 12. 2021 0:15